Pátek, 21. ledna, 2022

ESLP: Právo novináře šířit informace z trestního řízení se snižuje v čase

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Tvrdý rozsudek vydal Evropský soud pro lidská práva v reakci na stížnost novináře, který musel v občanskoprávním řízení odsouzen zaplatit po pěti tisících eur všem účastníkům trestního řízení, o kterých psal na zpravodajský portál. Obsah odmítl deindexovat a neaktualizoval jej, takže byl osm měsíců dohledatelný internetovým vyhledavačem. Je to vůbec poprvé, co ESLP rozhodoval o právu být zapomenut ve vztahu k právu na svobodu slova. Indexace je ukládání osobních dat.

Evropský soud pro lidská práva, ke kterému se novinář obrátil se stížnosti pro porušení jeho práva na svobodu slova, však v případu Biancardi v. Itálie rozhodnutím ze dne 25. listopadu 2021 rozsudek národního soudu potvrdil. „Výše odškodnění za nemajetkovou újmu nesmí být vzhledem k okolnostem případu považována za nepřiměřenou,“ uvedl dokonce Soud v předmětném rozhodnutí.

Podle platného národního práva se právo novináře šířit informace postupem času snižovalo, zatímco právo žalobce na ochranu pověsti se zvyšovalo. Zveřejněné informace týkající se trestního řízení proti soukromé osobě jsou citlivé informace, uvedl v rozhodnutí Evropský soud pro lidská práva.

Úplné rozhodnutí je zde.

Novinář zveřejnil obsah trestního řízení

Stěžovatel narozený v roce 1972 žije v italské Pescaře. Jako šéfredaktor on-line internetového deníku publikoval dne 29. března 2008 článek o rodinné rvačce a pobodání v restauraci, po které následovaly policejní zásah, výslechy a vyšetřování.

Článek nesl titulek „Boj v restauraci – šéf policejního orgánu zavírá restaurace W a Z [které patřily osobám zúčastněným na potyčce]“. První odstavec pod nadpisem zněl takto: „Pescara – Poškození reputace a finanční dopady, které utrpěly restaurace W a Z patřící do rodiny X“.

Podle faktů případu předmětný článek zaznamenal rozhodnutí vedoucího policejního orgánu uzavřít restauraci na dvacet dní. Byla v něm rovněž uvedena jména zúčastněných osob (dva bratři V.X. a U.X. a jejich synové A.X a B.X.) a také možný motiv rvačky, která pravděpodobně souvisela s finanční hádkou o vlastnictví budovy. Článek informoval o linii zjištěné během části policejního výslechu V.X., U.X., A.X a B.X. Autor také poznamenal, že U.X. a A.X. byli umístěni do domácího vězení, že B.X. byl převezen do vazební věznice a že na V.X. byl vydán příkaz k domácímu vězení, uvádí se v rámci faktů případu.

Soud přiznal každému žalobci 5000 euro

Dne 6. září 2010 V.X. a W zaslali stěžovateli formální žádost o odstranění článku z Internetu, avšak bez úspěchu. Proto dne 26. října 2010 podali V.X. a W dvě občanskoprávní žaloby u okresního soudu v Chieti proti společnosti Google Itálie a proti stěžovateli podle zákona o ochraně osobních údajů. Na jednání dne 23. května 2011 stěžovatel uvedl, že za účelem urovnání případu zrušil indexaci předmětného článku. Indexace je proces vyjádření obsahu dokumentu pomocí prvků selekčního jazyka, obvykle s cílem umožnit zpětné vyhledávání. Rozhodnutím ze dne 28. března 2012 italský soud vyloučil společnost Google Italy s.r.o. z řízení, neboť V. X. žalobu s nárokem vůči této firmě vzal zpět, popisuje Evropský soud pro lidská práva vývoj případu v Itálii.

Tři roky poté v lednu 2013 Okresní soud v Chieti v rozhodnutí nejprve uvedl, že s ohledem na informace, které stěžovatel poskytl dne 23. května 2011, není třeba zkoumat část žaloby ohledně požadavku na odstranění článku z Internetu.

Pokud ovšem jde o zbývající část žaloby týkající se porušení práva stěžovatelů na respektování jejich dobré pověsti, soud přiznal každému z nich 5 000 eur (EUR) jako náhradu nemajetkové újmy a 2 310 eur jako náhradu nákladů a výdajů, stojí ve výčtu faktů k případu.

Italské město Pescara Foto: Trolvag

Masivní šíření, dostupnost vložením jmen do vyhledavače

V rozhodnutí národní italský soud zopakoval platnou legislativu v dané věci – konkrétně články 7, 11, 15 a 25 zákoníku o ochraně osobních údajů. Zejména poznamenal, že informace týkající se žalobců byly zveřejněny dne 29. března 2008 a zůstaly přístupné na internetu až do 23. května 2011, a to bez ohledu na formální výzvu VX, aby byl dotčený článek odstraněn z Internetu. Podle soudu pak byl veřejný zájem na právo na poskytnutí informací uspokojen a současně minimálně ode dne, kdy VX odeslal výzvu, zpracování jeho osobních údajů nebylo v souladu s články 11 a 15 zákona o ochraně osobních údajů.

„Soud poté dospěl k závěru, že došlo k porušení dobré pověsti žalobců a jejich práva na respektování jejich soukromého života. Soud rovněž poznamenal, že sporné informace byly snadno dostupné (mnohem více než jakékoli informace publikované v tištěných novinách, s přihlédnutím k velkému místnímu rozšíření online novin) pouhým vložením jmen žalobců do vyhledávače, a že povaha příslušných údajů, pokud jde o soudní řízení, byla citlivá,“ cituje Evropský soud pro lidská práva rozsudek italského soudu. Jak dále vyplývá z faktů případu, italský šéfredaktor neuspěl s odvoláním u Nejvyššího soudu, který závěry nižšího soudu naopak potvrdil a šíření osobních dat žalobců označil za nezákonné od…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Irena Válová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit