Společný postup Evropské unie proti daňovým rájům naráží na neochotu některých členských zemí. Bez jednotného postupu však Evropská komise nic nezmůže.
Evropská komise vydala manuál k boji proti daňovým rájům. Na jeho základně chce mimo jiné vydat černou listinu třetích zemí, které nežádoucím způsobem svými daňovými systémy konkurují členským státům Evropské unie. Jenže jak napovídají informace uniklé z jednání eurokomisařů, daleko větší problém bude přesvědčit všechny členy Unie, aby s daňovými ráji byli vůbec ochotni bojovat. Odkazuje se na to portál Politico.eu.
Dvaadvacetistránkový dokument krátce zmiňuje nutnost s daňovými ráji zatočit v souvislosti s případy Luxleaks a Panama Papers. „Do konce roku 2017 Evropská unie vydá seznam nespolupracujících zemí,“ píše se v prohlášení. „Vůči nim budou uplatněny účinné nástroje tak, aby nebylo možné tyto destinace využívat k vyhýbání se placení daní a porušovat férovou soutěž.“
Unijní nejednotnost
Evropská komise bude také pokračovat v jednání o mezinárodních pravidlech, která mají zabránit tomu, aby se země ze třetích zemí mohly vyhýbat svým povinnostem jak v případě přímých, tak nepřímých daní. Tím má být zabezpečena dostatečná daňová základna v členských zemích Evropské unie.
Jak ale upozorňuje portál Politico.eu, Evropskou komisi vůbec nečeká snadný boj. Už diskuse z loňského září naznačily, že členské státy nejsou v této otázce jednotné. Nizozemí, Irsko, Švédsko, Lucembursko, Španělsko a Belgie vyjádřily svou skepsi. Podle nich není dostatečně efektivně možné provádět testy účelové daňové optimalizace a její korelace s tím, ve které zemi daná společnosti sídlí.
Jednotlivé vlády mohou tyto testy využívat jako prostředek k zamezení stěhování sídla firmy nebo její pobočky do jiné země z důvodu snížení daňové povinnosti. Jenže snaha Evropské komise přesvědčit členské státy k vytvoření jednotného bloku proti daňovým rájům je zatím, zdá se, marná.
V daňových otázkách jakýkoli návrh vzešlý z Evropské komise, musí být schválen všemi 28 vládami členských států. Pokud Komise jednomyslný souhlas nezíská, je vlastně v jakémkoli boji tohoto typu zcela bezmocná.
Společný daňový základ
Příkladem je opakovaně neúspěšný pokus Evropské komise zavést společný konsolidovaný daňový základ pro daně z příjmů korporací. Iniciativa byla zahájena v minulém roce v důsledku snah o dodatečně zdanění technologické společnosti Apple za to, že své daně odváděl v Irsku, kde byly výrazně nižší.
Pokud by se koncept společného daňového základu podařilo prosadit, Evropská unie by zavedla režim společných korporátních daní. V jeho rámci by se sčítaly všechny daňové základy, ať už by jich bylo dosaženo kdekoli v rámci Evropské unie. Komise kladla důraz na to, že by se v takovém případě lépe bojovalo se strategiemi mnoha globálních společností, které se snaží minimalizovat svou daňovou povinnost.
Politico.eu se však odkazuje na jiný neoficiální dokument, z něhož vyplývá, že proti společnému daňovému základu se staví Velká Británie, Švédsko nebo právě Irsko. Na ambivalentní přístup některých členských zemí hlasitě upozorňuje europoslanec Severské zelené levice Fabio De Masi. Podle něho se pozice členských zemí od výše uvedených daňových skandálů nepohnula ani o píď. „Na veřejnosti se tváří, že bojují za daňovou spravedlnost, za zavřenými dveřmi však stále hájí svůj daňový dumping,“ poukazuje De Masi.
Změňme systém hlasování
Sven Giegold, europoslanec za Zelené, má nápad, jak patovou situaci řešit. „V Evropské komisi už zůstalo viset několik návrhů kvůli tomu, že nebyly schváleny jednomyslně všemi členskými zeměmi. Konec daňového dumpingu v Evropě může ale přijít docela snadno – namísto jednomyslnosti přijímat tyto návrhy kvalifikovanou většinou,“ přemítal Giegold.
Místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen přiznal, že některé země jednají velice pomalu. „Samozřejmě, že si musíme vyřešit svůj domácí úkol zde, nicméně některé členské státy nemají velký zájem najít společné řešení,“ řekl Katainen. „Namísto toho budou raději jen tak naoko kritizovat globalizaci,“ uzavřel místopředseda Evropské komise.
-usi-
