Méně ambiciózní cíle, co se týče podílu využití recyklovaného plastu při výrobě automobilů, méně povinností na vypracování vlastních strategií pro cirkularitu vozidel. To jsou některé z návrhů, které předložili klíčoví europoslanci při projednávání nových pravidel pro udržitelnou výrobu automobilů a nakládání s vozidly na konci své životnosti.

„Jde o důležité cíle ke snížení závislosti na dovážených surovinách, dosažení nulových (čistých, pozn. red.) emisí, posílení konkurenceschopného a odolného hospodářství. Potřebujeme ale nalézt vhodnou míru. Je důležité, aby průmysl nebyl zatížený nerealistickými cíli, místo toho musíme zvolit tržní přístup podporující tržní inovace,“ řekl v pondělí německý europoslanec Jens Gieseke (EPP), zpravodaj návrhu ve výboru pro životní prostředí.

Jens Gieseke platí za nejvlivnější europoslance v oblasti automotive. Foto: Julien De Wilde

Ten spolu se svým kolegou, Paulius Saudargasem (EPP), který má legislativu na starost ve výboru pro vnitřní trh, předložil celkem 210 pozměňovacích návrhů. Jako jeden z nejdůležitějších vypíchl Gieseke návrh na snížení minimálního podílu recyklovaných plastů. Zatímco původní návrh Evropské komise počítá s 25 procenty, zpravodajové navrhují pouze 20 procent, a to navíc se zahrnutím bioplastů a recyklovaných plastů, které se nikdy nedostaly ke spotřebiteli, ale byly znovu využity v rámci výroby.

Menší ambice navrhují europoslanci i pokud jde o to, jak velký podíl z recyklovaného plastu má tvořit plast ze zlikvidovaných vozidel. Zatímco Evropská komise navrhla 25 procent, Gieseke se Saudargasem hovoří o patnácti.

Ti dále navrhují třeba méně povinností, pokud jde o to, co mají automobilky hlásit. Zatímco původní návrh Komise požaduje, aby automobilky vytvořily a předložily akční plán oběhovosti pro každý nový model, europoslanci chtějí pouze jeden plán pro celou společnost. „I když chápeme, že Komise potřebuje mít data, považujeme požadavky pro každý typ vozidla za nepřiměřené,“ řekl Saudargas na jednání výborů.

Mohlo by vás zajímat

Méně povinností by pak podle něj měli mít i lidé, kteří prodávají ojeté auto. Zatímco původní návrh požaduje, aby prodejce demonstroval, že nejde o vrak, europoslanci navrhují znění, podle kterého by prodejce pouze měl indikovat, kdyby to tak skutečně bylo. „Vztah založený na důvěře mezi prodávajícím a kupujícím postačuje k dosažení cíle tohoto nařízení,“ myslí si Saudargas.

Méně ambiciózní, než současná realita?

Své pozměňovací návrhy mohou ještě předkládat také další europoslanci. Jeden z nich, Pierfrancesco Maran ze socialistické frakce, uvedl, že by se forma předlohy měla změnit ze směrnice na nařízení. Měla by tak přímou platnost. „Jsme jednotný trh,“ upozornil s tím, že by tak měla platit jednotná pravidla napříč zeměmi.

Český europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě/Patrioti pro Evropu) považuje navržené cíle za nerealistické, legislativa navíc podle něj povede ke zdražení vozidel. Navrhuje například výjimku pro malé výrobce automobilů. Podobně mluví i Alexandr Vondra (ODS/ECR). „Původní návrh byl triumfem byrokratické ambice nad průmyslovým realismem,“ řekl.

Snížení cíle recyklovaného plastu je podle něj krok správným směrem, bitva ale není u konce. Požaduje třeba změnu v nastavení takzvané rozšířené odpovědnosti výrobce, který spočívá v tom, že výrobce nese odpovědnost od procesu výroby až do fáze, kdy se z výrobku stane odpad. Ti podle něj musí mít přednostní právo, pokud jde o likvidaci vozu, ne jen monitorovat recyklační firmy a dohlédnout na zbytek, který tyto společnosti samy nevyřeší.

Pascal Canfin z frakce Obnova Evropy poukázal na to, že legislativa se nedotýká pouze automobilového průmyslu, ale také třeba hutního či hliníkového. Přesto podle něj návrhy zpravodajů odráží jen pohled automotive. „Nedopusťme, aby se z jednání stala válka mezi jednotlivými body dodavatelského řetězce,“ apeloval. Zpochybnil také některé názory svých kolegů. Uvedl, že dopad na cenu podle něj nebude nijak dramatický. Konkrétně, pokud by podíl recyklovaného plastu tvořil 30 procent, dojde podle něj ke zdražení ve výši 40 euro, asi tisíc korun, na automobil.

Některé výroky zpochybnila i Sara Matthieu, europoslankyně za Zelené. Upozornila, že již dnes některé výrobci využívají větší podíl recyklovaného plastu, než je původní cíl navržený Komisí. Není proto podle ní důvod jej snižovat. Legislativa by se podle ní měla zaměřit také na opravitelnost aut. „Auta jsou stále komplikovanější. Jejich opravitelnost je v ohrožení,“ řekla. Praktiky, které opravitelnost aut ztíží, podle ní vedou k nutnosti dřívější obměny auta, méně pracovním příležitostem pro opraváře nebo k větší surovinové náročnosti průmyslu.

Komise: Je to proveditelné, automobilky mají času dost

Zástupce Evropské komise, ředitel odpovědný za oblast oběhového hospodářství Aurel Ciobanu-Dordea, zdůraznil, že je klíčové udržet návrh dostatečně ambiciózní. Některé pozměňovací návrhy podle něj jdou spíše cestou zavedených postupů než cestou podpory inovace a zavedení trhu pro recyklované suroviny. Cíl nastavený Komisí podle něj nevznikl jen tak, ale odpovídá tomu, co je proveditelné. Upozornil také, že návrh by měl platit až od roku 2032, a to jen na nová vozidla. Automobilky by podle něj měly mít dostatek času se připravit. Současně by mezitím mohlo dojít k rozvoji recyklačního průmyslu. Ten totiž nyní podle něj nemá důvod inovovat – finančně se to totiž nevyplatí.

Europoslanci mohou předkládat své pozměňovací návrhy do středy 19. února, hlasovat o nich budou výbory pravděpodobně v červnu. Na plénum by se legislativa mohla dostat v září.