Bezdomovci coby turističtí průvodci jsou v Dublinu velmi populární. Ukazují turistům místa, kam by se normálně nepodívali.
Dublinský Phoenix Park je mimo jiné místem, kde se nachází oficiální sídlo irského prezidenta. Na nějaký čas ale fungoval i jako útočiště Eddieho Doonera, který zde bydlel se třemi svými psy ve stanu. Sedmadvacetiletý obyvatel irské metropole se v poslední době do svého někdejšího domova pod širou oblohou vrací. Ale už ne jako někdo, kdo nemá střechu nad hlavou, nýbrž jako průvodce skupin turistů, kteří se s Dublinem chtějí seznámit netradičním způsobem.
Irsko se stále nachází uprostřed krize bydlení. Oficiálně zde žije více než deset tisíc bezdomovců, což je nejvyšší počet od doby, kdy charitativní organizace tuto statistiku sledují. Jedna z téměř patnácti set – My Streets Ireland – výnosy z veškeré své činnosti reinvestuje do pomoci právě lidem bez domova. Snaží se rozvíjet jejich schopnosti a zajistit jim pravidelný příjem.
Nejvážnější sociální problém
Eddie Dooner je jedním z těch, kteří se snaží svého bezdomoveckého stigmatu zbavit a pracuje jako turistický průvodce. „Chci změnit to, jak se běžní lidé na nás dívají,“ uvedl pro portál Thisisplace.org během jedné z obchůzek městem. „Jen proto, že nemáte střechu nad hlavou, ještě nemusí znamenat, že nejste dobrý člověk a nemáte dobré srdce,“ dodal.
Netradiční prohlídky Dublinu obvykle začínají v polovině března. To se také v irské metropoli rozbíhá hlavní turistická sezóna. Jen loni do Dublinu zavítalo téměř 6,5 milionu turistů. Alespoň podle oficiálních statistik.
Průvodci jako je Dooner, dostávají polovinu z ceny prodané vstupenky s tím, že zbytek se do projektu na podporu zaměstnávání bezdomovců rovněž vrací. „Chceme bezdomovce humanizovat,“ řekl Austin Campbell, ředitel společnosti My Streets Ireland. Prý již nemohl dále nečinně přihlížet tomu, že lidé bez domova nemají téměř žádnou šanci na návrat k normálnímu životu.
Krize bydlení, která se přetavila v krizi bezdomoveckou, začala vážně narůstat od roku 2015, kdy se nájemné zvýšilo téměř o čtvrtinu. Tehdy šlo o největší zdražení nájemního bydlení v celé Evropské unii. Nájmy se sice zvyšovaly i nadále, ale zdaleka již ne takový tempem jako právě před čtyřmi lety. Přesto je bezdomovectví v Irsku stále jedním z nejvážnějších sociálních problémů.
Dooner se stal bezdomovcem prakticky hned po dosažení dospělého věku. Propadl drogám a poté i podezření sousedů, že s drogami obchoduje. Ti ho pak z jeho tehdejší bytu podle jeho vlastních slov doslova vyštípali. Začal proto hledat útočiště, kde se dalo. Nevyhnul se ani bydlení v kanále, což je poměrně obvyklé u lidí, kteří ztratí střechu nad hlavou. Pořídil si stan a veškeré věci nosil s sebou sbalené v malém kufříku. Několikrát byl také předveden na policii. Pak se usídlil ve Phoenix Parku.
Inspirace z Canterbury
Se začleněním do pomocného programu začal znovu docházet do školy a také se stal členem basketbalového týmu. Ve škole se mimo jiné učí rétorice a kreativnímu psaní, což mu prý dává šanci na změnu jeho dosavadního života. „Začíná se mi dařit a otevírá mi to spoustu nových možností. Nikdy jsem ani nesnil o tom, že by se mi taková příležitost ještě mohla naskytnout,“ vypráví Dooner s tím, že si myslel, že ve stanu stráví zbytek svého života.
Charitativní organizace My Streets Ireland získala inspiraci od charity v anglickém městě Canterbury a svůj program poprvé spustila v roce 2014. A to v severní části Dublinu, která nese název Drogheda. Před pěti lety bezdomovci stihli ulicemi provést přes deset tisíc turistů.
My Streets Ireland loni získala za uvedený program ocenění pro nejlepší sociální podnik v Irsku. Nejen že v úspěšné práci pokračuje, ale spolupracuje mimo jiné se známým irským komikem Tommym Tiernanem, který bezdomovcům rovněž předává své zejména prezentační schopnosti. A klienti jsou nadšení. „Kurs mi zvedl sebevědomí a ukončil mou dlouholetou izolaci od zbytku společnosti,“ řekla čtyřiačtyřicetiletá Ronya Aryaová.
A jak se zdá, nouzí o klienty My Streets Ireland rozhodně trpět nebude. Pagtrick McEvoy, který se stal bezdomovcem poté, co se rozvedl, říká, že se situace spíše zhoršuje. „Na ulici potkávám nové tváře každý den. Láme mi to srdce. Vláda se na nás vykašlala,“ říká. My Streets Ireland je tak pro něho prakticky jedinou nadějí na to, že se mu podaří se opět postavit na vlastní nohy.
-zm-
