Evropa, která se léta stylizovala do role globálního strážce lidských práv, prochází radikální proměnou. Pod tlakem sílící pravice v členských státech začínají politici častěji používat termín „deportace“ místo dosavadního označení „navracení“ v souvislosti s přísnějšími pravidly migrační politiky. Italský europoslanec Marco Tarquinio v rozhovoru pro EU Perspectives varoval, že legalizace těchto praktik je nebezpečným posunem k systémovému násilí.
Brusel se dlouho vyhýbal slovu „deportace“. Příliš připomíná temné kapitoly evropské historie. Během schvalování nového právního rámce pro navracení osob bez práva pobytu v EU začala řada politiků i evropských poslanců toto slovo otevřeně používat. Evropský poslanec Marco Tarquinio (S&D/Itálie) a člen podvýboru pro lidská práva, patří ale k těm, kteří tento posun považují za alarmující. O svých obavách hovořil s EU Perspectives.
Můžeme začít hovořit o deportacích evropského typu?
Ano, také v Evropské unii nyní můžeme hovořit o deportacích, plánovat je a organizovat. Nařízení EU o repatriaci je nástrojem, který silně prosazuje a podporuje populistická a nacionalistická pravice. Navíc jej přijímá také vedení Evropské lidové strany (EPP). Politická skupina, kterou kdysi inspirovali křesťanští demokraté a křesťanští socialisté, nyní směřuje k výrazně konzervativním pozicím.
V našem světě zmítaném válkami již deportace lidí nejsou tabu. Izraelská vláda Benjamina Netanjahua stejně jako americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa se netají svým záměrem deportovat velkou část palestinského obyvatelstva z území, kde žije již tisíciletí. A sám Trump učinil z deportací „nelegálních uprchlíků“ hlavní nástroj americké imigrační politiky.
Je v dnešní Evropě nebezpečné používat slovo deportace? Jaká rizika může tento termín představovat pro společnost?
Ano, je to nebezpečné. Ještě nebezpečnější je ale příprava na ně. Používání tohoto slova má za cíl prosadit ve veřejné debatě myšlenku, že existují lidé, kteří mají menší práva než ostatní. A je u nich možné uplatňovat zjednodušující a odpudivé praktiky. Tito lidé se mají deportovat do zemí, které se definují jako „bezpečné“. I když ve skutečnosti bezpečné nejsou. Vytváří se další posun dosavadního slovníku: bezpečné země, bezpečné třetí země, návratová centra …
Rizika rozporu teorie a praxe v deportacích jsou velká. Prvním je legitimizace politických systémů, které neuznávají a nezaručují základní lidská práva. Druhým je forma legalizovaného násilí proti určitým skupinám lidí. Po éře totalitarismu jsme pochopili, že když jsou oslabena práva někoho, jsou ve skutečnosti podkopána práva všech. Z nich pak mohou vzejít lidské tragédie.
Slovo deportace používá otevřeně mnoho europoslanců, kteří hlasovali pro návrh nového nařízení. Existují lepší slova k popisu toho, co evropský blok schvaluje?
Záleží na podstatě. Nemá smysl hledat jiná slova, hledání eufemismů by bylo nebezpečné. Samotná skutečnost, že europoslanci, kteří tento právní rámec podpořili, otevřeně hovoří o deportacích, by neměla být tím, co vyvolává pobouření.
Je to spíše skutečnost, že Unie zpřísnění schvaluje a organizuje v návaznosti na kroky Trumpových Spojených států. To by nás mělo znepokojovat a mobilizovat. Už nyní došlo k tomu, že se oslabily záchranné politiky u nebezpečných a nelegálních námořních a pozemních tras pro uprchlíky z globálního Jihu.
Existují pevné zásady evropského právního systému, které ani návrh nového nařízení o navracení nezrušilo. Musí se ale chránit a uplatňovat v době, kdy politici vnímají odvolání k soudům jako urážku. Snad nás bezostyšné řeči o deportacích probudí.
Přečtěte si také rozhovor Ekonomického deníku s českým ministrem vnitra Lubomírem Metnarem (ANO), ve kterém vysvětlil, proč česká vláda odmítá evropský migrační pakt.
