Množství vyhazovaných potravin by mělo zásadně klesnout. Evropské instituce se ve středu vůbec poprvé domluvily na závazných celoevropských cílech, o kolik musí členské státy omezit plýtvání potravinami. Kromě toho schválily také kroky, jak lépe nakládat s textilním odpadem a omezit negativní dopad takzvané rychlé módy.

Dohoda, které ve středu dosáhli vyjednavači Rady EU a Evropského parlamentu, konkrétně počítá se snížením potravinového odpadu ze zpracování a výroby potravin o deset procent a z maloobchodu, restaurací a domácností o třicet procent na hlavu. Cíle mají členské státy dosáhnout do roku 2030, počítat se bude z průměru mezi lety 2021 a 2023.

Cíle tak odpovídají původnímu návrhu Evropské komise, ke kterému se ve své pozici přiklonila i Rada. Evropský parlament oproti tomu požadoval ambicioznější přístup. Konkrétně dvacetiprocentní snížení ve zpracování a výrobě a čtyřicetiprocentní v ostatních jmenovaných oblastech.

„Evropská unie poprvé stanovuje ambiciózní cíle ke snížení plýtvání potravinami, aby byly potravinové systémy v EU udržitelnější,“ komentovala dohodu Paulina Hennig-Kloska, ministryně pro klima a životní prostředí Polska, které aktuálně předsedá Radě EU.

Mohlo by vás zajímat

Revize směrnice o odpadech, která cíle zavádí, počítá třeba s dobrovolným darování neprodaných potravin, které lze bezpečně konzumovat, jako důležitý aspekt snižování plýtvání potravinami. Další opatření mohou zahrnovat třeba osvětu u spotřebitelů — právě domácnosti vyhodí podle dat českého ministerstva životního prostředí největší množství potravin, v roce 2020 šlo o 742,7 tisíc tun z celkového množství 972,4 tisíc tun. Pomoci by mohlo i jasnější označování data spotřeby či minimální trvanlivosti a kontrolování neférových tržních praktik.

Změny pro oblast módy

Nová pravidla v oblasti odpadů se nedotknou jen potravin, ale také textilu. Dnes totiž v Evropě připadá asi 12 kilogramů textilního odpadu na člověka ročně. Legislativa tak zavádí systém známý jako Extended Producer Responsibility, v češtině rozšířená zodpovědnost výrobce. To znamená, že producent bude mít zodpovědnost za produkt až do konce jeho životnosti, a to včetně jeho likvidace.

Výrobci textilního zboží tak budou zodpovědní za svůj odpad a budou muset zaplatit poplatek, který pomůže financovat sběr a zpracování odpadu. Jeho výše bude přitom záviset na tom, jak udržitelný produkt je — čím kvalitnější a trvanlivější zboží, tím menší poplatek. Aby mohly státy bojovat proti negativnímu dopadu takzvané rychlé módy a zabránit předčasnému vyhazování textilu, budou moci do výše poplatku zahrnout také délku využívání zakoupeného oblečení.

Podobu pravidel ve středu dojednali vyjednavači, formálně je však ještě musí stvrdit jak Evropský parlament, tak Rada EU. Následně budou mít členské státy dvacet měsíců na to, aby přizpůsobili své národní legislativy. Jde o kompromis, zatímco totiž Parlament požadoval osmnáctiměsíční lhůtu, původní návrh Komise i pozice Rady hovořily o třiceti měsících. Výjimku mají malé módní značky, které získají o rok navíc.

Legislativa zapadá do celkového konceptu oběhové ekonomiky. Ta má Evropě pomoci dosáhnout větší šetrnosti k životnímu prostředí, snížení množství potřebných zdrojů a současně větší soběstačnosti. Další související iniciativy zavádějí například právo na opravu, udržitelnější design výrobků nebo rozšířenou recyklaci.