Jediné pozitivum elektronické evidence tržeb je pozitivem pro stát, respektive pro ministra financí, který je řezník, kupec a sedlák v jedné osobě. Jeho tlak na zavedení EET přesně odpovídá jeho již okřídlenému výroku, že „malé firmy jsou na prd.“
EET je totiž tím správným kladivem, kterým lze ještě za potlesku nemalé části voličů zatnout malým a středním firmám tipec. Je to v podstatě taková obdoba DDT (dichlorodifenyltrichloretan). Dříve narození jistě pamatují, o co se jedná, později narození, nechť vědí, že šlo o jeden z nejstarších insekticidů, hojně v minulosti využívaný jak kapitalistickou cizinou, tak kolektivizovaným zemědělstvím v zemích socialistického bloku.
Zřejmě zde nemá smysl vyjmenovávat vše, co bylo o EET již napsáno, a sice, že v Chorvatsku, které si tak rád bere pan ministr Babiš za vzor, k žádnému navýšení výběru DPH nedošlo, že se tam EET zvrhlo v brutální šikanu živnostníků, že to znamená nezanedbatelné náklady pro živnostníky, ale i pro další malé firmy, všechny ty „es er óčkaře“, že to dokonce přinese i nemalé náklady pro stát (jen zavedení systému má stát něco přes 300 milionů korun a roční provoz zhruba čtvrt miliardy), že to spoustě podnikatelů sebere tolik potřebný elán do podnikání a tak dále a tak podobně. Naopak, rád bych zde zdůraznil, proč malé a střední firmy nejsou na prd, proč je důležité, abychom si lidi s podnikatelským duchem, nápaditostí, elánem a ochotou riskovat hýčkali, a proč je naopak na prd, když se stát snaží naši ekonomiku změnit v prostředí, kde na trzích budou vládnout tu širší, tu užší oligopoly.
Ponechme stranou to, o čem hovoří ekonomická teorie, když nám říká, že čím větší konkurence na trzích (rozuměj, čím více menších firem), tím jsou firmy tlačeny k efektivnějšímu chování a k neplýtvání zdroji. Pro ekonomiku jsou totiž malé a střední firmy důležité z několika důvodů: jsou nezanedbatelným nositelem invence a inovací, tedy energie, potřebné pro hospodářský rozvoj; jsou důležitým prvkem na trhu práce – podnikatelé zaměstnávají nejen sebe, ale i další pracovní sílu; vytváření stabilní ekonomické prostředí v tom smyslu, že když procházejí obtížným obdobím, kdy jejich zisky klesají nebo jsou dokonce záporné, na rozdíl od nadnárodního kapitálu se nezvednou a neodchází ze země do zahraničí, ale naopak, snaží se vymyslet způsob, jak se novým podmínkám přizpůsobit. Malé a střední firmy také plní důležitou roli tím, že tvoří střední třídu. Čím objemnější střední třída je, tím je daná země stabilnější, jak ekonomicky, tak politicky. Střední třída bývá obvykle spokojená a nemá důvod ve volbách hlasovat pro populistické či extrémistické síly.
Dá se tedy říci, že EET je mimo jiné také nástrojem, kterým lze tuto střední třídu likvidovat. Pamatuji si, jak mí rodiče začínali na začátku 90. let podnikat. Ačkoli jim v roce 1989 bylo již přes 50 let, měli do podnikání obrovskou chuť a elán. V té době stát žádné dramatické překážky podnikání nevytvářel. V podstatě stačilo splnit několik podmínek, jako plnoletost, bezúhonnost a svéprávnost a mohli jste být živnostníkem. Tento zlatý věk podnikání však skončil opoziční smlouvou a tolerováním menšinové vlády Miloše Zemana. Jeho nástupce Špidla byl pak první, kdo otevřeně proti živnostníkům vystupoval. Do té doby spadá zavedení minimálních odvodů do sociálního a zdravotnického systému, a to bez ohledu na to, zda živnostník tvořil zisk, či ztrátu. Přijetím unijní legislativy ve fázi našeho vstupování do EU se podmínky pro podnikání nadále zhoršovaly, byť byl náš státní aparát kolikrát papežštější než papež. Zdálo se, že útoky na živnostníky kulminovaly výrokem nynějšího ministra Mládka o parazitech, respektive nedávnými třetinovými sádrami a chlopněmi nejvyššího odboráře Středuly.
Andrej Babiš však všem svým předchůdcům ukázal, jak se to má dělat. Zatímco všichni ti Špidlové, Mládkové a Středulové neměli dostatek odvahy říct naplno, kdo je jejich třídním nepřítelem, Babiš si žádné servítky nebere a navzdory všem argumentům, vesměs racionálním, proč elektronickou evidenci tržeb nezavádět, jde za svým cílem. Ani pověstný buldozer Paroubek neměl tak tvrdou radlici. Proč to však Babiš dělá, to je téma spíše pro psychology, než pro ekonomy či politology. Zdá se však, že se Babišův megabuldozer zadrhl, jelikož se lidovci nechali slyšet, že „prostě to uděláme“ nefunguje. Nakolik si však lidovci pouze vzpomněli na svou dávnou roli jazýčku na vahách z éry již zesnulého Josefa Luxe, je zatím nevyjasněnou otázkou. Doufejme však, že to není jen nějaká hra typu „co za to, když na EET kývneme“.
Ono to s tou elektronickou evidencí tržeb možná nakonec nebude tak horké. Nezapomeňme, že jde o systém, který bude nesmírně nároční na informační technologie, což je obor, ve kterém stát zrovna příliš nevyniká. Stačí si osvěžit paměť, zaváděním nového registru vozidel. Nehledě na to, že ještě ani nejsou jasné žádné parametry, jaké by tento systém měl mít. I kdyby se vládní koalici podařilo během letošního jara veškerou legislativu k EET protlačit, je téměř nemožné, aby byl k začátku příštího roku systém spuštěn. Musí proběhnout výběrová řízení na zřízení a provoz systému. Ta mají své lhůty. Když se neúspěšný soutěžitel, odvolá, čas se opět natahuje. Dokonce ani duben či pololetí roku 2016 nejsou dle mého názoru reálné. Dejme tomu, že by EET začala fungovat od roku 2017. Jistě nepojede jako na drátkách, budou se vychytávat mouchy a na podzim 2017 máme volby do Poslanecké sněmovny. Jak by v nich Hnutí ANO uspělo, by bylo poměrně nejisté. Sliby, na které Andrej Babiš nalákal nemalou část voličů tradičních politických stran, v zásadě zatím nesplnil a živnostníci, kteří ANO volili v roce 2013, snad již po koketování se zavedením státního šmírování prozřeli. No vidíte, nakonec jsme přece jen jedno pozitivum elektronické evidence tržeb našli.
Petr Musil
Čtěte také: Evidence tržeb – malý průvodce velkým problémem
