Vztahy mezi Evropskou unií a Gruzií se ocitly na bodu mrazu. Bruselská exekutiva varovala Tbilisi, že kvůli selhávajícím reformám a sbližování s Moskvou hrozí zemi konec bezvízového režimu a také uvalení sankcí na strategický ropný terminál na pobřeží Černého moře.
Komise varovala Tbilisi, že Gruzii hrozí pozastavení bezvízového režimu. Sankce na ropu jsou také jednou z možností, jak zvýšit ekonomický tlak na Gruzii. Brusel se obává, že postsovětská republika ležící u Černého moře se příliš ochotně sbližuje s Moskvou.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v dopise gruzínským opozičním osobnostem varovala, že reformy selhávají. Připomněla, že Rada EU již částečně pozastavila zjednodušené vízové postupy pro držitele diplomatických a služebních pasů.
Porušování lidských práv
A diskutuje se o dalších opatřeních. „Mezi členskými státy zatím nebylo dosaženo konsensu ohledně sankcí. Jednání o sankcích proti osobám odpovědným za ústup od demokracie a porušování lidských práv stále probíhají,“ uvedla.
Varování z Bruselu přichází poté, co Tbilisi oznámilo plány na rozpuštění dvou institucí zřízených na doporučení Unie. Jde o úřad pro boj s korupcí a službu pro ochranu osobních údajů.
Už listopadové hodnocení přístupových jednání bylo pro Gruzii hodně kritické. Komisařka pro rozšíření Marta Kosová dospěla k závěru, že Gruzie zůstává kandidátskou zemí EU pouze na papíře.
Mohlo by vás zajímat
Sankce na ropný terminál
Kromě obav o demokracii se Brusel zaměřil i na gruzínskou energetickou infrastrukturu. Návrh dalšího balíčku sankcí EU proti Rusku se také zaměřuje na černomořský ropný terminál v Kulevi. „Gruzínská vláda čelí nové a potenciálně vážné výzvě, protože Evropská unie zvažuje sankce, které by se poprvé mohly zaměřit na klíčovou část energetické infrastruktury země,“ uvedla Komise.
Terminál vlastní ázerbájdžánská společností Socar. Zpracovává stále větší objemy ropy, včetně té ruské. Agentura Reuters a Rádio Svobodná Evropa uvedly, že ruská ropa se do rafinerie dostává formou „nepravidelných a vysoce rizikových dodávek“ fosilního zdroje. Unijní diplomaté se obávají, že se přístav stal nelegální cestou, jak Kreml dostává na světové trhy své černé zlato a obchází tím západní sankce.
Dopady na ekonomiku
Pokud se rafinerie v Kulevi dostane na černou listinu, terminál se neuzavře. Evropské firmy ale budou čelit sekundárním sankcím, pokud se prokáže, že z této destinace nakupovaly ropu. Tbilisi se obává, že by to poškodilo gruzínskou ekonomiku. Už nyní je vláda premiéra Iraklije Kobachidzeho z proruské strany Gruzínský sen pod silným evropským tlakem.
Vláda v Tbilisi ale tvrdí, že dodržuje závazky vůči Bruselu. „Gruzie striktně dodržuje všechna pravidla týkající se sankčního režimu,“ řekl Kobachidze. Množí se ale důkazy nezávislých pozorovatelů, že tankery ruské stínové flotily využívají gruzínské vody i přístavy pro přepravu ruské ropy. Gruzínské úřady to odmítají.
Brusel není sám
Spor Gruzie s EU pozorně sleduje také vláda v Londýně. Gruzínská vláda si už předvolala britského velvyslance poté, co Spojené království zařadilo na sankční seznam dvě provládní televize. Tbilisi tento krok odsoudilo jako cynický a obvinilo Londýn ze zneužívání sankcí k získávání politických bodů proti Rusku.
Gruzínská opozice i nezávislá média poukazují na hlubší posuny v mocenských strukturách Tbilisi. Zpráva amerického think-tanku Nadace Svobodné Rusko varovala, že „Gruzie v posledním desetiletí prošla hlubokou autoritářskou transformací a své politické, ekonomické a bezpečnostní instituce neustále slaďovala se zájmy Kremlu prostřednictvím nenápadného ovládnutí státu spíše než otevřenou vojenskou intervencí.“
Možnosti pro ovlivnění směřování Gruzie ze strany západních demokracií ale zůstávají omezené. Brusel, Londýn a Washington se musí rozhodnout, zda přísnější ekonomické sankce oživí reformy, nebo Gruzii zatlačí hlouběji do ruské mocenské sféry.
