Evropa a její politici mají v úmyslu určovat, jak se mají společnosti a jejich klienti ve virtuální online realitě chovat.
Když lidé zhruba před třiceti lety začali surfovat na internetu, život byl ještě poměrně jednoduchý. Sice trvalo několik minut (možná déle), než jste se připojili k síti, ale restrikcí, které určovaly, co smíte a nesmíte, bylo jen málo. Dnes je virtuální svět zcela odlišné místo.
Velká čínská internetová zeď (Great Firewall) setrvale blokuje několik internetových služeb. Politici od Brazílie až po Bangladéš hledají způsob, jak utáhnout otěže největším světovým technologickým společnostem. Kromě toho se zvětšuje počet i objem zákonů, které online svět nějak regulují.
Evropský pupek digitálního světa
Uprostřed tohoto celosvětového tažení politiků na technologie stojí Evropa, jejíž představitelé se zhlédli v tom, aby se z nich stalo globální arbitři, kteří budou určovat pravidla chování na internetové síti. Podle portálu Politico.eu jde o velmi ambiciózní úkol, který má mnoho podporovatelů doufajících, že si na technologické giganty ze Silicon Valley došlápnou.
Jenže evropské úsilí o kontrolu digitálního světa má několik vážných stinných stránek. Každý pokus přistřihnout křídla společnostem jako je Google nebo Facebook mohou dodat odvahu autoritářským režimům po celém světě k tomu, aby internetová pravidla ještě více zpřísňovaly. Aniž bychom si to v Evropě uvědomovali, taková cesta vede k balkanizované verzi internetu.
To zcela jistě není úmyslem evropských zákonodárců, nicméně jde o silnou připomínku „práva nezamýšlených následků.“ „Jako Evropa musíme určovat globální standardy,“ řekla portálu Politico.eu Věra Jourová, eurokomisařka odpovědná za spravedlnost a práva spotřebitelů, která má v září namířeno do Washingtonu. Tam bude se svými americkými protějšky jednat o společných bezpečnostních standardech, týkajících se ochrany a přenosu osobních údajů.
Ambicí Evropy přitom je stát se světovým digitálním policistou. To může znít poněkud překvapivě. Obzvláště pokud si uvědomíme, že Evropská unie je sotva schopna držet v oblasti digitálních technologií krok se Spojenými státy nebo Čínou. Tento smutný rekord ale evropské zákonodárce od jejich úsilí nikterak neodradil. Evropa stále hodlá svá online pravidla vyvážet za hranice. A bitevní pole je již nalajnováno.
Letos v červnu dostala společnost Google od bruselských úřadů pokutu ve výši 2,4 miliardy eur (62,6 miliardy korun) pro porušení evropských antimonopolních pravidel. Současně s tím Brusel řeší další dva obdobné případy.
Neoblíbení politici
Evropské úřady se také ptají, kde technologičtí giganti platí daně. Není totiž nic neobvyklého, že mezi jednotlivými zeměmi přelévají zisk tak, aby svou daňovou povinnost minimalizovali a peníze odvedli v tom státě, kde se jim to nejvíce vyplatí. V loňském roce Evropské komise v této souvislosti nařídila společnosti Apple doplatit daně ve výši 13 miliard eur (skoro 340 miliard korun) do irského rozpočtu.
Evropský regulatorní zápal je od samých základů zcela odlišný od toho, jak se na roli státu v oblasti zasahování do lidských životů dívají ve Spojených státech. Američtí politici stále velmi často chápu digitální svět jako svobodný prostor a podle toho se také vůči technologickým obrům chovají.
Naopak v Evropě politici zjistili, že lidé spolu prostřednictvím internetu interagují daleko více pravidelně a mají o poznání bližší vztah ke službám jako je Uber nebo Twitter, než k nim samotným, a tak se chopili kormidla a začali jednat.
„Bylo nevyhnutelné, že k podobnému úsilí dojde,“ řekl portálu Politico.eu Jimmy Wales, zakladatel stránky Wikipedia a obhájce co nejmenšího dohledu nad internetem. „Internet nebyl vytvořen podél národních hranic,“ dodal. Mnoho amerických zákonodárných i výkonných politiků sleduje evropský odstup od technologických společností se značnou nevolí. Jenže tím pouze způsobují, že evropský politik pro antiamerickou rétoriku nejde daleko.
Vývoz pravidel a intervencionismu
Zatímco se ale Evropa i nadále utápí ve své dlouholeté tradici paternalistického státu, v USA nad zrodem a vzestupem každé technologické společnosti jásají. Jde o konflikt, který povede pouze k tomu, že se digitální svět stane více centralizovaný a bude se v něm koncentrovat stále větší množství odvětví a firem, a také různé skupiny společnosti.
„Digitální platformy se stávají stále důležitějšími ve veřejném diskurzu,“ řekl portálu Politico.eu Stefan Heumann z berlínského think-tanku Stiftun Neue Verantwortung, který se zaměřuje na digitální agendu. „Někdo by nějaká pravidla měl zavést,“ dodal.
Digitální svět je dnes nedílnou součástí života většiny lidí, a tak je zřejmě zavedení globálních pravidel nevyhnutelné. „Má to být ale Evropa, kdo je zavede? A je to vůbec možné?“ ptá se Politico.eu. Jak se zdá, mnoho zemí v tomto ohledu Evropu následuje. To je mimo jiné způsobeno také tím, že ve Spojených státech není regulace virtuálního prostoru silným politickým tématem.
A tak má Evropa poměrně volnou ruku. Existuje ale nebezpečí, že namísto vývozu pravidel, bude Evropa pouze exportovat svůj intervencionistický pohled na svět. Na druhé straně je třeba uznat, že pokud jednotlivé země a regiony budou zavádět různá pravidla, jednotný digitální svět tak, jak ho nyní známe, může vzít rychle za své.
-usi-
