Krajský soud v Praze dnes rozhodl, že společnost Ško-Energo nemusí Lesům ČR platit za imisní poškození lesa v roce 2014 zhruba pětadvacet tisíc korun. Nadále však akceptuje způsob výpočtu škod správcem státních lesů, což energetické firmy rozporují. Dnešní očekávaný verdikt tedy zlom v posuzování případů nepřinesl.
Velké průmyslové podniky kromě jiných poplatků za svůj provoz platí také tzv. imisní škody státnímu podniku Lesy ČR za poškození lesních porostů. Nelíbí se jim, jakým způsobem Lesy ČR újmu vypočítávají a tyto výpočty zpochybňují u soudu. Dnes jeden spor skončil u Krajského soudu v Praze, s výší škody nesouhlasil podnik Ško-Energo, závodní energetika mladoboleslavské automobilky ŠKODA AUTO. Senát Krajského soudu v Praze rozhodl, že Ško-Energo nemusí nárokovanou škodu platit. Neuznal názor státního podniku Lesy ČR, že firma provozuje zvlášť nebezpečný zdroj znečištění. Zároveň však potvrdil správnost metodiky, podle níž Lesy ČR vypočítávají škody na lesním porostu, které pak nárokují po průmyslových podnicích.
Případ se týkal znečištění z roku 2014 a byl precedentní tím, že právě od tohoto roku lze znečištění posuzovat podle Nového občanského zákoníku a soudy mohou připustit tzv. liberaci – tedy dokazování, že provozovatel znečišťujícího zdroje udělal vše pro to, aby zabránil většímu znečištění. „Jedná se o liberaci, která je přípustná v případě, že žalovaný prokáže, že učinil všechna opatření, aby minimalizoval škodu. Jsme toho názoru, že žalovaný tak činí například spalováním pelet, přidáváním vápence apod.,“ uvedla soudkyně zpravodajka Klára Hrobská.
Soudní líčení však nepřineslo průlom v přípustnosti způsobu výpočtu imisních škoda na lesích ve správě Lesů ČR. Jde o precedens a o stovky milionů korun, které dosud Lesy ČR inkasovaly nejen od nejrůznějších průmyslových podniků, ale i výtopen, městských tepláren, vodáren a skláren za údajné imisní poškozování lesů, které spravují a jejich následné chřadnutí a tím pádem i škody v podnikání státního lesnického gigantu. Jenže: jsou tyto škody opravdové, nebo vlastně vůbec neexistují?
Mohlo by vás zajímat
Správce státních lesů při vypočítávání částek, které účtuje nejen elektrárnám, teplárnám, drobným výtopnám a ostatním průmyslovým podnikům, ale i některým vodárenským společnostem vychází z Vyhlášky ministerstva zemědělství o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí v níž jsou stanovena tzv. pásma ohrožení lesů vlivem znečištění životního prostředí. Pásma jsou čtyři (A-D) přičemž nejvíce ohrožené lesní porosty jsou v pásmu A. „Do pásma ohrožení A se zařadí lesní pozemky s porosty, kde v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře více než 20 % původního počtu stromů,“ uvádí se ve vyhlášce z roku 1996.
„Podnik náhradu imisních škod uplatňuje na základě skutečných zjištění škodlivého působení imisí na konkrétní lesní porosty ve vlastnictví státu s právem hospodařit pro LČR bez ohledu na stanovená pásma ohrožení,“ uvedla mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová na dotaz Ekonomického deníku. Doplnila, že Lesy ČR náhradu škody uplatňují po všech emitentech emisí NOx a SO2 registrovaných v oficiální databázi MŽP.
Jednotlivé podniky produkující imise však dlouhodobě napadají způsoby výpočtu škod. Argumentují například tím, že lesy, které by podle výpočtů dle vyhlášek vzniklých v osmdesátých letech minulého století prakticky neexistovaly, prosperují a žádná škoda o které hovoří státní podnik Lesy České republiky na nich není vidět.
Jejich právní zástupci poukazují na to, že výše uvedené prohlášení tiskové mluvčí LČR odporuje tomu, co sami LČR uvádí u soudu a argumentují citacemi ze spisu k případu, kde se mimo jiné píše: „K pásmům ohrožení imisemi žalobce (Lesy ČR -pozn. red.) uvádí, že tento údaj slouží mimo jiné k určení koeficientu K1 podle kterého se pak určuje výše škody…“ Dále pak: „Pásma ohrožení imisemi žalobce přebírá z lesní hospodářské knihy, která je součástí lesního hospodářského plánu…“.
Ke kritice vykazování škod se připojuje i Teplárenské sdružení ČR, jehož členové vedou několik sporů s Lesy ČR o výši škod. „Podle našeho názoru však existují velké pochybnosti o tom, že společnosti LČR vzniká škoda na jejích porostech v důsledku imisí oxidů síry a oxidů dusíku. Vyčíslení škody probíhá podle vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, ovšem realita je jiná, na čemž je shoda i uvnitř vědecké obce. Od doby vydání vyhlášek však došlo k markantnímu úbytku imisí těchto látek díky značné ekologizaci spalovacích zařízení i výraznému poklesu průmyslové výroby. Pokud bychom provedli do důsledku výpočty škody na lesích podle výše uvedených vyhlášek, nebyl by dnes v územích, na kterých prý škoda vzniká, již dávno žádný les,“ uvádí právník Teplárenského sdružení ČR Martin Tužinský.
[mn_protected]
Podobně mluví i elektrárenská společnost ČEZ, která vede s LESY ČR 38 soudních sporů za několik set milionů korun. „S Lesy ČR jsme se pokoušeli o smír několikrát, ale jejich argumentace je absurdní a v rámci Evropy naprosto unikátní. V Evropě platí velmi tvrdé a přísně hlídané emisní limity a podniky navíc odvádějí za to, co vypouštějí, poplatky do veřejných rozpočtů. Lesy ale chtějí, aby všichni platili dvakrát – do rozpočtu a ještě jim. Neukázali přitom jediný důkaz (např. i pouhé fotografie z terénu) o tom, že k poškozování lesů imisemi oxidů síry a oxidů dusíku i nadále skutečně dochází, a to přestože jsme předložili znalecký posudek v oblasti lesního hospodářství prokazující opak,“ říká mluvčí společnosti Roman Gazdík. „Požadavky Lesů ČR se zásadně rozcházejí s realitou pravděpodobně kvůli tomu, že škodu vyčíslují na základě vzorců vycházejících z osmdesátých let, kdy se předpokládalo, že emisní kalamity a kyselé deště budou pravidelně pokračovat. Každý, kdo chodí někdy do lesa, přitom ví, že skutečnost je dnes úplně jiná,“ dodal Gazdík.
Názory zástupců průmyslových podniků paradoxně potvrzuje i samotné Ministerstvo zemědělství. To nedávno rozeslalo do připomínkového řízení návrh Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2016, kde se uvádí: „Situace v zatížení lesních porostů imisními látkami je v České republice v posledních letech poměrně stabilní. Oxid siřičitý, který byl v minulosti hlavní škodlivinou ohrožující zdravotní stav lesních porostů, vykazuje příznivě nízké hodnoty… Také koncentrace oxidů dusíku v ovzduší jsou setrvale nízké – výraznější hodnoty jsou zaznamenávány v průmyslových aglomeracích a v těsné blízkosti liniových zdrojů jako jsou dálnice a frekventované silnice I. třídy…“.
60 let starý „mrtvý“ les
Zmiňovaná vyhláška z roku 1996 uvádí, že jednotlivá pásma ohrožení lesa jsou zakreslena do lesnických map v souvislém zobrazení. „Lesnické mapy se zákresem pásem ohrožení jsou veřejně přístupné od 1. ledna 1997 na okresních úřadech,“ uvádí vyhláška. Okresní úřady už ale dávno zanikly a tato část jejich agendy přešla na obce s rozšířenou působností. Například v Karviné, Lounech a Českém Krumlově však k dispozici lesnické mapy se zákresem pásem ohrožení imisemi nemají.
Mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková tvrdí, že po zániku okresních úřadů byly lesnické mapy se zákresem pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí postupně vystaveny na veřejně dostupném mapovém serveru Oblastních plánů rozvoje lesů. „Pro přehlednost jsou prezentovány vždy pouze platné údaje bez možnosti historického pohledu na vývoj pásem ohrožení imisemi pro danou oblast. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností ani krajské úřady předmětnými mapami nedisponují, a to z důvodu jejich zveřejnění na výše uvedeném veřejném mapovém serveru OPRL a snahou o snižování byrokratické zátěže spojené s jejich správou a distribucí,“ uvedla Ježková.
Jenže právě nemožnost prostudovat historické zákresy postižených území komplikuje soudní řízení, jelikož se projednávají nároky Lesů ČR několik let zpětně. Podle těchto map určujících jednotlivá pásma a pak také podle rozptylového modelu zpracovávaného dosud jediným (sic!) odborníkem v České republice, kterého si najímají Lesy ČR, se určuje, jaké škody lesnímu správci vznikly.
Pokud by platila informace z vyhlášky, tedy, že v nejohroženějším pásmu, ubývá 20% a více lesa ročně, znamenalo by to, že za 5 let tam nebude les žádný. Skutečnost však nasvědčuje něčemu jinému. Nedávno byl hned v několika oblastech v pásmu „A“ v Krušných horách uskutečněn průzkum za účasti notáře, který na místě, kde by neměl být žádný les, objevil „objektivně zdravý porost“, starší šedesáti let.
Právník Tužinský k tomu podotýká, že členové Teplárenského sdružení investují do svých provozů za účelem snižování emisí průběžně. Velká vlna investic proběhla v druhé půli devadesátých let, kdy došlo během zhruba pěti let k poklesu emisí oxidů síry na čtvrtinu. „Teplárenské sdružení sleduje důsledně výši investic svých členů do ekologizace provozu od roku 2013. Za roky 2013 až 2016, tedy za čtyři kalendářní roky bylo členy sdružení investováno do teplárenských provozů 19 miliard a tyto investice nadále pokračují,“ míní Tužinský.
S jeho slovy souhlasí i mluvčí největší energetické společnosti ČEZ Roman Gazdík. „Vypouštění emisí, je hluboko pod zákonem stanoveným limitem. ČEZ zároveň odvádí poplatky za zákonné vypouštění emisí do státního rozpočtu. V Evropské unii běžně funguje systém odvodů za vypouštění do státního rozpočtu a systém dotací – stejně jako v ČR. Evropská unie, resp. politika životního prostřední v rámci Evropské unie, je založena na zásadě „znečišťovatel platí“, která se ale projevuje právě v poplatcích za vypouštění,“ uvedl Gazdík. A doplnil, že nikde v Evropě nejsou elektrárny žalovány za vypouštění emisí, které je v souladu s platnou legislativou. „Pokud legislativa stanoví (v tomto ohledu navíc velmi přísné) limity toho, co se smí a nesmí vypouštět a za tunu každé emise se platí navíc poplatky, pak již nelze žádné další škody vymáhat. V tomto je i v očích zahraničních investorů Česko opravdový unikát,“ dodal mluvčí ČEZ.
[/mn_protected]
Jiří Reichl
