Závislost na ruském plynu, extrémní ceny energií a skoro prázdné plynové zásobníky. S těmito těžkými úkoly se chce Evropská unie postupně vypořádat. Objevují se i radikálnější návrhy, jako odstřihnout ruský Gazprom od kontroly nad podzemními zásobníky v zemích EU.
Objem dodávek ruského plynu do zemí EU se v minulých letech pohyboval okolo 155 miliard metrů krychlových, a to včetně dodaného zkapalněného plynu (LNG). Ruský plyn pokrýval 40 až 43 procent celkové spotřeby v zemích EU, respektive 45 až 50 procent dovozu. Nyní se rýsuje plán, jak tuto závislost co možná nejrychleji odbourat.
Možné to bude jen s dosažením všech dostupných možností: vyššího dovozu LNG a rychlé výstavby nových terminálu, zvýšení importu plynovody z Norska, Alžírska a Ázerbájdžánu, navýšením produkce v Nizozemsku, ale také dočasným navýšením výroby elektřiny a tepla z uhlí a topných olejů či urychlením přechodu k obnovitelným zdrojům a vodíku. Pomohou také úsporná opatření na straně spotřebitelů.
Podíl na importu zemního plynu do zemí EU
Současně se chce Evropa vyhnout opakování situace z letošní zimy, kdy některé plynové zásobníky nebyly před startem topné sezony řádně naplněny. Je známým faktem, že nejnižší využití kapacity měly zásobníky, které vlastní nebo má v pronájmu ruský Gazprom.
Evropská komise proto navrhla zavést povinnost 80procentního naplnění kapacity plynových zásobníků před další topnou sezonou. V příštích letech se limit zvedne na 90 procent. Podle vyjádření Komise v tiskové zprávě je ve hře také zavedení povinné certifikace provozovatelů podzemních zásobníků. Tím se otevřela možnost zbavit kontroly nad zásobníky problémové provozovatele, kteří neplní své povinnosti (tedy Gazprom).
Pozoruhodným návrhem je zajištění společného nákupu zemního plynu na evropské úrovni s cílem srazit extrémní ceny na přijatelnější úroveň. V praxi by to znamenalo odklon od burzovních nákupů k tradičním dlouhodobým smlouvám s fixovanou cenou.
Aktivní kroky ve snaze zbavit se závislosti na ruském plynu podnikají také některé členské země. Z přehledu, který vydal zpravodajský web Euractiv.com, vybral Ekonomický deník jako příklad pět zemí:
- Bulharsko, které dosud téměř úplně záviselo na dodávkách zemního plynu z Ruska, chce na konci roku ukončit smlouvu s Gazpromem a neprodloužit ji na další roky. Náhradu má přinést odběr ázerbájdžánského plynu z nového plynovodu TAP a také dodávky z LNG terminálu v řeckém přístavu Alexandroupolis.
- Itálie chce rychle skoncovat se závislostí na ruském plynu. Ministr zahraničí Luigi di Maio vyrazil na jednání s Alžírskem, Katarem, Republikou Kongo, Angolou a Mozambikem. Jistou výhodou je fakt, že ve třech jmenovaných zemích subsaharské Afriky je italský těžařský koncern ENI významným investorem do nových ložisek ropy a plynu.
- Německo: Ministr hospodářství Robert Habeck již vyrazil vyjednávat do USA, Norska, Kataru a Spojených arabských emirátů o budoucích dodávkách zemního plynu. Podmínkou úspěchu je rychlá výstavba LNG terminálů; Německo zatím nemá ani jeden.
- Polsko pracuje na dokončení plynovodu z Norska s kapacitou 10 mld.m3 ročně, který by měl umožnit konec dodávek z Ruska. Smlouva s Gazpromem vyprší na konci roku a Poláci už ji nebudou prodlužovat. Ve hře je také výstavba druhého terminálu pro dovoz LNG.
- Slovinsko plánuje zvýšení dodávek ze Severní Afriky přes území Itálie. Slovinská vláda o dodávkách jedná s Alžírskem. Ve hře jsou také dodávky prostřednictvím nového chorvatského LNG terminálu na ostrově Krk. Ten by chtělo do budoucna využívat také Slovensko.
David Tramba
