Evropští politici mluví o obraně ve velkém stylu a Brusel předložil řadu návrhů na posílení zbrojní výroby. Jak však jsou na tom samotní výrobci?

Britský týdeník The Economist shromáždil údaje o deseti největších evropských zbrojovkách a podíval se na čtyři oblasti vojenské výroby. Našel zde větší dynamiku, než si kritici představují, ačkoli mezery zůstávají.

Kapitálové investice do nových rováren a jejich vybavení od roku 2021 vzrostly o 64 procent na 5,5 miliardy dolarů (týká se pouze firem, pro které byly údaje k dispozici). Analytici očekávají, že do roku 2027 dosáhnou 6,4 miliardy USD. Objem nevyřízených zakázek v deseti největších evropských firmách se nafoukl z 222 miliard USD v roce 2021 na 362 miliard USD v roce 2024, zatímco jejich celkový počet zaměstnanců vzrostl téměř o čtvrtinu.

Pro podrobnější obrázek se podívejte na čtyři klíčové kategorie: munice, protivzdušná obrana, těžké obrněné systémy a úderná munice dlouhého dosahu. Začněme nejzřetelnějším úspěchem, tedy municí. V únoru 2023 činila evropská produkce 155mm nábojů, nejpoužívanější ráže, přibližně 300 000 kusů ročně. Dnes se pravděpodobně pohybuje těsně pod milionem. Jen německý Rheinmetall jich ročně vychrlí asi 700 000, což je desetinásobek počtu z roku 2022, a očekává, že do roku 2027 dosáhne 1,1 milionu. „Už teď vyrábíme více munice než Spojené státy,“ pochvaloval si nedávno Armin Papperger, chvástavý generální ředitel společnosti Rheinmetall: V loňském roce vyrobily americké armádní závody asi 600 000 nábojů.

Mohlo by vás zajímat

Výroba se přitom chystá dále zrychlovat. BAE Systems, největší britský obranný dodavatel, brzy dokončí osminásobné zrychlení výroby nábojů o ráži 155 milimetrů. Dva hlavní evropští výrobci střelného prachu, Chemring Nobel a Eurenco, od začátku války zhruba zdvojnásobili kapacitu. Zlepšila se i výroba dělostřeleckých granátů. Francouzská polovina francouzsko-německé společnosti KNDS, která vyrábí houfnice CAESAR, počítá s tím, že do roku 2025 bude schopna vyrábět 144 kusů ročně, zatímco před válkou to bylo jen 24 kusů.

Složité produkty, jako jsou rakety a systémy protivzdušné obrany, však vyžadují více času. Baterie protivzdušné obrany vyžaduje odpalovací zařízení s raketami, radarový systém a velitelský modul. Evropa zvýšila výrobu systémů kratšího dosahu. Německá společnost Diehl Defence, která vyrábí střely IRIS-T SLM, jež používá Ukrajina, vyrobila v roce 2024 400 až 500 střel shcopných zneškodnit střely nepřátelské. Společnost Hensoldt, která staví radary, přešla z pouhých dvou jednotek v roce 2021 na očekávaných 18 kusů v letošním roce.

Se systémy protivzdušné obrany delšího dosahu si však kontinent vede hůře. Většina evropských zemí se spoléhá na systém Patriot americké výroby. Jeho výrobce, společnost Lockheed Martin, zvýšil počet stíhaček na 650 ročně. Ale evropská alternativa, francouzsko-italský systém SAMP/T, byla „vyvinuta v době, kdy čas nebyl důležitý“, připouští Eric Béranger, šéf MBDA, celoevropského výrobce raket. Ta zkracuje dodací lhůtu pro stíhačku ze 42 měsíců na stále pomalých 18 měsíců do roku 2026.

Pomalá je také výroba těžkých obrněných vozidel. Evropa má pouze jednu aktivní výrobní linku na hlavní bojové tanky: linku Leopard 2, kterou spravuje německá polovina společnosti KNDS. Během studené války vyráběla 300 tanků ročně. Dnes jich vyrábí asi 50. V únoru převzala od francouzského výrobce vlaků Alstom závod v Sasku na výrobu tanků, ale velké zakázky zatím nedostává. Německá vláda otálí a objednávku 105 nových tanků pro svou brigádu v Litvě si nechala až na červenec 2024.

Nejzřetelnější nedostatek Evropy spočívá v úderných zbraních dlouhého dosahu. Například střely Storm Shadow/SCALP a řízené střely Taurus. Francie, Británie a Německo je umí vyrobit, ale pouze Francie má aktivní výrobní linku. Británie ani Německo nezadaly nové objednávky za posledních 20 let. Fabian Hoffmann z Univerzity v Oslu odhaduje, že Francie vyrábí 50-100 těchto střel ročně. Pro srovnání, americká společnost Lockheed Martin vyrábí 700 střel s plochou dráhou letu JASSM ročně a plánuje, že jich bude vyrábět až 1100. Rusko vyrábí odhadem 1200 střel s plochou dráhou letu ročně.

Podle insiderů z branže není překážkou ani tak výrobní kapacita, jako spíše nedostatek velkých objednávek od vlád. Některé firmy „vůbec nevyužívají své maximální kapacity“, říká Jan Pie z bruselského obchodního sdružení ASD. Celoevropské konsorcium, které stojí za stíhačkou Eurofighter Typhoon, před deseti lety vyrábělo přibližně 60 letadel ročně. Nyní jich vyrábí jen tucet ročně, ale jejich počet by se mohl rychle zvýšit: všechny staré výrobní linky zůstávají na svém místě a země jako Portugalsko a Kanada se chtějí nákupu amerických letounů F-35 vzdát, píše The Economist.

„V konečném důsledku jde spíše o politickou vůli k realizaci objednávek než o problémy v průmyslu,“ tvrdí Guntram Wolff z bruselského think-tanku Bruegel. Podle jeho názoru by Evropa mohla během dvou let masivně zvýšit výrobu kritických systémů, pokud by byl podán dostatečný počet objednávek. Bílá kniha EU předložená evropským lídrům 19. března vybízí ke společným nákupům zbraní, aby se využilo úspor z rozsahu. Mnoho zemí stále dává při nákupu výzbroje přednost vlastním firmám. Konsolidace by byla krokem správným směrem.