Zprávy o velice dobré odolnosti evropské ekonomiky vůči všemožným nástrahám a rizikům nezvládly na trzích udržet optimismus.
Přes velice slušný růst eurozóny (0,6 % q/q, 1,6 % y/y) a pokles nezaměstnanosti na pětiletá minima šly evropské akcie v pátek dolů. Zajímavé je, že z USA přišly v uplynulém týdnu daleko horší statistiky a americké trhy z nich přitom nejsou zdaleka tak vyděšené. Proč? Jedním z důvodů, který se na první pohled nabízí, je výrazné oslabení dolaru na frontě s eurem. Euro včera posílilo vůči dolaru na nová letošní maxima a toho se přes odolnost eurozóny vůči slabší Číně i volatilním komoditám řada investorů bojí. Současně samozřejmě silné euro automaticky relativně zdražuje evropské akcie vůči americkým. Co tedy čekat od eurodolaru dále?
Pravděpodobně pro něj budou daleko důležitější zprávy z USA než z eurozóny. A to ne jen kvůli tomu, že tento týden je plný důležitých amerických čísel (včetně payrolls).Je to spíše kvůli tomu, že od ECB se nedají v nejbližší době čekat zásadní obraty v měnové politice, zatímco sázky na politiku amerického Fedu se mohou poměrně výrazně měnit. Eurodolar je přitom závislý primárně na tom, jak se vyvíjí očekávání na politiku Fedu a ECB. ECB sice není úplně spokojená s inflací, ale prostor dál uvolňovat měnové kohouty skrze další pokles sazeb do záporu nebo urychlování QE je zjevně omezený. Uplynulý týden to přiznala i jedna z velkých holubic uvnitř ECB – hlavní ekonom Peter Praet.
Na druhé straně americký Fed je v rozhodování o tom, jak rychle nebo pomalu utahovat měnovou politiku, relativně málo omezený. Je tak dosti flexibilní v závislosti na tom, jaká přichází data z americké ekonomiky. Právě proto americká data mají větší potenciál pohnout euro-dolarovým úrokovým diferenciálem a jsou pro trhy relevantnější. V tomto týdnu čekáme lepší čísla z amerického průmyslu (ISM) i z trhu práce (payrolls). Uvidíme, zda to dolaru bude stačit k zastavení ztrát. Z toho by si nakonec mohly oddychnout i evropské trhy.
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
