S plány na zavedení veřejné dopravy zdarma je to někdy jako s autobusy: čekáte, dlouho žádný nejede a v tom se objeví hned dva po sobě. K Paříži se připojilo i Estonsko.
Přesně od začátku druhého letošního pololetí (od 1. července) vytvoří Estonsko největší zónu s veřejnou dopravou zdarma na světě. Svezete se s ní totiž bez jakéhokoli poplatku kdekoli v Estonsku, klidně z jednoho koutu této 1,3milionové země na druhý.
Estonsko si tak upevní pozici světového lídra, kterou v této pomyslné disciplíně získalo už v roce 2013. Tehdy představilo veřejnou dopravu zdarma ve svém hlavním městě Tallinnu. Ovšem pouze pro rezidenty, nikoli pro turisty ani pro Estonce, kteří do hlavního města například jen dojíždějí za prací. Nyní se tedy budou moci lidé žijící mimo estonskou metropoli do Tallinnu dostat zdarma, stejně jako bude možné bezplatně cestovat mezi ostatními městy.
V Estonsku zdarma, ale ne všude
Ale pozor, neznamená to, že by se dopravní schéma Tallinnu pouze rozšířilo na zbytek země a že už si žádný Estonec nikdy nekoupí lístek na autobus. Tedy alespoň ne hned zpočátku. Jinak řečeno, mezi městy a regiony bude možné cestovat zdarma, ale to, zda bude doprava zdarma i v konkrétním městě, bude záviset na politické reprezentaci toho kterého města.
„Přesto jde o významný počin,“ píše Feargus O´Sullivan na portálu CityLab.com. Bezplatné meziměstské dojíždění totiž přispěje k obrovské demokratizaci dopravy pro všechny Estonce. Ti totiž už nebudou muset při rozmýšlení se, jak daleko budou do práce jezdit, brát v potaz dodatečné náklady právě na dojíždění.
Dokonce ani neuspěje námitka, že takový plán výrazně zatíží veřejné rozpočty. Je to proto, že už v současné době je veřejná doprava v Estonsku masivně dotována. Státní železniční dopravce Elron už nyní dostává od státu přes třicet milionů eur (765 milionů korun) ročně. Dotace pokrývají až osmdesát procent nákladů na provoz autobusů veřejné dopravy, které zajišťují dopravní obslužnost na venkově. Pokud tedy budou zcela zdarma, spolknou jen necelých třináct milionů eur (331 milionů korun) ročně navíc. To prý není závratná suma ani pro tak malou zemi, jakou Estonsko je.
Nebudou-li si tedy cestující muset kupovat lístky, o něco se zrychlí jejich odbavení a také se mírně sníží náklady jak na jejich tisk, tak na kontrolu, zda pasažér jízdenkou disponuje. Podle odhadu portálu CityLab.com by takto ušetřené peníze mohly dosáhnout až šesti procent celkových ročních nákladů na provoz veřejné dopravy.
A proč s tímto plánem Estonsko přichází právě teď? Sama vláda přiznává, že jde o jakousi formu fiskální redistribuce. Venkovskou populaci tvoří asi třetina Estonců, kteří jsou ale převážně starší a mají nižší příjmy než jejich městské protějšky. Mladá generace se naproti tomu stahuje do měst. A tak je vláda přesvědčena, že bezplatná doprava mezi venkovem a městy může zastavit další odliv obyvatelstva právě z vesnic do větších sídel.
Paříž zatím zadává studii
Jen den předtím, než plán na veřejnou dopravu zdarma zveřejnilo Estonsko, přišla podobná zpráva také z opačného konce Evropy – z Paříže. Francouzská metropole ale zatím není tak daleko jako jeden ze tří pobaltských států. Pařížská radnice si zatím nechalo zpracovat studii, co by bezplatné cestování po jedenáctimilionovém městě autobusem, metrem nebo příměstskými vlaky vlastně znamenalo. Její výsledky očekává do konce tohoto roku. Po sérii zákazů vjezdu automobilům na břeh řeky Seiny je to podle portálu CityLab.com konečně něco, co by většina Pařížanů mohla ocenit. A starostka Anne Hidalgová si toho je vědoma, a tak si od záměru mnohé slibuje.
Jenže každá mince má dvě strany, v tomto případě dokonce tři. Na první poslech zní dobře, že by Pařížané mohli po svém městě cestovat bezplatně. Jenže na druhé misce vah stojí dodatečné náklady, které by veřejná doprava zdarma spolykala. Některé odhady hovoří až o šesti miliardách eur (154 miliard korun) ročně. Pomyslnou třetí stranou je skutečnost, že by obyvatelé hlavního francouzského města mohli dýchat čistší vzduch, netrčeli by v dopravních zácpách a pravděpodobně by se i zlepšil jejich zdravotní stav – tím by veřejné rozpočty zase nějaké to euro ušetřily.
Do doby, než Paříž dopravu zdarma skutečně spustí, musí radnice najít odpovědi ještě na několik otázek. Například pro koho bude stoprocentní sleva určena, zda jen pro rezidenty či pro každého? Bude se vztahovat jen na některé věkové skupiny? Nebo příjmové? Bude doprava zdarma čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu, nebo jen v nějaký předem vytyčený čas? A v neposlední řadě, kde na to městská kasa vezme peníze?
Právě otázka financování bude asi nejpalčivější. Už dnes zaměstnavatelé se sídlem v Paříži odvádějí městu příspěvky na veřejnou dopravu. Ve hře je tak možnost, že budou tyto platby ještě navýšeny. Jinou možností je zpoplatnění vjezdu do centra Paříže pro všechna vozidla se spalovacími motory. To by se týkalo přibližně 2,2 milionu občanů, kteří v něm žijí. Koneckonců je jedno, jak se poplatek bude jmenovat a jak a kdo ho bude platit, protože jde o dodatečné zdanění. A to se zase Pařížanům zřejmě tolik líbit nebude.
-zm-
