Tramvajová legenda navždy odjíždí do vozovny. V pravidelném provozu jsou dny tramvají Tatra v Drážďanech sečteny, napsal německý internetový list Bahnvlogstelle. Poslední jízdy jsou naplánovány na sobotu 3. června.
Až v sobotu vyjedou z pravidelného provozu v Drážďanech poslední tramvaje Tatra, skončí jedna éra. Tramvaje z bývalého Československa dominovaly pouliční scéně v NDR. V Drážďanech byly natřeny v originálním dvoubarevném červeno-krémovém zbarvení. „To byla domácí barva Tatry, ale bylo možné si je objednat i v jiných barvách – například lipskou smetanovou – ale to bylo trochu drahé,“ vzpomíná Sven Wierick, který vede kancelář drážďanského tramvajového muzea a sám kdysi tramvajemi Tatra po Drážďanech jezdil.
Legendární tramvaje Tatra vyráběla československá strojírenská společnost ČKD ve své továrně v Praze. Na místě obří továrny na Smíchově dnes stojí obrovské nákupní centrum s více než 180 obchody a restauracemi. Z bývalé dělnické čtvrti se vyvinula jedna z nejoblíbenějších kancelářských lokalit v hlavním městě. Jedinou připomínkou její průmyslové historie jsou četné desítky let staré tramvaje Tatra, které jsou i nadále nedílnou součástí pražského pouličního života.
Za socialismu se o výstavbu tramvají staralo Československo v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Kuriózní však je, že všechny řady až po Tatru T4 vycházely z konstrukce úhlavního nepřítele kapitalismu: vzorem byly vozy PCC vyvinuté v USA před druhou světovou válkou, jejichž přední i zadní část byla rovněž zaoblená. Design pak zdokonalil český průmyslový designér s německými kořeny František Kardaus.
Vozy Tatra T4 určené pro NDR se od modelů T3, které dodnes jezdí v Praze, lišily jen nepatrně. Byly o 30 centimetrů užší a mohly táhnout nepoháněné vlečky, pro které však musel být rám zesílený. Výkon čtyř trakčních motorů byl zvýšený ze 40 na 43 kilowattů. Do ukončení výroby této modelové řady v roce 1987 byly tramvaje T4 dodávány také do Halle, Lipska a Magdeburku a do zemí od Estonska po Sovětský svaz a Rumunsko.
V Drážďanech začala éra Tatry v roce 1967
V Drážďanech začala éra Tatry v roce 1967, poslední tramvaje byly dodány v 80. letech. V roce 1967 nahradily legendární vozy „Hecht“, nazývané tak kvůli svému tvaru. Tatra mohla najednou přepravit asi o 150 osob více a měla i další výhody, zejména pro řidiče. Kabina pro něho byla uzamykatelná a měla topení. Ventilátor zajišťoval čisté čelní sklo i v zimě. Řidič i cestující se mohli těšit z „rychlého rozjezdu“.
Podle Wiericka byly vozy Tatra navrženy tak, aby vydržely 20 let. Jezdily však mnohem déle – ty vyrobené v roce 1984 byly v provozu až do konce. Denně musely ujet přibližně 300 kilometrů, a to v topograficky náročném terénu. Poměrně dost konečných zastávek se v Drážďanech totiž nachází v hornatém terénu. „Náhradní díly byly ale vždycky problém a spoustu věcí jsme si vyráběli sami, a to i v okolních podnicích,“ dodal.
V roce 2010 byly tramvaje už z pravidelného provozu vyřazené. „Byly jen nouzovou rezervou, ale tu a tam byly potřeba,“ říká Wierick. Na rozdíl od minulosti však nyní nebylo možné staré vozy Tatra prodat dál. „Doba pro Tatry skončila. Generace skončila,“ doplnil. Nakonec bylo v provozu pouze pět motorových vozů a pět takzvaných vlečných vozů.
Sven Wierick je přesvědčen, že obyvatelé Drážďan své tramvaje milují, a proto se na sobotu těší s jistou melancholií. Také drážďanská politička SPD Sabine Friedelová přiznává, že jí tramvaj Tatra bude chybět. Dokonce si prý pamatuje i „Hecht“. „Samozřejmě, že vozy Tatra mají nostalgickou hodnotu“. Ale ten, kdo do nich nastoupil s kočárkem nebo chromou nohou, nostalgii těžko ocení. Je dobře, že nyní jezdí zcela moderní tramvaje, říká.
Friedel však doufá, že stejně jako „Hecht“ bude ten či onen tatrovácký vůz při zvláštních příležitostech opět vypraven z vozovny a bude jezdit jako tradiční tramvaj. Tatra každopádně úplně nezmizí. Jedna Tatra jezdí městem jako dětská tramvaj Lottchen, další přestavěný model brousí koleje. A zachována bude i Tatra se sněžným pluhem.
(mig)
