Energetický potenciál severozápadních Čech. Zelená energie tam může dosáhnout výkonu jaderného bloku

Místa povrchové těžby v Ústeckém a Karlovarském kraji jsou na čele žebříčku evropských lokalit vhodných k instalaci obnovitelných zdrojů. Mají potenciál výroby 0,18 GW větrné energie a 0,33 GW solární energie. To odpovídá výkonu jednoho bloku jaderné elektrárny v Dukovanech. Už dnes se v těchto v krajích objevují projekty, které výrazně pomohou jejich transformaci a budou produkovat bezemisní energii. Podíl uhlí na výrobě elektřiny v České republice je velmi vysoký. V prvním pololetí roku 2021 to bylo 38 procent, což je ve srovnání s jinými evropskými státy vysoko nad průměrem.

Například v lomu ČSA na Mostecku plánuje jeho majitel Sev.en Energy mimo jiné výrobu zeleného vodíku, vybudování fotovoltaických a větrných parků nebo pěstování a energetické využití biomasy.

Česká republika je v produkci i využití uhlí stále jedním z hlavních aktérů na evropské scéně. Stojí ale na prahu změn, které s sebou nutně přinesou nejen proměnu energetického systému, ale i velké části země.

Otázka ukončení spalování uhlí se neomezuje jen na elektrárny nebo změnu technologií. Jsou tu i takzvané uhelné regiony, kde se uhlí těžilo nebo stále těží.

V Evropě je celkem 42 uhelných regionů. Nejvíce ve Velké Británii (11), Německu (8), Polsku (6) a Španělsku (5). V Česku jsou uhelnými regiony 3 kraje: Moravskoslezský kraj a Ústecký a Karlovarský kraj (tyto dva společně tvoří region Severozápad), které už několik desetiletí trpí nejvyšší nezaměstnaností v Česku.

Mohlo by vás zajímat

Bude to trošku smrdět. GasNet bude kontrolovat těsnost potrubí před zimou

Podle studie, kterou zpracovalo v roce 2020 Společné výzkumné centrum (JRC) Evropské komise, existuje ale právě v těchto regionech velký potenciál pro využití moderních, čistých technologií pro jejich transformaci.

200 tisíc pracovních míst kvůli uhlí

Podle JRC je dnes v EU kolem 200 tisíc pracovních míst přímo navázaných na uhlí.

Ve většině analyzovaných regionů by implementace nových technologií a investice do solárních, větrných či bioenergetických zdrojů, byla schopna nahradit 100 procent zaniklých pracovních míst nebo dokonce překročit původní počet míst.

To se ale bohužel nepotvrdilo ve dvou českých uhelných regionech, kde studie odhaduje potenciál zaměstnanosti na 2 327 nových pracovních míst v regionu Severozápad a na 631 pracovních míst v Moravskoslezském kraji.

To nepokrývá ani 90 procent zaniklých pracovních míst po ukončení těžby a spalování uhlí.

I tak se tyto regiony mohou podílet na zelené přeměně. Obnovitelné zdroje energie totiž vyžadují vysokou míru fyzické práce – ať už při instalaci nebo správě, a mají tak násobně vyšší potenciál než například zdroje jaderné, náročné na investiční náklady. Nejvíce pracovních míst v českých uhelných regionech by podle studie mohlo vzniknout do roku 2030 a to v odvětvích spojených s instalací větrných zdrojů.

„Samotný přechod z uhelné energetiky na zelenou velký vliv na zaměstnanost mít nebude. Pokud by se ale podařilo českým firmám přítomným v regionu rozjet projekty s vysokou přidanou hodnotou, tak by do regionů mohlo přijít více vzdělaných lidí, kteří by tam utráceli své platy a místní firmy by zde mohly reinvestovat své zisky,” potvrzuje i analytik České spořitelny Radek Novák.

Potenciál rekultivace uhelných dolů

Studie JRC analyzovala detailně potenciál uhelných regionů z pohledu fyzických omezení a podmínek pro instalaci těchto zdrojů: větrných, solárních (instalovaných na zemi i střešních), bioenergetických (spalování biomasy při využití odpadu ze zemědělské produkce nebo lesního hospodářství, produkce bioplynu anaerobní digescí a také spalování odpadu), geotermálních a technologií pro zachycování uhlíku.

Pro dodržení evropského cíle uhlíkové neutrality v roce 2050 by bylo nutné instalovat na území Evropy nové bezemisní zdroje s kapacitou kolem 3 tisíc GW. Podle JRC by bylo možné při maximálním využití technického potenciálu čistých technologií uspokojit více než polovinu této projekce pouze v uhelných regionech Evropy.

České uhelné regiony znevýhodňuje geografická poloha, kvůli které je plošné využití solárních a větrných zdrojů méně efektivní než například ve Španělsku. Proto je v Česku třeba zvolit vícezdrojový energetický mix a kromě solárních a větrných elektráren využít například lesní biomasu, jejíž potenciál studie označila v regionu Severozápad, tedy Ústeckém a Karlovarském kraji, naopak jako vysoký.

Vysoký potenciál má Česko také v rekultivaci samotných uhelných dolů.

Studie posuzovala celkem 75 povrchových uhelných dolů, které byly v provozu k roku 2017. Cílem bylo posoudit technický potenciál pro optimální využití větrné a solární energie s přihlédnutím k fyzickým podmínkám daných lokalit, dostupnosti půdy a technického zázemí.

Český region Severozápad se umístil na druhém místě za řeckým regionem Dytiki Makedonia. Disponuje totiž potenciálem 0,18 GW větrné energie a 0,33 GW solární energie. To je v přepočtu na megawatty celkem 510 MW, tedy potenciál srovnatelný s výkonem jednoho bloku jaderné elektrárny v Dukovanech, který má instalovaný výkon 500 MW.

Už dnes se ale v krajích objevují projekty, které výrazně pomohou jejich transformaci. Jako například lom ČSA na Mostecku, kde těžba skončí v letech 2024–25.

„Lom ČSA bude jedním z rozsáhlých území v České republice, které se změní z těžební lokality v nový moderní region s chytrými průmyslovými zónami, smart sídelními celky, novými podnikatelskými aktivitami a krajinou, kde dostává prostor příroda. Budoucnost regionu stavíme na bezemisní výrobě energie. Plochy zasažené těžbou umožňují svým charakterem realizaci moderního energetického parku, který bude sdružovat jak výrobu energie z obnovitelných zdrojů, tak akumulaci energie s významným regulačním potenciálem. Zároveň je možné vyvedení výkonu přímo do energetické sítě ČR,” uvádí generální ředitel těžebních společností Sev.en Energy Petr Lenc.

Chybět nebudou fotovoltaické a větrné parky na výsypkách ani plovoucí fotovoltaika. Oproti jiným podobným projektům Sev.en Energy zde sází především na vodík.

„Výroba zeleného vodíku je pro nás v bezemisní energetice prioritou. Další bezemisní způsob je pěstování a energetické využití biomasy. Součástí projektu je také akumulace energie, bateriové úložiště a přečerpávací elektrárna,” dodává Petr Lenc.

Pomáhají evropské peníze

Do Česka může mezi roky 2021–2027 přitéct až bilion korun a významná část z této sumy je alokována právě na transformaci a rozvoj uhelných regionů. Tím hlavním evropským zdrojem podpory pro uhelné regiony je Fond spravedlivé transformace. Tento fond je určen nejen malým a středním podnikům, ale i přeměně velkých podniků, sanaci a rekultivaci a na investice do nových technologií.

„V Operačním fondu spravedlivé transformace připravujeme podporu pro firmy, na které má transformace významný dopad, jako jsou například těžební firmy, ocelárny, sklárny, firmy v chemickém průmyslu nebo firmy zapojené do jejich dodavatelského řetězce, a budou chtít přizpůsobit svoji činnost a rekvalifikovat či vzdělávat své zaměstnance. Cílem bude, aby si podnik při transformaci zachoval stávající zaměstnance a vůbec nemuselo docházet k propouštění,” říká Ondřej Charvát z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.

Ministerstvo má již nyní aktivní program pro zamezení nárůstu nezaměstnanosti Outplacement.

Celkově Fond spravedlivé transformace nabídne téměř 43 miliard korun, z toho 6,3 miliardy korun pro Karlovarský, 15,8 miliardy korun pro Ústecký a 18,9 miliardy korun pro Moravskoslezský kraj.

Dalším možným zdrojem financí je pak Modernizační fond, určený pro financování projektů úspory energie, obnovitelných zdrojů či energetické infrastruktury, a v Česku již dobře známý Fond soudržnosti.

Pozitivní dopady přechodu z fosilních paliv na OZE už nyní vidí v Ústeckém kraji a do budoucna očekávají další zlepšování životního prostředí, zejména zlepšení kvality ovzduší a stavu přírody a krajiny.

„Na druhou stranu z ekonomického a sociálního hlediska odchod od uhelných energetických zdrojů bude mít negativní dopady na hospodářství a zaměstnanost v regionu. Ke zmírnění těchto dopadů mohou přispět fondy EU a další operační programy pro období 2021 – 2027. Přechod k nízkouhlíkovému hospodářství bereme i jako příležitost pro rozvoj nových oborů a inovativních řešení v oblasti čistých zdrojů energie. Tradiční odvětví jako je energetika nebo chemický průmysl nabízí využití know-how pro nové perspektivní obory spojené s energetickou transformací – příkladem může být využití vodíku v energetice, čisté mobilitě, podpoří rozvoj ucelené regionální vodíkové ekonomiky a celého hodnotového řetězce od výzkumu, vývoje, výroby vodíku, skladování, distribuce a koncové spotřeby,” uvádí hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller.

Konec uhlí v Česku je často spojován s evropskou „zelenou politikou“. Politický apel ale není jediným důvodem, proč v řádu několika let dojde k utlumení těžby i spalování uhlí. Jednoduše to nebude ekonomicky výhodné.

Při stoupající ceně emisní povolenky, která od minulého roku strmě rostla a v únoru atakovala magickou hranici 100 eur za tunu vypuštěného CO2, nebude ekonomicky udržitelné do uhlí investovat.

Přesto je dosud podíl uhlí na výrobě elektřiny v Česku velmi vysoký. V prvním pololetí roku 2021 to bylo 38 procent, což je ve srovnání s jinými evropskými státy vysoko nad průměrem.

Stejně jako absolutní většina států EU, ohlásila i Česká republika odklon od uhlí do roku 2033, jak stojí v programovém prohlášení vlády Petra Fialy.

Tomáš Rovný