Výběr projektů, které Unie podpoří v oblasti energetiky hodně napovídá o tom, kde evropské společenství cítí geopoliticky slabá místa.
Agentura Innovation and Network Executive (INEA) organizovaná a vedená Evropskou unií vybrala patnáct prioritních projektů z energetické infrastruktury, které finančně podpoří. Tyto projekty byly upřednostněny z celkových 34 projektů, které mají dohromady od Unie získat skoro 650 milionů euro.
TURECKO EVROPĚ K ENERGETICKÉ NEZÁVISLOSTI NA MOSKVĚ NEPOMŮŽE
Strategie vytvářená prostřednictvím INEA představuje na jedné straně dlouhodobý plán na vytvoření integrovaného energetického trhu Evropské unie v letech 2014 až 2020. Celkově chce Evropská unie za šest let na dotacích podpořit projekty částkou 5,85 miliard euro. Jedná se hlavně o projekty související s přenosem elektřiny a přepravou zemního plynu. Projekty vybrané do programu podpory nezískají pouze finanční podporu, ale například také urychlené udělení licence či lepší regulační podmínky.
Vedle toho je ale možné podle výběru podpořených projektů s velkou jistotou určit, které oblasti považuje evropské společenství za místa svého prioritního strategického zájmu.
Jeden z projektů vybraných na rok 2015 je ElecLink. Tento projekt je zaměřen na posílení propojení elektrické sítě mezi Francií a Velkou Británií. Dotace od EU by měly finančně pokrýt polovinu nákladů na vypracování přípravných studií. Z toho můžeme jednoznačně usuzovat na spojitost s připravovanou a emoce vyvolávající transatlantickou dohodou TTIP. Lze předpokládat, že v této jednotlivosti Evropa bude chtít vyjít vstříc deklarované touze končícího amerického prezidenta Baracka Obamy uzavřít klíčovou smlouvu ještě předtím, než mu vyprší druhý čtyřletý prezidentský mandát.
Další projekt je v Bulharsku, kde budou finance opět vynaloženy na odborné studie. V tomto případě se jedná o plán na postavení tří páteřních elektrických vedení v Bulharsku. V tomto případě je evidentní, že se Unie snaží posílit svůj klíčový energetický vliv v oblasti, kde se stále výrazněji prosazuje Rusko. Není to tak dlouho, co po návštěvě ruského ministra zahraničí Lavrova z evropského energetického vlivu vypadlo Srbsko, osud spojenectví s Tureckem je vzhledem ke stavbě Turkish Streamu přinejmenším nejistý. Spojená Evropa si nemůže dovolit, aby z geopolitické skládačky vypadl další dílek – a ekonomicky nezdravé Bulharsko je přesně tím pomyslným slabým kusem stáda, na které se žravá ruská diplomacie zaměřuje.
Zajímavým projektem je také design nového offshore LNG zařízení u Řecka, které bude připojeno do řecké plynové infrastruktury. Dotace půjde na návrh designu, technické detaily a administrativní práce. I v tomto případě je jasně patrná geopolitická ambice. Jakkoliv se námluvy řeckého aktivistického premiéra Tsiprase s prezidentem Putinem dočkaly především bagatelizací, Evropa je z hlediska skutků vnímá jako nebezpečí. Pokud by Rusko dokázalo posílit svůj energetický vliv nejen v Srbsku, ale také v Turecku, Bulharsku a nakonec i v Řecku, bylo by na nejlepší cestě dříve nebo později získat na úkor Evropy a euroatlantického spojenectví silný vliv na Balkáně. Není to nijak nelogické – Rusko o vliv na Balkáně usiluje od té doby, co ho na začátku osmnáctého století Petr Veliký přinutil stát se velmocí. Vliv na Balkáně rovná se z pohledu logiky ruských mocenských dějin přístup do Středozemního moře a možnost konečně hrát významnější úlohu v událostech v jiné strategické oblasti, totiž v někdejší Levantě.
Jinak řečeno: Nařízení EU o projektech ve společném zájmu, zaměřené formálně na zlepšení energetického systému v EU může o evropské skutečnosti v širších souvislostech odhalit daleko víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Ondřej Fér
