Měla to být revoluční pravidla pro zajištění svobody médií napříč Evropou. Jejich zavádění do praxe ale narazilo. Z některých vlád totiž zní odpor a neochota. Maďarsko evropskou legislativu dokonce napadlo u soudu a tvrdí, že Unie nemá právo do médií mluvit. Také o tom hovořila v rozhovoru pro EU Perspectives Maria Luisa Stasiová z mezinárodní organizace na ochranu svobody projevu ARTICLE 19.
Nařízení o svobodě médií (EMFA) nabylo účinnosti loni v srpnu. Stanovuje pravidla na ochranu novinářů před politickým zasahováním a spywarem, posiluje nezávislost a odpovědnost vnitrostátních regulačních orgánů v oblasti médií. Zvyšuje také transparentnost vlastnictví médií a státem zadávané reklamy, posiluje záruky pro veřejnoprávní média a zavádí nové povinnosti pro digitální platformy.
S uváděním EMFA do praxe však rostou obavy z nerovnoměrného vymáhání nových pravidel, politického odporu v některých hlavních městech unijních zemí a také z toho, zda jsou vnitrostátní orgány připravené převzít své nové povinnosti. O podrobnostech a rizicích zavádění nových pravidel hovořil zpravodajský portál EU Perspectives s Marií Luisou Stasiovou, ředitelkou pro právo a politiku na digitálních trzích v mezinárodní organizaci na ochranu svobody projevu ARTICLE 19.
Jak byste z celoevropského pohledu hodnotila zavádění evropského nařízení o svobodě médií?
Je velmi obtížné dát jednoznačnou odpověď, protože se jedná o velmi složitý regulační rámec, který se dotýká mnoha různých témat. Členské státy Unie se nacházejí v odlišných pozicích. Některé již měly pravidla pokrývající určité aspekty EMFA, zatímco jiné potřebují další strukturální změny svých vnitrostátních rámců, včetně změn mandátu regulačních orgánů.
Není realistické očekávat plné provedení nové úpravy během prvních několika týdnů nebo měsíců účinnosti. Předpokládali jsme, že to může trvat mnohem déle. V některých zemích je vnitrostátní rámec již relativně blízko novým pravidlům EU. V jiných je od nich velmi vzdálený.
Nyní je situace poměrně roztříštěná. Odborníci teprve začínají připravovat srovnávací případové studie napříč členskými státy, což je nesmírně cenné. V médiích obvykle slýcháme o problematických případech, kde věci nefungují. A to může mít mnoho různých důvodů. Může se jednat o pravidla upravující vlastnictví médií, nezávislost regulačních orgánů nebo způsob, jakým se podle nových pravidel posuzuje fúze médií. Systematický pohled na celou Unii je složitý úkol, který ale opravdu potřebujeme.
Mohlo by vás zajímat
Jaké jsou konkrétní příklady toho, jak členské státy reagují na EMFA?
Záleží na tom, kam se podíváte. Itálie se například snaží revidovat svůj systém jmenování členů do správních rad veřejnoprávních médií, protože současné vnitrostátní předpisy nemusí nutně splňovat kritéria nezávislosti zavedená nařízením o svobodě médií.
V Nizozemsku došlo nedávno ke sloučení médií, při kterém regulační orgán uplatnil test plurality médií inspirovaný EMFA, i když toto nařízení ještě nebylo formálně použitelné. Využili stávající nástroje hospodářské soutěže progresivnějším způsobem.
V Polsku se hodně diskutuje o financování veřejnoprávních médií a dopadech na redakční nezávislost. Vidíme známky změn v unijních zemích, jsou ale nerovnoměrné. Některá témata jsou mnohem složitější a problematičtější než jiná. Jedná se o oblasti, kde implementace nevyžaduje pouze právní změny, ale také politickou vůli.
Která ustanovení nových pravidel jsou pro členské státy nejnáročnější?
Jednoznačně ta, která se týkají veřejnoprávních médií. Dalším příkladem jsou fúze médií. Povinnosti transparentnosti pro poskytovatele mediálních služeb jsou také složité, protože v současné době máme v Evropě mozaiku různých úprav. Harmonizace je zde naprosto nezbytná.
Další oblastí, která byla vždy politicky citlivá, je státem placená reklama. Pak je tu nezávislost, odpovědnost a rozšířené pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů. Právě u těchto ustanovení očekávám největší potíže při jejich uplatňování.
Je tu také článek 4 o spywaru. Před několika měsíci se bouřlivě diskutovalo o spywaru a bezpečnosti novinářů. Od té doby se ale moc neudálo. To mě znepokojuje, protože ochranná opatření měla být zavedena okamžitě.
Ochrana před spywarem nutně nevyžaduje zásadní institucionální reformy. Vyžaduje jasné záruky a pečlivý výklad výjimek souvisejících s národní bezpečností a veřejným zájmem. To, jak úzce nebo široce budou tyto výjimky vykládány, bude mít obrovský vliv na úroveň ochrany, kterou novináři skutečně mají.
Jsou národní regulátoři připraveni na nové odpovědnosti?
To záleží na tom, co myslíte slovem „připraveni“. Teoreticky má každý členský stát Unie mediálního regulátora. Úroveň nezávislosti (politické, funkční a ekonomické) se ale značně liší. Některé orgány trpí nedostatkem personálu a finančních prostředků. Jejich rozpočty jsou napjaté, takže jsou zranitelní vůči politickému tlaku.
Nejedná se o nový problém. Požadavky na nezávislost a odpovědnost obsahovala už směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Nemůžeme ale říci, že by přinesla výsledky, ve které mnozí doufali.
Rozdíl nyní spočívá v tom, že EMFA je nařízení, nikoli směrnice. Je přímo použitelné. Nevytváří však individuální práva, která by novináři mohli snadno vymáhat u soudu. Stanoví institucionální rámec, který vyžaduje politickou vůli vlád změnit způsob jmenování, financování a ochrany regulačních orgánů. V tomto smyslu je EMFA nejsilnějším signálem, jaký jsme dosud měli. Nelze smysluplně chránit svobodu médií, pokud váš regulační orgán není nezávislý.
Maďarská právní výzva
Maďarsko se otevřeně postavilo proti EMFA a napadlo jej u soudu. Co to znamená?
Maďarsko odmítalo zákon o svobodě médií od samého počátku. I když se jednalo pouze o návrh, argumentovalo, že mediální právo je v národní pravomoci a že jej Unie nemůže regulovat. Zpochybnilo právní základ tvrzením, že se nejedná o otázku vnitřního trhu a nemá to nic společného s přeshraničními záležitostmi.
Od začátku bylo jasné, že se maďarská vláda odvolá, a to také učinila. Z právního hlediska si nemyslím, že má silné argumenty. Článek 114 Smlouvy o fungování EU se mnohokrát použil k prosazení harmonizace, i když to mělo dopad na vnitrostátní systémy.
Maďarsko velmi striktně interpretuje pravomoci EU a využívá je k útoku na celý regulační rámec. To samo o sobě není neobvyklé. V tomto případě je to však součástí širšího trendu.
Začínají novináři a mediální organizace využívat EMFA v praxi?
Je to stále velmi čerstvá záležitost. Všimla jsem si, že si novinářské asociace stále více uvědomují, jaké práva a záruky jim poskytuje zákon o svobodě médií. Pro jednotlivé novináře bude velmi obtížné tato práva prosazovat.
Obracet se na soudy je nákladné a riskantní. Velké mediální organizace to možná udělají, ale místní novináři a malé redakce již nyní čelí ekonomickým potížím. Očekávat od nich, že začnou prosazovat nová pravidla formou soudních sporů, je nereálné. Skutečná odpovědnost leží na vládách a parlamentech.
Priority Bruselu pro rok 2026
Jaké mají být priority Komise v souvislosti s EMFA v dalších měsících?
Věřím, že pokud povedeme tuto diskusi znovu za šest měsíců nebo za rok, bude situace jiná. V ideálním případě budeme mít několik dobrých příkladů členských států, které dokončily implementaci a zavedly smysluplná ochranná opatření. Evropský sbor pro mediální služby musí co nejdříve vydat pokyny, zejména k článkům 18 a 22. Tyto nástroje „měkkého práva“ mají zásadní význam pro implementaci na vnitrostátní úrovni.
Potřebujeme také transparentnost. V současné době není jasné, kdo co provádí a jak daleko pokročil. Živé srovnávací mapování provádění EMFA, podobné monitoru plurality médií, by bylo neuvěřitelně účinné. Transparentnost vytváří tlak. Umožňuje novinářům, výzkumným pracovníkům, aktivistům a politikům vyprávět příběhy, srovnávat pokroky a požadovat opatření. Bez toho hrozí, že zavádění nových pravidel bude postupovat pomalu.
