Příjmy, které v nadcházejících letech poplynou do systému veřejného zdravotního pojištění, budou pravděpodobně o jedno či dvě procenta nižší než náklady. To s sebou ponese roční deficit čtyři až osm miliard korun, který se bude kumulovat. V nejbližší době nás jistí rezervy zdravotních pojišťoven, zároveň je ale třeba začít pracovat na dalších opatřeních. Jak na summitu vydavatelství Media Network na téma ekonomika zdravotnictví, který se koná v těchto dnech v Praze, poukázala náměstkyně ministerstva zdravotnictví Helena Rögnerová, šla během pandemie efektivita stranou – a to je třeba změnit. Cestou mohou být přezkumy efektivity výdajů na konkrétní oblast, sbližování základních sazeb nemocnic, úhradové soutěže, jednodenní péče, disease management, ale také podpora prevence a zlepšování zdravotní gramotnosti.
„Situace se vyvíjí velmi hekticky. Některé věci, které jsme spolu s kolegy předpokládali, se za několik týdnů vyhrotily tak, že dnes máme mnohem vyšší předpoklad inflace, než byl ještě před 14 dny. Máme tu novou krizi, která se dotkne každého segmentu, zdravotnictví nevyjímaje,“ konstatuje náměstkyně ministra zdravotnictví pro ekonomiku a zdravotní pojištění Helena Rögnerová.
Doposud se zdravotnictví drželo velmi dobře díky rezervám z minulých let a také díky tomu, že vláda bezprecedentně navýšila platby za státní pojištěnce. Podle ministerstva zdravotnictví tak letos překročíme hranici 400 miliard a v příštím roce by do systému mělo jít dokonce 427,6 miliardy korun (z toho 140 miliard budou tvořit platby za státní pojištěnce, což je dvojnásobek oproti době před několika lety).
Peníze, které do systému plynou, sice výrazně narostly, ještě více ale stouply výdaje – a to hlavně kvůli plošnému navyšování platů a odměnám zdravotníků. Na poslední chvíli přitom bylo navzdory dohodám v dohodovacím řízení rozhodnuto o šestiprocentním růstu, který změnil zdravotně pojistný plán VZP pro příští rok z lehce plusového na záporné saldo minus 5,9 miliardy.
„Pojišťovny nejprve nenabízely skoro žádný růst, ale při vědomí navýšené platby za státní pojištěnce koncem června se v jednotlivých dohodách pohybovaly kolem čtyřprocentního růstu – v některých dohodách to však bylo vázáno na nezvyšování tabulkových platů. Akutní péče si tak dala do dohody podmínku zneplatnění své dohody v případě, že budou navýšeny tabulkové platy,“ poukazuje Helena Rögnerová.
Příští rok deficit 12 miliard
Celkově tak výdaje v příštím roce mají růst o 4,6 procenta, čímž si zaděláváme na deficit ve výši cca 12 miliard – pochopitelně v závislosti na vývoji epidemické situace. Neznámou už je ale i konec letošního roku. Nejsou totiž zatím jasné náklady na testování, které bude hrazené každému zřejmě buď do začátku prosince, anebo do konce roku.
„Zatím počítáme ještě s covidovými náklady. Kdyby covid nebyl a dál bychom se pohybovali v nárůstech, o kterých rozhodla vláda za státní pojištěnce a které tam zůstanou, zvládli bychom příští roky dobře,“ říká Rögnerová. Podle ní není pravděpodobné, že by došlo u plateb za státní pojištěnce k dalšímu navyšování, na druhou stranu by ale bylo vhodné svázat platby s nějakou položkou, která povede k automatické valorizaci.
Pro další roky se přitom počítá dle predikcí s tím, že mzdy porostou zhruba o čtyři procenta, příjmy ale porostou tempem 2,7 procenta – což znamená, že se nepokryje ani inflace. Zároveň je nutné zohlednit růst nákladů, protože poroste i cena materiálových položek či režie. Vedle toho ale stoupají náklady i v souvislosti se stárnutím populace či růstem centrové péče, což bude znamenat, že tempo růstu příjmů a nákladů se bude lišit až dvojnásobně.
„Jak strukturální deficit financování vidíme? Po opadnutí nákladů na covid by deficit byl mezi jedním a dvěma procenty, což je čtyři až osm miliard. Jenomže by se to začalo každoročně kumulativně zhoršovat. Už před covidem jsme čelili tomu, že byly zůstatky zdravotních pojišťoven brány jako něco, co by bylo dobré významně snížit, nejlépe jednorázově a do platů. Covidová krize potvrdila, že zůstatky, které se kumulují několik let, mohou být správně použity jen na krizové jevy. Pokud je vezmeme a dáme do platů, budou tam už navždycky, v rezervách jsou ale jen jednou. Pak by se každý další rok musela najít stejná položka, kterou si jednorázově vezmeme ze zůstatků. Bylo proto na místě, že jsme rezervy chránili,“ podtrhává Helena Rögnerová.
Plošný přístup je neefektivní a demotivující
Ve střednědobém horizontu se tak podle náměstkyně budou muset hledat rezervy jak na stránce příjmové, tak výdajové. Vedle automatické valorizace by zdrojem mohlo být i úročení zůstatků pojišťoven u ČNB, o což v minulosti pojišťovny přišly. Hlavě by ale mělo jít o racionalizaci výdajů, včetně těch na provoz pojišťoven (byť zde již podle ředitele VZP Zdeňka Kabátka moc rezerv nezbývá, protože například VZP už v minulosti v provozním fondu hledala úspory, kolem dvou miliard šetřila a převáděla).
„Celý systém bychom měli podrobit drobnohledu, který covid přerušil a možná tak u některých vytvořil nereálná očekávání, že nemusíme dělat nic. Na efektivitu se budeme muset zaměřit čím dál více. Odolnost a efektivita jsou přitom dvě strany jedné mince. I OECD před pandemií konstatovalo, že máme až 20 procent neefektivních nákladů, a my se domníváme, že po této krizi to bude ještě více. Krize se vyznačuje tím, že je velmi obtížné cílit na poskytovatele, většinou jde o významnou podporu napříč segmenty. Když pak mluvíte s lékaři na infekčních odděleních o odměnách, které byly poskytnuty, berou to spíše jako demotivující, protože ti, kdo tam byli od začátku až do konce, byli na stejné odměně jako zdravotníci na odděleních, která byla uzavřena. Efektivita tak šla stranou a budeme se k ní muset vrátit,“ podtrhává Helena Rögnerová.
Na místě by tak podle ní bylo začít pracovat na hloubkových přezkumech efektivity výdajů na konkrétní oblast, smysluplné regulaci nákladů na léky a vyžádanou péči za využití benchmarkingu, sbližování základních sazeb nemocnic, úhradových soutěžích a kontraktaci péče ze strany pojišťoven (což by podle Zdeňka Kabátka bylo pro české zdravotnictví převratnou změnou), dále motivační podpoře jednodenní péče, disease managementu či telemedicíny (kde je ovšem třeba definovat, jak by se měla provádět – nemělo by jít o prosté zavolání lékaři a řešení problémů po telefonu).
Velkým zdrojem úspor v dlouhodobějším horizontu je pak samozřejmě prevence. „Dlouhodobě opomíjená je oblast toho, jak se chováme ke svému zdraví. Když nám přistanou čísla z OECD, publikujeme je a tím to většinou končí. Jestliže máme v ČR 48 procent úmrtí v důsledku rizikových faktorů oproti 39 procentům v EU a jestliže se na dalších místech stejné zprávy mluví o naší zdravotní gramotnosti jako o jedné z nejnižších, je to téma, kde bychom se mohli posunout. Sice ne viditelně z roku na rok, ale v dlouhodobém horizontu by to systému ušetřilo velké prostředky. Možná je i téma pro novou politickou reprezentaci, jestli by tímto směrem neměla jít motivace formou bonusů a malnusů v systému veřejného zdravotního pojištění,“ dodává Rögnerová.
Summit Ekonomika zdravotnictví se uskutečnil za laskavé podpory generálních partnerů společností Roche a Novartis a partnera společnosti Sprinx.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Článek vyšel na portále Zdravotnický deník, který stejně jako Ekonomický deník náleží do vydavatelství Media Network.
