Německo prochází největší energetickou přeměnou v historii. Souhrnně je nazývána Energiewende. Nese s sebou však obrovské náklady, které nejsou zdaleka u konce. Navíc se nedaří plnit některé vytčené cíle.
Energiewende je pekelně nákladnou energetickou politikou, která každé německé domácnosti výrazně zdražuje elektrickou energii. V prvním dílu jsme si popsali cíle německé energetické přeměny Energiewende, u které mají obnovitelné zdroje nahradit jaderné elektrárny a uhelné elektrárny. Čtěte více: Německo zavírá jaderné elektrárny, 80 % elektřiny zajistí obnovitelné zdroje
Plnění cílů Energiewende sleduje auditorská společnost McKinsey ve svém Energiewende-indexu. Z něj vyplývá, že sliby o nezvyšování nákladů představitelů spolkové země vycházejí naprázdno. Energetická taxa se podle McKinsey zvýšila na rekordních 6,35 centů za kilowatthodinu elektřiny. Kancléřka Angela Merkelová přitom v roce 2011 prohlašovala, že chce tuto přirážku zmrazit na úrovni 3,5 centu za kilowatthodinu.
Jedním z hlavních cílů politiky Energiewende je zlepšení životního prostředí. V roce 2020 by například emise uhlíku měly dosáhnout 750 milionů tun. V loňském roce přitom ve druhém pololetí vzrostly a celkově dosáhly 925 milionů tun.
Došlo také k enormnímu růstu nákladů na regulaci sítě, které v loňském roce dosáhly rekordní miliardy euro. Vzhledem k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů budou náklady na regulaci sítě nadále růst.
Profesor Sinn: Eneregiewende jde špatnou cestou
Ač program energetické přeměny Německa má podporu veřejnosti, najdou se také poměrně silní kritici ze strany odborné veřejnosti. Je jím například prezident mnichovského ekonomického Ifo institutu a profesor ekonomické fakulty Univerzity Ludvíka Maximiliana (LMU) v Mnichově Hans-Werner Sinn. Podle něj by se měly nutně omezovat emise CO2, nikoliv však prostřednictvím Energiewende. Řešení by podle něj mělo spočívat ve vytvoření skutečně funkčního trhu s emisními povolenkami, které by nutilo energetické firmy k úsporám. Energiewende však podle něj vede k přesnému opaku a ke snižování cen emisních povolenek.
Sinn také připomíná gigantické náklady politiky Energiewende, které podle výpočtu Spolkového ministerstva životního prostředí dosáhnou bilionu euro (27 bilionů korun), což je více než šestinásobek hrubého domácího produktu České republiky.
Pekelně vysoké náklady
Rostou také náklady v oblasti budování nových přenosových sítí. V roce 2015 bylo místo plánovaných 1876 kilometrů vystavěno jen 558 kilometrů. Výstavbu z velké části blokoval předseda bavorské vlády Horst Seehofer, který chtěl tímto postupem získat od spolkové vlády slib, že čtyři pětiny nových sítí budou vedeny podzemními kabely. Podzemní budování prodraží celý projekt o 3 až 8 miliard dolarů. V současnosti také německý Ústavní soud řeší žalobu energetických společností E.ON, RWE a Vattenfallu, podle kterých byly rozhodnutím spolkové vlády o uzavření jaderných elektráren poškozena vlastnická práva. Podle odhadů mohou získat 18 až 22 miliard euro.
Obnovitelné zdroje navíc trpí značným kolísáním ve výrobě elektřiny. K zajištění spolehlivosti dodávek se musí udržovat několikanásobně vyšší instalovaná kapacita obnovitelných zdrojů. U větrné energie se například jedná o 7x vyšší instalovanou kapacitu než jsou garantované dodávky elektřiny. Ukládat energii je také složité, v současnosti je to možné například prostřednictvím přečerpávacích elektráren. V Německu je jich však jen 35 a podle střízlivých odhadů je jich potřeba nejméně 500, taková výstavba však není reálná.
Spolková vláda také možná bude muset hradit takzvané „udržovací zdroje elektrické energie“, například plynové či uhelné elektrárny, které budou fungovat v dobách, kdy je obnovitelné elektřiny nedostatek, což může celý účet za Energiewende dále zvýšit.
Domácnosti si kvůli tomu všemu za energetickou energii výrazně připlatí. Již nyní platí o 40% více než je průměr cen elektřiny v EU. Elektrická energie je v Německu dvakrát dražší než ve Francii a dokonce třikrát než v Texasu. Politika Energiewende tak podle Sinna selhává na celé čáře.
Arsen Lazarevič
