Neefektivnost ve způsobu vymáhání pohledávek, podhodnocené náklady celkové snížení objemu vymožených pohledávek – to jsou hlavní výhrady Exekutorské komory ČR k záměru, aby všechny justiční pohledávky, jejichž významnou část dnes vymáhají soudní exekutoři, vymáhala v budoucnu pouze Celní správa.

Jak Česká justice informovala, návrh napodruhé prošel ústavně právním výborem v rámci schvalování novely občanského soudního řádu, kde jej namísto předkladatele, poslance Radka Vondráčka (ANO) obhajoval ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). „Předkládaný návrh je nedostatečně odůvodněný a obsahuje zjevně zkreslené údaje, z čehož vychází nepravdivý obraz o činnosti Celní správy a vymáhání justičních pohledávek. Zejména je však předkládaný návrh absolutně nezpůsobilý naplnit účel, který je v něm deklarován. Naopak tento návrh může vést ke zcela nechtěným, negativním důsledkům, které půjde velice těžko napravit,“ kontruje člen prezídia Exekutorské komory Petr Polanský.

[mn_protected]

Jak dále uvádí, procesní postup soudů v rámci daňové exekuce je dnes vymezen naprosto stejnými předpisy jako procení postup celní správy – a to ustanoveními daňového řádu, který ve velké míře odkazuje na ustanovení části šesté občanského soudního řádu, tedy stejně tak jako procesní postup soudních exekutorů. Předkladatel neuvádí žádná konkrétní data, která by tezi o neefektivitě podporovala, ani to, o jaký typ neefektivity by se mělo jednat. Naopak za alokačně neefektivní ze své podstaty se dá označit navrhovaný monopolistický model vymáhání. Stejně tak je navrhovaný model výrobně neefektivní, neboť náklady na jeho zavedení a udržování jsou vyšší než náklady stávající, což plyne nejen z údajů uváděných předkladatelem.

Návrh nárůst trendu neřeší

Mohlo by vás zajímat

Podle Polanského je mýlkou, že ze samotné skutečnosti, že počet neuhrazených justičních pohledávek se zvyšuje, lze bez dalšího usuzovat na to, že by nebyly efektivně vymáhány. Tato skutečnost toliko vyjadřuje, že přírůstek těchto pohledávek je vyšší než jejich úbytek a výsledná bilance je také ovlivněna mnoha faktory zejm. objektivní povahy, které souvisí s „kvalitou“ justičních pohledávek obecně. A tak – je-li dlužník objektivně nemajetný, nelze zastavení vymáhání pro nemajetnost hodnotit jako neefektivní, protože žádný exekuční orgán nemůže být efektivnější.

Navíc tvrzení o neefektivitě nerozlišuje mezi situacemi, kdy jsou justiční pohledávky vymáhány přímo justičním orgánem v rámci daňové exekuce či soudními exekutory v rámci exekučního řízení, případně kdy dochází k jejich kombinaci. „Tvrzení, že celní správa má „vyšší potenciál tento trend omezit i s menším personálním vybavením“, není předkladatelem více rozvedeno, což je o to závažnější, má-li navrhovaná úprava znamenat zvýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu v řádech stovek milionů Kč ročně,“ kritizuje dále člen vedení EK.

Exekutoři jsou úspěšnější

Komora upozorňuje rovněž na to, že předkládaný návrh je nezpůsobilý naplnit záměr omezení trendu rostoucího objemu neuhrazených justičních pohledávek, protože  přesun vymáhání na orgány celní správy nepovede k větší efektivnosti, ale spíše naopak. Dokumentuje to tím, že samotná Celní správa ve své výroční zprávě uvádí, že eviduje vysoký nárůst pohledávek proti cizím státním příslušníkům, mladistvým, nezaměstnaným a bezdomovcům. Tyto pokuty jsou prakticky nevymahatelné. Dále uvádí, že byla v roce 2015 požádána obecními úřady o vymáhání 9 403 rozhodnutí a z této částky bylo uhrazeno v současné době pouze 15,6 %, neboť obecní úřady předávají celním úřadům rozhodnutí, která jsou většinou nevymahatelná. To lze doplnit i údaji Celní správy, která v rámci dělené správy a správy spotřební daně v roce 2013 vydala 26 235 exekučních příkazů do banky, 80 exekučních příkazů na jinou pohledávku, 339  exekučních příkazů na movitou věc  a 25 692 exekučních příkazů na mzdu.

„Z těchto údajů je patrné, že Celní správa je nekompetentní, jde-li o vymáhání pohledávek složitých (tj. kde dlužník nemá mzdu či pouze velice nízkou a nemá účet u peněžního ústavu). Justiční pohledávky, kterým se předkládaný návrh věnuje, jsou ale právě většinou velice složitými pohledávkami, navíc s malou nominální hodnotou. Z hlediska případných rozdílů v efektivnosti je ale zásadní právě způsob vedení exekuce na movité věci, přikázání jiné peněžité pohledávky, postižení jiného majetkového práva a do určité míry také exekuce prodejem nemovitých věcí.  Exekuce na bankovní účet a mzdu jsou způsoby zcela nenáročné, které zvládnou všechny exekuční orgány v zásadě úplně stejně, byť v případě soudních exekutorů je zde velký náskok v oblasti ICT při zjišťování a zajišťování bankovních účtů, čemuž je uzpůsobena i normativní úprava.“ Lze to podle Polanského demonstrovat na tom, že celní úřady od 1. 1. 2013 do 31. 3. 2017 nařídily „smutných“ 184 dražeb movitých věcí, přestože prodej movitých věcí je u justičních pohledávek nejpočetnější  způsob vedení exekuce, což je v průměru pouze cca 45 dražeb ročně.

Pro srovnání – soudní exekutoři nařídili v roce 2016 celkem 18 371 dražeb, z toho movitých věcí se týkalo cca 5 000 dražeb (údaje od soudů nejsou známy). Justiční pohledávky činí cca 6 – 7% všech nařízených exekuce, tedy 300 – 400 dražeb ročně připadá na řízení o justičních pohledávkách, což je tedy 8x – 9x více než v případě Celní správy, která je na tento způsob vedení exekuce zcela nepřipravena, jak materiálně, tak personálně. „Vyjdeme-li z čísel uváděných ve zprávě o činnosti Celní správy, která uvádí vymáhaný nedoplatek v roce 2015 ve výši 5 849,3 mil. Kč (330 330 případů) a vymožený nedoplatek ve výši 787,1 mil. Kč (47 622 případů), je obecná vymahatelnost pohledávek ze strany celní správy cca 13 – 15 %. U soudních exekutorů se deklaruje výtěžnost 20 – 25%, u soudů v rámci daňové exekuce nejsou údaje známy. „Tvrzení o vyšší efektivitě celní správy je tedy přinejmenším zavádějící, až nepravdivé. V důsledku navrhované změny  tedy lze očekávat nižší výběr prostředků, které jsou příjmem státního rozpočtu,“ vyvrací Polanský argumentaci návrhu.

Podhodnocené náklady

Výhrady má i k předkladatelem uvedené potřebě navýšení pracovníků, která se podle něj se pohybuje pod spodní hranici reality a lze spíše odhadovat, že počet potřebných pracovníků bude vyšší. Zvýší-li se nápad Celní správy v rámci dělené správy o cca 33 – 38% a plánované navýšení pracovníků se pohybuje rovněž kolem 35%, nerespektuje to skutečnost, že se rapidně zvýší náročnost vymáhání v důsledku implicitní nevýtěžnosti předaného portfolia pohledávek. Sám předkladatel ve svém návrhu uvádí, že by počet potřebných pracovníků měl být upraven koeficientem 1,3. Takže potřebné navýšení pracovníků k zajištění této agendy  lze odhadovat někde kolem 220. „Česká republika je v současné době zatížena nadměrnou byrokratizací a počty zaměstnanců ve státní správě se rapidně navýšily. Navrhovaná úprava vytváří nutnost zbytečně přijmout dalších více než 200 státních úředníků. Přitom pouze cca 30 z nich by mělo dle předkladatele pracovat v terénu –  zbývající tedy budou ryze administrativními pracovníky.“ Je-li průměrný (hrubý) plat zaměstnance celní správy cca 35 000 – 37 000 Kč (tj. přímé mzdové náklady 46000 – 50 000 Kč na jednoho zaměstnance), jedná se celkem o navýšení prostředků na platy 132 000 000 Kč ročně. K tomu je nicméně třeba připočíst také budoucí  mandatorní výdaje na platby výsluhových příspěvků, s těmi předkladatel možná nepočítá. Ty lze sice obtížně kvantifikovat,   ročně se nicméně jedná o prostředky v řádu miliónů Kč.

„Je sice pravdou, že tuto částku je třeba ponížit o úspory na straně soudů – nicméně pracovníci celní správy jsou ze všech státních úředníků placeni v zásadě nejlépe, viz plánované zařazení do platových tříd 8 – 9.“

Významně podceněny jsou podle EK předkladatelem uvedené nemzdové náklady ve výši 24 300 000 Kč jednorázově. Jednak tato částka abstrahuje od spojených nákladů v příštích obdobích (nutnost oprav a obnovy majetku, spotřeba majetku), stejně tak  zcela evidentně zanedbává i velké množství dalších nákladů. „Lze tedy shrnout, že předkládaný návrh zvýší mandatorní výdaje o 150 – 250 miliónů Kč ročně a sníží příjmy veřejných rozpočtů – nižší vymahatelnost a nižší odvody DPH ze strany exekutorů. Tvrzení, že dochází k prodražování vymáhání pohledávek o  odměnu exekutora je klamné, protože nevypovídá o celkových nákladech vymáhání. Navíc se jedná pouze o poměrnou část justičních pohledávek (ta druhá je v režii samotných justičních orgánů, kde tento argument neplatí). Předkladatel nikde neuvádí, jaké jsou náklady celní správy např. na vymožení 1 Kč. Tento údaj neuvádí ani u soudů či soudních exekutorů. Tím spíše tedy není možné srovnat nákladovost jednotlivých způsobů vedení exekuce,“ uzavírá Polanský.

[/mn_protected]

Dušan Šrámek