Evropský trh s emisními povolenkami oslavil v loňském roce 10leté výročí. Ačkoli ceny uhlíku výrazně klesly, trh funguje lépe, než si mnozí dovedli představit. The Economist přinesl krátkou analýzu tohoto kontroverze vzbuzujícího trhu.
Evropský trh s emisními povolenkami na emise CO2 má za sebou již 10 let existence. Tu a tam bývá obviňován, že umožňuje nakupovat „exkluzivní odpustky“ za vypouštění emisí skleníkových plynů, a že si je kupují stále titíž. Dále zde existuje obava, že tento trh ohrožuje konkurenceschopnost ekonomik. To ale může platit jen tehdy, jsou-li povolenky příliš drahé. Dnes jsou však ceny uhlíku výrazně nižší, než před 10 lety. Je tedy trh s emisními povolenkami mrtvý a živý zároveň?
Když byl trh s povolenkami spouštěn, jejich jakási „IPO cena“ byla stanovena na 30 eur za tunu CO2. Kolem této úrovně se ceny uhlíku držely jen po velmi krátkou dobu, a to v letech 2005, 2006 a 2008. Nyní stojí tuna CO2 jen něco málo přes 8 eur.
Přestože se však emisní povolenky obchodují tak levně, trh s nimi dokázal snížit emise o více než 10 % v některých firmách, které se jej účastnily. Současně však nemůže být řeč o tom, že by trh s emisními povolenkami nějak snížil konkurenceschopnost. Nízké ceny povolenek nejsou nutně známkou toho, že trh funguje špatně. Daleko větší význam má stanovení maximálního objemu obchodovaných emisí. Pro rok 2013 bylo toto maximum stanoveno na 2084 milionů tun CO2. Od té doby se strop snižuje o 38 milionů tun ročně a tak to má pokračovat až do roku 2050. Tehdy bude strop snížen na 33 % úrovně roku 2013. Evropská komise si však chce docílit jeho snížení na 14 %.
Pokud se budou ceny povolenek držet tak nízko i nadále, pak je to známka toho, že redukce emisí CO2 nebude nákladná a bude snadno dosažitelná. Ale může to také znamenat, že investoři nejsou přesvědčeni o tom, že trh s povolenkami bude po roce 2050 existovat. Když Evropou prošla hospodářská recese, emise se držely pod stanoveným stropem. Nevyužité povolenky tak mohou být uplatněny později, a tak by případné další recese neměly ceny emisí tolik snížit. Tím by mohla být důvěra investorů zachována.
Čtěte také: Trh s uhlíkem zažívá pomalý, ale jistý comeback
Problém však může být v tom, že pokud účastníci trhu s emisními povolenkami nebudou mít ponětí o budoucí politice snižování emisí, pak firmy budou dnes spotřebovávat příliš mnoho povolenek. A to může vést k tomu, že nebudou existovat dostatečná motivace pro výzkum úsporných a nízkoemisních technologií. To může nejen zvýšit budoucí náklady snižování emisí, ale vést také k sebenaplňujícímu proroctví, že stanovený strop objemu emisí je příliš drahý, čímž politici mohou trh s emisními povolenkami značně oslabit, nebo dokonce zničit.
Aby se tedy trh s povolenkami stabilizoval, začala Evropská unie vydávání určitého objemu povolenek odkládat. To znamená, že některé povolenky, které měly být na trh vypuštěny například v roce 2015, budou alokovány později, například v roce 2020. Tím se zajistí, že v budoucnu nebude přílišný nedostatek povolenek na trhu. Ceny se tak v čase stabilizují a trh i emisní politika budou předvídatelnější.
Evropská unie dokonce předpokládá zavedení jakéhosi „tržního stabilizačního mechanismu“. Znamená to, že na trh nebudou dodávány další povolenky, pokud jich bude v oběhu již více než ekvivalent 833 milionů tun CO2. Bude tak následován příklad Kalifornie a stanovena určitá cenová podlaha, tedy cena uhlíku, pod níž cena na trhu neklesne. Zatraktivní se tak investice do čistých technologií.
Zbývá tak vyřešit otázku, jak vysoká cenová podlaha bude. Jelikož to bude víceméně politické rozhodnutí, nabízí se, že původní cílová cena 30 eur za tunu je přirozeným startovacím bodem. Taková cena vyšle signál pro investice, které budou mít návratnost v krátkém až středním časovém období. Ale i tak to investorům nezajistí, že trh bude existovat i kolem roku 2050.
Proto bude zapotřebí, aby některé investice do čistých technologií byly financovány přímo Evropskou unií nebo členskými státy. Současná úroveň takových investice je co do podílu na HDP pod hodnotou z počátku 80. let minulého století.
Dodatečné zdroje pro investice do čistých technologií budou získávány i ze samotného trhu s povolenkami. Mnoho povolenek je na trh umisťováno zdarma tak, aby nebyla narušena mezinárodní konkurenceschopnost. Podle některých odhadů lze za pomoci správného cílování bezplatných povolenek získat až 3 miliardy eur ročně, aniž by konkurenceschopnost ekonomik byla nějak dotčena. S těmito penězi by tak EU mohla své výdaje na výzkum čistých technologií zdvojnásobit.
-usi-
