Uznávaní experti se postavili proti stávající metodě takzvané pachové identifikace, která se léta běžně užívá nejen v české kriminalistice. Pachové stopy jsou pro jedny nezpochybnitelným důkazem, díky kterému sedí ve vězeních spousta usvědčených zločinců. Pro pak druhé problematická kriminalistická disciplína, jež potřebuje přezkum, revizi, nebo rovnou zákaz. Jak se totiž ukazuje, aktuální postupy při používání pachové identifikace mohou vést k justičním omylům.
Jistě si vzpomenete na případ mladíka Lukáše Nečesaného. Výpověď napadené kadeřnice a pachové stopy ho připravily o dva roky života, které strávil v nejtvrdších věznicích. Ve svém rozsudku je přitom zpochybnil i soudce Nejvyššího soudu Jan Bláha, který mladíka pustil na svobodu. Vyšlo totiž mimo jiné najevo, že nejméně jednu ze stop přenesl na místo činu jeden z vyšetřovatelů.
Jedna z podmínek ústavně konformního provedení metody pachové identifikace spočívá v
reflektování aktuálních vědeckých poznatků. Tedy, že jen taková metoda pachové identifikace,
která je provedena v souladu s aktuálním vědeckým poznáním, je ústavně konformní. Vyplývá to z nálezu Ústavního soudu z roku 2016.
Odorologie je kriminalistický obor, který se zabývá identifikací osob nebo věcí na základě jejich pachu. Jejím hlavním cílem je zjištění původce určitého pachu a jeho detailní identifikace. Nejčastěji se zkoumá tělesný pach člověka, jehož zdrojem je např. dech, pot či jiné výměšky. Látky, které jsou součástí tělesného pachu, jsou vylučovány nepřetržitě a jejich složení je individuální (jde o části molekul nebo atomů, které se odpařením nebo sublimací dostaly do vzduchu). Na konkrétní charakteristiku tělesného pachu mají vliv nemoci a léky, užívání alkoholu, kouření, jídlo, používání kosmetiky apod.
Stopy mohou být buď na předmětech, které přišly do kontaktu s původcem pachu, nebo jsou přímo vyloučeny do okolí. Původcem pachu ovšem nemusí být vždy objekt, který stopu vytvořil. Mohl jím být i substitut (např. hodinky, obuv, klíče nebo jiný předmět, který byl v kontaktu s určitou osobou).
Pachové stopy jsou časově omezené, nestálé, podléhají chemickým změnám a jsou citlivé vůči okolním vlivům (mohou se snadno znehodnotit, např. kontaktem s pokožkou nebo oděvem člověka, který stopy zajišťuje).
Pachové stopy jako důkaz o loupeži
Spolek na podporu nezávislé justice Šalamoun, včera poslal na Ústavní soud takzvaný Amicus curiae brief. Amicus curiae (v překladu přítel soudu) je institut anglosaského právního systému, který označuje osobu, která není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ. Spolek Šalamoun se na Ústavní soud obrátil ve věci dvou ústavních stížností Martina Skalického a Miloše Zezuly, projednávaných ve spojeném řízení, kde jde právě o věrohodnost pachových stop.
Krajský soud ve Zlíně totiž v lednu nepovolil obnovu řízení v případu ozbrojeného přepadení klenotnictví v Uherském Hradišti ze září 2015.
Žádost o obnovu řízení podali Zezula i Skalický. Ti od prvopočátku popírají, že by zlatnictví přepadli. Podle svých slov byli v době přepadení v práci. Už v únoru 2019 je soud poslal na osm a pět let do vězení.
„Žádné zlatnictví jsem nevykradl, ani jsem k tomu neměl důvod. Ani nevím, jak se drží zbraň,“ tvrdil u soudu Zezula. Skalický se líčení nezúčastnil.
Při přepadení zlatnictví v Uherském Hradišti se střílelo, dva lidé zraněni. Pachatelé ke klenotnictví přijeli na motocyklu, jeden měl zbraň. Šperky za více než 1,2 milionu korun se ale útočníkům s kuklami na hlavách odnést nepodařilo. Zamezili tomu dva kolemjdoucí, kteří utrpěli těžká zranění. Jednoho ze zasahujících mužů postřelili lupiči do nohy, druhého zranily střepy z rozbitých skleněných dveří do prodejny. Lupiči na místě nechali tašku se šperky, šroubovák a páčidlo a odjeli na motocyklu.
Obhájci obou odsouzených se snažili poukázat na nové důkazy, především na znalecký posudek zpracovaný Českou zemědělskou univerzitou v Praze, podle kterého nelze výsledky pachové identifikace považovat za věrohodné.
Loni muži neuspěli s dovoláním ani u Nejvyššího soudu. Proti odsuzujícím rozsudkům proto podali ústavní stížnost. A právě v souvislosti s ní se na Ústavní soud obrátil spolek Šalamoun.
„Vážení soudci Ústavního soudu, dovolujeme si navázat na naše předchozí podání ze dne 3. 11. 2020, zaslané Ústavnímu soudu jako amicus curiae brief. Činíme tak proto, abychom upozornili Ústavní soud na zcela zásadní, další skutečnosti. Je nám známo, že ve věci stěžovatelů a odsouzených Martina Skalického a Miloše Zezuly proběhlo řízení o návrhu na povolení obnovy řízení podle § 278 tr. řádu., kterému nebylo vyhověno, a to i přesto, že novou skutečností byl znalecký posudek znaleckého ústavu České zemědělské univerzity v Praze, který jako znalecký ústav zapsaný v oddílu II. seznamu znaleckých ústavů (kdy tento znalecký ústav v České republice je oprávněn jako jediný posuzovat zvlášť závažné případy či případy hodné vědeckého posouzení), v tomto svém ústavním znaleckém posudku v bodě 7 konstatoval, že: „…pokud byla pachová identifikace prováděna v souladu s pokynem ŘSPP PP ČR č. 9/2009, v žádném případě nelze tyto výsledky považovat za věrohodné,“ začal svůj dopis Ústavnímu soudu spolek Šalamoun.
Soudce chovatel psů
Přitom podle spolku Šalamoun jedním ze stěžejních pilířů odůvodnění nalézacího soudu, tedy Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, proč obnovu řízení nepovolil, byla následující uveřejněná slova předsedy senátu Jiřího Dufka.
„Já chovám psy velkou část svého života, takže vím, že ten pes ví o mě všechno a zná každý můj pohyb… Posudek a předchozí zpráva nebylo ničím, co by mohlo přesvědčení soudu zpochybnit. Není možné prostě, jaksi bez dalšího odmítnout tuto metodu jako celek… pokud ten ústav v tom posudku učinil, překročil rubikon… vše je na orgánech činných v trestním řízení, nikoliv na svých dojmech a pocitech,“ měl zkonstatovat soudce Dufek.
Na základě tohoto ústního a následně také písemného odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení v kauze Martina Skalického a Miloše Zezuly tak nastal naprosto bezprecedentní stav, který ve spolku Šalamoun za 27 let činnosti nepamatují: „laický názor soudce byl povýšen nad odborné závěry vědců.“
Informovaný psovod
Špičková elita české vědecké odborné veřejnosti, za podpory autorit světové vědecké veřejnosti,
totiž vydala prohlášení, jež se staví proti používání pachových stop jako usvědčujícího důkazu o trestné činnosti, které Šalamoun zaslal Ústavnímu soudu.
„My níže podepsaní zástupci vědecké odborné veřejnosti prohlašujeme s plnou zodpovědností, že metoda pachové identifikace tak, jak byla prováděna Policií ČR na území České republiky do 1. 4. 2018 je z vědeckého hlediska zcela nevěrohodná. Postup, kdy je psovod dopředu informován o pozici jednotlivých vzorků, odporuje aktuálním vědeckým poznatkům. V tomto ohledu panuje naprostý názorový soulad, a to nejen v relevantní komunitě české, ale i mezinárodní. V případě potřeby jsme připraveni poskytnout potřebné informace soudům, státním zastupitelstvím, policii, i obhájcům,“ stojí v prohlášení expertů.
Prohlášení expertů k pachovým stopám je podle Amicus curiae brief spolku Šalamoun nutné aplikovat v kontextu výše zmíněného nálezu Ústavního soudu. A tak, že jedna z podmínek ústavně konformního provedení metody pachové identifikace spočívá v reflektování aktuálních vědeckých poznatků, tj. že jen taková metoda pachové identifikace, která je provedena v souladu s aktuálním vědeckým poznáním, je ústavně konformní.
Spolek Šalamoun tvrdí, že je proto nutné odmítnout zažitý mýtus, obsažený například v závěrech jiného usnesení Ústavního soudu, v jeho bodě 26:
„Jen obecně může Ústavní soud zopakovat, že není úlohou obecných soudů ani jeho vlastní úlohou působit jako arbitr odborných vědeckých sporů (s výjimkou těch právních) a jako rozhodčí mezi různými názory expertů. Odborné stanovisko, které zastává stěžovatel, je dosud zastáváno jednou konkrétní skupinou odborníků a nebylo dosud podrobeno zevrubné, korektní a objektivní multioborové diskusi, přičemž není v domácích poměrech bez oponentury, o čemž svědčí mimo jiné i znalecký posudek, jemuž byla metoda pachové identifikace ve stěžovatelově věci podrobena a který její závěry potvrdil,“ namítá spolek Šalamoun.
Šalamoun upozorňuje podle prohlášení odborné vědecké veřejnosti, i za podpory světové odborné veřejnosti, že k žádnému vědeckému sporu nedochází a nikdy nedocházelo, neboť podle signatářů prohlášení z různých fakult vysokých škol panuje naprostý názorový soulad nejen v relevantní české vědecké komunitě, ale i komunitě mezinárodní.
Je to přitom stát, na jehož straně leží důkazní břemeno v trestním řízení, jestliže má být vydáno rozhodnutí o vině a trestu obviněného, tedy rozhodnutí, které typově zcela fatálním způsobem zasahuje do života jednotlivce tím, že ho zbavuje osobní svobody pro spáchání trestného činu.
Problém s DNA v USA
Spolek Šalamoun poukazuje na případ z roku 2003 v USA, kde poté, kdy zcela obdobně zástupci odborné vědecké veřejnosti konstatovali, že při odběru tzv. vzorku DNA může dojít k jeho zkreslení, a tedy špatnému vyhodnocení, kdy justiční orgány napříč USA nechaly tyto případy revokovat.
„Proto plédujeme za to, že již nazrál čas, aby česká justice (Ústavní soud nevyjímaje) skutečně respektovala aktuální vědecké poznání podle celosvětového vědeckého výzkumu, a to i v intencích prohlášení odborné vědecké veřejnosti (a ne aby se jenom schovávala za frázovité floskule), tedy aby konečně přiznala, že provádění metody pachové identifikace způsobem do 1. 4. 2018 bylo nevěrohodné a odporující aktuálnímu vědeckému poznání, a aby dala v takových několika (velmi sporných) případech právo odsouzeným domoci se svého nezadatelného základního práva na spravedlivý proces,“ vybízí Ústavní soud spolek na podporu nezávislé justice.
Za připomenutí stojí nález Ústavního soudu z roku 2008, ve kterém vyslovila jako soudce z pravodaj Eliška Wagnerová v dané věci následující myšlenky:
„Esenciální podmínkou pro existenci nezávislé soudní moci je důvěra veřejnosti v to, že soudci při rozhodování věcí usilují o spravedlivá rozhodnutí přijímaná na základě práva. Bez důvěry veřejnosti v to, že soudcův postup byl fér a respektoval vysokou mravní úroveň, nemůže být justice schopna řádně fungovat. Důvěra veřejnosti v soudní moc je tím nejcennějším, čím tato moc disponuje, a ona důvěra patří i mezi to nejcennější, z čeho může vycházet každý občan státu. Důvěra veřejnosti však není apriorně dána, nýbrž je třeba ji budovat. Je snazší o ni přijít, než ji udržet. Roky úsilí mohou být ztraceny i jen jedním nezdařeným rozhodnutím. Toto musí mít na paměti při rozhodování věci každý soudce, který na rozdíl od zákonodárce neprosazuje svoji vůli, nýbrž vždy by měl prosazovat právo v jeho ústavně konformní interpretaci. Lidská důstojnost jako hodnota je ukotvena v samých základech celého řádu základních práv obsažených v ústavním pořádku. Je s ní spojen nárok každé osoby na respekt a uznání jako lidské bytosti, z něhož plyne zákaz činit z člověka pouhý objekt státní vůle anebo zákaz vystavení osoby takovému jednání, které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu. Věříme proto ve Vaše spravedlivé rozhodnutí,“ uzavřel svůj přátelský dopis Ústavnímu soudu spolek Šalamoun.
Jan Hrbáček
