Sektor obrany k českému průmyslu nepřistupuje úplně strategicky, což se citelně může projevit právě v oblasti technologií, které však armáda potřebuje. „Především pokud jde o rychlé rozhodování, nákup a jejich zavádění,” zdůraznil na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Technologie a obranná strategie České republiky ředitel advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný Filip Drnec.
Aplikace standardních zadávacích procesů, včetně zdlouhavého výběrového řízení a vypořádávání námitek všech uchazečů, včetně případných zásahů antimonopolního úřadu asi není úplně tím, co by si armáda přála, podotkl šéf advokátní kanceláře Drnec. Dodal, že vzhledem k tomu, že jde o technologie, jejichž vývoj je poměrně rychlý, tak v případě takového přístupu může po vypořádání všech zmíněných procesů a obstrukcí dojít nakonec až k nákupu zastaralého řešení.
V této souvislosti připomněl, že i jedním ze základních prvků obávaného zákona o zadávání veřejných zakázek má být trojí princip: účelnost, efektivnost a hospodárnost opatření, která jsou zaváděna. „Bohužel v tomto ohledu je nutno říct, že tento zákon je dobrý sluha, ale zlý pán. Nedovoluje nám reagovat tak okamžitě a operativně, jak by si technologie a nová řešení zasloužila,” uvedl.
Nicméně to, že se vláda ČR připojila k Inovačnímu fondu NATO, považue za krok správným směrem. Dodal, že je na bázi venture kapitálového fondu a bude disponovat v příštích 15 letech částkou ve výši miliardy eur. „Ty budou směřovat k inovativním firmám a jejich produkty pak především do obranného a armádního sektoru,” řekl s tím, že ale nestačí podle něho jít pouze cestou NATO, nicméně je potřeba se dívat také „dovnitř”, tedy na český průmysl, především startupy a technologické nováčky, kteří jsou v oblasti výzkumu a vývoje progresivní. Inspirací je podle něho několik. Co se týká právního rámce, tak se stačí podívat do roku 1927 – už tehdy existovaly prvorepublikové fondy na úrovni ministerstva obrany, připomněl.
„V roce 1926 byl založen takzvaný Fond pro věcné potřeby národní obrany určený především pro armádní nákupy a odděloval tak v podstatě provozní financování armády od investic. Něco, v čem se vláda inspirovala teď při zákoně o financování obrany. Já bych takovou inspirací ale chtěl pokračovat, protože si myslím, že to byl zárodek něčeho, co je dnes úplně aplikovatelné a použitelné,” uvedl.
Zdůraznil, že nakonec i ve státech, jako je třeba Izrael, existuje něco, čemu se říká jednotka 8200 – jednotka izraelské armády, která se specializuje na zpravodajské technologie a kybernetickou bezpečnost a je výjimečná v tom, že má vlastní investiční fond.
„Investuje do vybraných startupů prostřednictvím svého fondu pro technologické inovace. To je něco, co je na naše poměry velice nepředstavitelné, ale zároveň vzhledem k právnímu rámci a historii, kterou jsem zmínil, velmi blízké a něco, čím bychom se měli všichni zabývat,” řekl s tím, že právě takový fond může znamenat propojení soukromého a veřejného sektoru a dokáže pak velice rychle a inovativně posouvat technologii. Ať už se jedná třeba o strojové učení nebo umělou inteligenci, podotkl.
„Posouvat mnohem rychleji, efektivněji a operativněji právě i ve spolupráci se soukromým sektorem tak, jak se to děje například v Izraeli, kde se izraelská vláda podílí až 85 % kapitálu, zatímco 15% jde od soukromých investorů,” přiblížil. A připomněl, že něco podobného je i v USA, kde funguje Defence Innovation unit (DIU). Ta podle něho mezi lety 2019 a 2020 investovala více než 300 mililonů dolarů kapitálu do technologií a přilákala víc než 350 milionů dolarů od soukromých investorů. „Výsledkem je to, že se více než tisíc společností přidalo k americké průmyslové základně vyvíjející technologie v sektoru obrany. Nejedná se přitom jen o umělou inteligenci, nebo strojové učení, ale i bezpilotní letadla a další kritické komponenty, které se tímto způsobem podařilo vyvinout,” přiblížil.
Drnec také uvedl, že i v sousedním Německu funguje od roku 2017 Bundeswehr Cyber Innovation Hub, což je první jednotka digitálních inovací německého federálního ministerstva a jedná se o kybernetické IT rozhraní ozbrojených sil pro startupový systém. Opět velmi podobný systém díky kterému se daří vyvíjet technologie.
„Tyto investiční fondy mají společné to, že se na nich podílí soukromý i veřejný sektor a dochází mezi nimi ke strategické spolupráci. Všechny výdaje jsou plánovány, konzultovány a v podstatě je tam jasná vize a strategie a finanční zdroje jsou různými poměry kombinovány,” zdůraznil.
Co však považuje kromě peněz za zásadní je i to, že současně na úrovni těchto fondů vznikají i takzvané inkubátory, díky kterým dochází směrem od podnikatelů a zkušenějších mentorů k mentoringu jednotlivých projektů. A tím i k lepší uplatnitelnosti, respektive k uvádění prototypu do reality a sériové výroby.
„Myslím, že to je dostatečná inspirace pro to, jak blízko stačí zajít a rozhlédnout se, abychom dokázali uvést v život alespoň zlomek projektů, které vy všichni vyvíjíte a které se s různou úspěšností snažíte dostat do obranného sektoru naší republiky,” uvedl směrem k českým firmám na závěr Drnec.
Monika Ginterová
