Řada dodavatelů oznámila v minulých dnech snížení cen elektrické energie a zemního plynu. Například Pražská energetika, Yello nebo MND Energie. Někteří další zřejmě budou následovat, vzhledem ke klesající nejistotě na evropských energetických burzách. Ekonomický deník se zeptal ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera v rozhovoru na to, jak velký očekává další pokles cen energií a jak moc mu brání emisní povolenky. A také zjišťoval to, zda se v Evropě skutečně odehrává jaderná renesance nebo zda si Česko bude moci dovolit „podržet“ uhlí.
Jak moc skutečně promlouvá do aktuálního vývoje cen silové elektřiny emisní povolenka?
Při ceně povolenky 90 € je v ceně elektřiny z hnědého uhlí náklad na povolenku přibližně 90 €/MWh, v ceně elektřiny ze zemního plynu pak přibližně 31 €/MWh. Elektřina se sice v regionu vyrábí i z jaderných, obnovitelných a dalších zdrojů, ale po většinu roku se bez výroby z plynu region neobejde. Můžeme tedy říci, že povolenka tvoří v ceně elektřiny zhruba 30 €/MWh. To ale znamená, že každou kWh nám zdražuje o přibližně 0,7 Kč.
Nakolik brání právě povolenka v tom, aby šla cena ještě níž?
Zkusme opět holá fakta. Proporcionálně ano, čím dál více je to pravda. Záleží ale na tom, o jaké ceně se bavíme. Pokud vezmu aktuální cenu roční dodávky na rok 2024, která je 140 €/MWh, tak povolenka činí přibližně 22 %, při ceně 250 €/MWh, za kterou se možná nakoupila elektřina na rok 2023 to bylo jen 12 %. Při ceně na rok 2026 to pak bude téměř 30 %.
Lze říct, co se s povolenkou „děje“ na cestě ke koncovému zákazníkovi? Absorbuje ji aspoň částečně výrobce či obchodník, nebo se plně přenáší na koncové zákazníky?
Náklady na povolenku v plné výši hradí konečný zákazník v ceně elektřiny. Výjimkou jsou samovýrobci, kteří provozují vlastní podlimitní výrobu mimo systém EU ETS. Podlimitní je zdroj s příkonem tepla v palivu do 20 MW. Žádný výrobce ani obchodník nemůže snižovat svou marži vlivem navyšování ceny povolenky.
V jaké míře na trhu emisních povolenek vydělávají spekulanti, kteří nedisponují žádnými emisními zdroji?
Sám bych spekuloval, kdybych to kvantifikoval. Obchod s povolenkami je nyní obchodem jako s čímkoliv jiným. Čím levněji koupím a dráž prodám, tím mám vyšší zisk. Mnoho spekulantů nakoupilo za nízké ceny, například za 20 € za EUA a nyní by mohli prodat omezené množství za přibližně 85 € za EUA. Mnoho ale nakoupilo i dráž, s vidinou dalšího zdražování. Spolehlivost predikce ceny povolenky je nyní objektivně velmi nízká a koreluje s mírou předvídatelnosti dalších politických rozhodnutí. Domnívám se, že ta se nyní snižuje. Je možné, že se blížíme určitému přehodnocení cílů dekarbonizace. Nasvědčuje tomu vzrůstající obecná nespokojenost v Německu, Velké Británii a dalších zemích s aktuálními náklady energetiky ale především s náklady výhledovými, které by odsoudily EU k deindustrializaci bez globálního snížení emisí CO2, protože výroba se převážně jen přesune za bilanční hranice EU.
Česko i Evropa zažívá solární a místy i větrný boom. Proč vlastně ještě potřebujeme „špinavé“ zdroje energie, které jsou zatížené emisní povolenkou?
Tak to je otázka, která obsahuje chybnou premisu a sice, že jiné než solární a větrné zdroje jsou špinavé. Platí přitom, že jaderná energetika je nejčistší ze všech a že bez přinejmenším plynových zdrojů, s třetinovou emisivitou ve srovnání s uhlím, se ani v EU po následujících přinejmenším 25 let neobejdeme. Zbytek světa se po delší dobu neobejde ani bez zdrojů uhelných. Navíc implicitně mluvíme jen o elektřině, ale ta odpovídá pouze asi 25 % celkové energetické spotřeby. Potřebujeme teplo k vytápění a pro průmysl a potřebujeme energii pro dopravu. V celkové energetické bilanci je podíl fosilií v ČR asi 70 %, v Německu ale skoro 80 %! Ani fotovoltaika, ani větrná energetika nemohou dekarbonizovat celkovou energetiku v horizontu roku 2070. Pokud se ale podíváme jen na elektřinu, pak platí, že fotovoltaika vyrábí v zimě, kdy je o 50 % vyšší spotřeba, asi jen 15 až 20 % toho, co v létě. Větrná energetika pak má běžně i 14 denní souvislá období, po která její výkon klesá na 20 až 25 % obvyklé hodnoty. Jádro a fosilie kryjí v EU27 nyní více než Paretovských 80 % energetické spotřeby, konkrétně zhruba 82 %.
Jak velkou roli hraje nedostatečný rozvoj akumulace a potřeba flexibilních zdrojů?
Pokud předpokládáte, že prudkému rozvoji obnovitelných zdrojů brání nedostatečná akumulace a flexibilita, tak nejste na správné adrese. V tuto chvíli to neplatí. Ono je to celé složitější. Akumulace totiž není zadarmo a flexibilita také ne. Průměrná cena elektřiny pro maloodběratele v ČR může být aktuálně zhruba na 6,5 Kč/kWh a bude klesat, z toho silová elektřina je přibližně čtyři koruny. Samotná akumulace do baterií má náklad přibližně 2,5 Kč/kWh, u menších baterií je to i 3,5 Kč/kWh a jedná se o zdražení, protože tu elektřinu musíme nejprve vyrobit. Využití akumulace tedy náklady na energie výrazně prodraží a při jisté ceně například fotovoltaických panelů se akumulace nevyplatí. Osobně se domnívám, v rozporu s „common sense“, že budoucnost nebude tolik o bateriové akumulaci, nebo jen omezeně, a bude spíše o velkých instalovaných výkonech fotovoltaiky, která se bude zapínat a vypínat dle potřeby. Ano, musela by téměř půlřádově zlevnit, ale právě fotovoltaika toto může dokázat, je technologicky jednoduchá. Uvědomme si, že naše automobily také jezdí jen pár procent časového fondu (95 % času stojí). Při určité ceně panelů a jejich samozřejmé integraci do jakéhokoliv stavebního řešení se můžeme vyhnout i velkému množství sezónní akumulace.
Německo vypnulo jaderné elektrárny a pokračuje v mohutných investicích do OZE, jen letos za první půlrok ve výši 8 GW. Projevuje se to v prvních měsících na soběstačnosti a přeshraničním saldu? Je to důkaz, že stabilní energetiku nelze tak snadno nahradit tou nestabilní?
Komplexní dvojitá otázka. Odpovím oklikou. I přes relativně značné investice do OZE bude Německo ještě několik let potřebovat uhelnou výrobu elektřiny a po několik desetiletí výrobu plynovou. Německo v roce 2022 exportovalo 27 TWh elektřiny. Za první půlrok 2023 ale už importovalo přibližně 2,6 TWh. Vliv tu tedy je skokový. Nevyvozujme z toho ale sáhodlouhé závěry. Do jisté míry lze původní energetiku nahradit obnovitelnou. Nejde to udělat příliš rychle a nejde to udělat levně. Německo má stále mnoho kapacity ne zcela využitých plynových zdrojů.
Změnila se v návaznosti na výstavbu LNG terminálů situace na trhu zemního plynu z pohledu EU? Lze říct, zda se už „probudila“ Čína a začala tlačit zvýšenou poptávkou na jeho cenu?
Situace se novými LNG terminály změnila k nepoznání. Ke konci tohoto roku budou nové terminály pokrývat téměř 40 % původního dovozu ruského plynu do EU, do konce roku 2028 pak více než 2/3 původního dovozu. Zbytek pokryly úspory a dodávky potrubního plynu i navýšení využití původních LNG terminálů. Otázkou je, jaká bude spotřeba zemního plynu EU. Pokud poroste, budou velmi pravděpodobně přibývat další terminály. Jinými slovy, náhrada ruského plynu je možná a velmi rychle realizovaná.
Sledujeme v Evropě jadernou renesanci, například v případě Francie, Finska, Belgie, Nizozemska, východní Evropy, Polska, Slovenska? Nebo jde jen o mediální proklamace a skutek ve většině případů uteče?
Opět neodpovím přímo, ale implicitně oklikou. Pokud bude chtít EU výrazně dekarbonizovat celou společnost, bez jaderné energie to nepůjde. To není ani nadsázka, ani domněnka ani můj tajný typ. To je jistota. Pokud tedy nebude nová jaderná výroby a s tím související další výrazná elektrifikace, nebude výrazná dekarbonizace. Obnovitelné zdroje jsou dobrým doplňkem, ale celkovou energetickou bilanci výrazně neovlivní. Prosím, uvědomme si, že ačkoliv spotřeba elektřiny ČR je přibližně 62 TWH, spotřeba primární energie je 500 TWh a z toho přinejmenším 330 TWh je spotřeba užitečná, tedy ta, kterou ze 100 % musíme nahradit. Velmi podobně je to v celé EU.
Zdá se, že evropské země, které si udržely uhlí, volí jako přechodové palivo v rámci energetické transformace zemní plyn. Co bude podle vás přechodovým palivem pro Česko?
Jednoznačně zemní plyn. Není jiná alternativa.
Mohli bychom si dovolit to samé jako Poláci a déle si podržet uhlí?
To je otázka vývoje ceny povolenky a politických rozhodnutí. Domnívám se, že si uhelnou výrobu podržíme o něco déle, než se dnes obvykle uvažuje a než naznačují forwardové ceny plynu, elektřiny a cena povolenky.
Jaké přínosy a naopak úskalí by měl plynový scénář, který bude v teplárenství nejspíš nevyhnutelný?
Plyn, který postupně nemusí být zdaleka jen zemní, je jedinou alternativou pro teplárenství. Doplňkem může být leckde velké tepelné čerpadlo a v některých případech náhrada decentrálními systémy, ale velké teplárenství má jedinou alternativu. Úskalím je jednoznačně absurdně překotná a nesmyslná snaha politiků o neskutečně rychlou dekarbonizaci. Přínosem je výrazné snížení emisí skleníkových plynů i škodlivin na 40 až 50 % a vybudování soustavy flexibilních zdrojů, které budou poskytovat flexibilní výkon pro zálohování a dorovnávání intermitentní výroby OZE.
Pokud bychom dokázali urychleně vybudovat nové jaderné bloky a malé modulární reaktory, mohli bychom se zbavit uhlí i plynu, nebo bychom stejně potřebovali flexibilní (fosilní) zdroj na regulaci?
Mohli bychom přinejmenším omezit potřebu nových flexibilních zdrojů. Malé modulární reaktory si umíme představit v oblastech větší koncentrace obyvatel a průmyslu nebo nedaleko nich. Zbytek bude potřebovat jiná řešení. Flexibilní zdroje mohou v budoucnosti spalovat nízkoemisní směs plynů a nemusí tedy jít o zdroje fosilní.
Jak hodnotíte úsilí evropských a českých elektráren splnit nové evropské emisní limity?
Pokud myslíte limity emisí škodlivin, pak velmi zjednodušeně řečeno je to dost neférový a účelový boj. Mnoho běžných tepláren, které investovaly obrovské peníze do snížení emisí dusíku dnes nemusí projít novými limity a mnohé neprojdou. Změny podmínek za chodu jsou velmi nefér a v konečném důsledku povedou, už vedly, ke zmařeným investicím a zbytečného navýšení ceny tepla pro konečné odběratele.
Ve Chvaleticích nedávno ohlásili průlom při hledání technologie ke snížení rtuti. Podaří se skutečně uhelnému průmyslu rtuť „porazit“?
Jen na okraj uvedu, že chvaletická elektrárna je jedním z nejvýznamnějších zdrojů v ČR, který umí velmi efektivně využít nízkovýhřevné uhlí nevhodné pro teplárenství. Za rok 2022 dodala do sítě přibližně 4,5 TWh elektřiny. Provozovatelé uhelných elektráren v ČR, včetně té chvaletické, se roky usilovně snaží najít technické řešení pro limity na emise rtuti. Je velmi obtížné najít vhodný mix provozu kotle, paliva a demerkurizačního opatření, protože se v praxi ukazuje, že mix těchto faktorů musí být pro každý kotel vytvořen unikátně. Časově je to velmi náročné a drahé, ale poslední měření, pokud jsem dobře informován, ukazují, že se řešení našlo, že se podařilo najít cestu, jak snížit obsah rtuti pod požadovanou mez.
Monika Ginterová
