Využití vodíku jako paliva se opozdí vinou přehnané regulace ze strany Evropské unie. Ta svými náročnými požadavky zastavila či opozdila řadu projektů na využití vodíku v energetice, průmyslu a dopravě. Hlavně země s horšími podmínkami pro využití sluneční a větrné energie, jako je Česká republika, tak mají zkrátka smůlu. K takovým závěrům dospěla analýza, kterou si nechala zpracovat Česká vodíková technologická platforma (HYTEP).

Evropská unie tím sama podkopává vlastní ambiciózní cíle představené v roce 2020. Podle nich měly být do roku 2030 v Evropě instalovány elektrolyzéry o celkovém výkonu asi 40 GW, vedle toho měly země EU dovážet vodík z elektrolyzérů o výkonu dalších 40 GW v nečlenských zemích. Podle strategie se mělo od roku 2030 vyrábět zhruba 10 milionů tun obnovitelného vodíku ročně, a to při ceně od 2,5 do 5,5 eura za kilogram.

Reálná cena je pětkrát vyšší

Jenže takový odhad je evidentně v hrubém nesouladu s realitou. Evropská komise předpokládala ve Vodíkové strategii investiční náklady na pořízení elektrolyzéru okolo 600 eur za kW instalovaného výkonu. Reálná cena elektrolyzérů, včetně souvisejících systémů, je však pětkrát vyšší, přesahuje 3000 eur za kW. Při využití kapacity 4800 hodin v roce pak například v Nizozemsku vychází cena vyprodukovaného zeleného vodíku na 13 eur za kilogram. Odhad pro Česko udává dokonce 15 eur/kg.

Aby těch problémů nebylo málo, tak Evropská komise předloni přišla s další regulací, která výrobu zeleného vodíku dále zkomplikovala a prodražila. Tedy přesněji řečeno, už se tu nemluví o „zeleném“ vodíku, ale o obnovitelném vodíku nebiologického původu (Renewable fuel of non-biological origin, zkratka RFNBO). Ten správný vodík z pohledu EU musí splnit hned čtyři přísné podmínky:

  • Adicionalitu – obnovitelný zdroj dodávající elektřinu nesmí být spuštěn dříve než 36 měsíců před spuštěním elektrolyzéru; Evropská komise umožnila výjimku z tohoto pravidla pro elektrolyzéry spuštěné do provozu do roku 2028
  • Časovou korelaci – elektrolyzér musí do roku 2030 párovat vyrobenou elektřinu a spotřebovanou elektřinu v rámci daného měsíce, od roku 2030 v rámci dané hodiny
  • Geografickou korelaci – elektrolyzér a obnovitelné zdroje energie se musí nacházet ve stejné nabídkové zóně; tato podmínka výrazně omezuje možnost využít pro výrobu obnovitelného vodíku elektřinu ze sousedních zemí
  • Výrobce obnovitelného vodíku musí rovněž musí hlídat celkovou emisní stopu, která nesmí překročit limit 3,38 kilogramu CO2 na 1 kilogram vodíku

Podle HYTEP by cílem evropských pravidel pro výrobu obnovitelného vodíku mělo být usnadnění jeho budoucího využití, nikoliv zkomplikování. „Konkrétní pravidla pro obnovitelný vodík byla dojednána v roce 2023, ta pro nízkouhlíkový vodík budou definována letos. Faktem však je, že před dvěma lety byla schválená pravidla pro výrobu obnovitelného vodíku nastavena příliš striktně a očekávala masové nasazení vodíkových technologií již v současnosti. To se ovšem neděje, a lze to očekávat až v příští dekádě,“ upozorňuje Veronika Vohlídková, členka představenstva a výkonná ředitelka platformy HYTEP.

Firmy volají po rozvolnění regulace

Co s tím? Platforma HYTEP navrhuje šest změn pravidel, která zaručí legislativní jistotu a zároveň pomohou zmírnit striktní evropskou regulaci. Mezi ně patří posunutí nástupu pravidla adicionality až na období po roce 2030, posunutí hodinové korelace za rok 2035 nebo možnost vyrábět obnovitelný vodík z elektřiny ze sítě kdykoliv, kdy cena elektřiny klesne na denním trhu pod úroveň 20 eur za MWh. Tím by elektrolyzéry mohly přispět ke stabilizaci trhu s elektřinou.

RFNBO vodík tedy bude náročné v českých podmínkách vyrobit. Navzdory tomu jej podle cílů Evropské unie máme v roce 2030 vyrobit 47 500 tun. V tomto množství je zahrnuto 15 tisíc tun zeleného vodíku v dopravě, 27 tisíc tun v průmyslu a 5500 tun pro výrobu ekologického leteckého paliva, jak Ekonomický deník upozornil loni v květnu.

Mohlo by vás zajímat

Náročnost splnění tohoto cíle lze popsat na konkrétním projektu, který teď připravuje skupina Orlen Unipetrol. K výrobě 913 tun zeleného vodíku je zapotřebí pořízení elektrolyzérů o výkonu 30 megawattů (MW) a výstavba fotovoltaické elektrárny o výkonu 54 MW. Kvůli tomu, že nová unijní pravidla znemožňují dokupování elektřiny ze sítě, klesne využití elektrolyzérů a výroba vodíku se tím výrazně sníží a prodraží.