Tradice sice říká, že statistika je nuda, nová evropská čísla o energetice ale snadno můžou přesvědčit o opaku. Číslic je tam sice spousta, zajímavá ale určitě jsou. V polovině listopadu zveřejněné údaje z Eurostatu totiž ukazují kolik elektřiny se vyrobilo, spotřebovalo a kolik to všechno stálo ve všech zemích osmadvacítky. Slouží i jako podklad pro vytváření dalších politických rozhodnutí.
Pro středně velkou domácnost v členské zemi EU je nejdražší elektřina v Dánsku (0, 304 eur za kWh v druhé polovině roku 2015), následuje Německo a Irsko. Na druhé straně žebříčku je Bulharsko s přibližně třetinovou cenou. A jak je na tom česká rodina? Jak už naznačuje titulek, ceny jsou šesté nejnižší v celé Unii (0,129 eur za kWh). V porovnání s rokem 2013 dokonce ještě velmi mírně klesla. Zhruba 18 % z ceny přitom tvoří daň (největší část DPH) – i tohle číslo patří k nejnižším v Unii. Třeba v už zmiňovaném Dánsku je to skoro 70 %. Porovnání cen plynu ukazuje, že i tady se Česko vejde druhé levnější poloviny.
V čem naopak Česko nevyniká je takzvaná energetická náročnost průmyslu. Ta se počítá jako odhad energie, která je potřeba na produkci jednotky hrubého domácího produktu. Kromě Estonska a Řecka se v tomhle ukazateli mezi roky 2009 a 2014 ale zlepšily všechny země Unie. Česká republika v roce 2005 potřebovala 325 kg ropného ekvivalentu na 1000 euro HDP. V roce 2014 to bylo už jen 256 kg.
Spotřeba primární energie od roku 1990 klesla o 4 %. Zatímco u fosilních paliv je pokles skoro o polovinu, u obnovitelných zdrojů naopak Eurostat zaznamenal nárůst o 180 %. Co se týče 20 % cíle ve strategii Evropa 2020, v roce 2014 to Evropa dotáhla na 15,7 %.
Celkově pak výroba energie ve většině evropských zemí klesá už 4 roky v řadě, jednou z mála výjimek je právě Česko (spolu s Rumunskem, Švédskem, Polskem, Slovinskem, Bulharskem a Maltou). V Unii dosáhla v roce 2014 čistá výroba elektrické energie 3,03 milionů Gwh, o 2, 4 % méně než o rok před tím. Skoro o pětinu produkce se postaralo Německo, v závěsu je Francie a Velká Británie. Více než čtvrtina je z jádra, skoro polovina z plynu, uhlí nebo ropy. Z obnovitelných zdrojů vedou se 13 % hydroelektrárny, následované větrem (8,3 %) a sluneční zdroje (3,2 %).
Vanda Kofroňová
