Euro si v poslední době vůbec nevede špatně a například proti dolaru se šplhá na předbrexitové úrovně. Co je zatím?
Odmyslíme-li si druhou stranu rovnice eurodolaru, kterým je americká ekonomika (a politika Fedu), pak kurz společné evropské měny po britském referendu zatlačily do defenzivy mimo jiné dvě nenaplňující se hrozby. Tou první byl strach z dalších politických problémů na starém kontinentu, kde nejbližší možnou nepříjemností mělo být italské referendum o změnách v ústavě. Druhou pak měl být hospodářský propad britské ekonomiky a na to navazující zpomalení eurozóny, na nějž bude reagovat další expanzí nejen Bank of England, ale i ECB.
Pojďme nejprve na italské referendum, z něhož mají nyní trhy menší strach ze dvou důvodů. Předně vše má svůj časový rozměr, neboť referendum se mělo uskutečnit někdy v průběhu října a podle posledních informací to spíše vypadá “až” na začátek listopadu.Za druhé, italský premiér se nechal slyšet, že bez ohledu na výsledek referenda se další parlamentní volby budou konat až v roce 2018. Neboli, po referendu možná bude trh muset trh oželet pro-reformního italského premiéra (pokud jím vyhlášené reformy budou v referendu odmítnuty) ale to ještě nemusí znamenat, že se bude muset poroučet i celá vláda a Itálie bude mít na krku předčasné volby.
Druhou nenaplňující se obavou pro eurozónu jsou bezprostřední negativní implikace plynoucí z brexitu. Shodou okolností dnes jsme dostali do ruky další data v podobě podnikatelských nálad (indexů PMI), která již druhý měsíc v řadě dobře dokumentují, že konec světa po britském referendu nenastal. Se stabilní podnikatelskou důvěrou v eurozóně tak samozřejmě padá i argument, že by ECB měla zasáhnout a eventuální negativní vnější šok vyhladit ještě agresivnější expanzí.
Jan Čermák, Analytik ČSOB
