Sektor obrany k českému průmyslu nepřistupuje úplně strategicky, což se citelně může projevit právě v oblasti technologií, které však armáda potřebuje. „Především pokud jde o rychlé rozhodování, nákup a jejich zavádění,” zdůraznil na Sympoziu Ekonomického deníku na téma Technologie a obranná strategie České republiky ředitel advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný Filip Drnec.
Aplikace standardních zadávacích procesů, včetně zdlouhavého výběrového řízení a vypořádávání námitek všech uchazečů, včetně případných zásahů antimonopolního úřadu asi není úplně tím, co by si armáda přála, podotkl šéf advokátní kanceláře Drnec. Dodal, že vzhledem k tomu, že jde o technologie, jejichž vývoj je poměrně rychlý, tak v případě takového přístupu může po vypořádání všech zmíněných procesů a obstrukcí dojít nakonec až k nákupu zastaralého řešení.
V této souvislosti připomněl, že i jedním ze základních prvků obávaného zákona o zadávání veřejných zakázek má být trojí princip: účelnost, efektivnost a hospodárnost opatření, která jsou zaváděna. „Bohužel v tomto ohledu je nutno říct, že tento zákon je dobrý sluha, ale zlý pán. Nedovoluje nám reagovat tak okamžitě a operativně, jak by si technologie a nová řešení zasloužila,” uvedl.
Nicméně to, že se vláda ČR připojila k Inovačnímu fondu NATO, považue za krok správným směrem. Dodal, že je na bázi venture kapitálového fondu a bude disponovat v příštích 15 letech částkou ve výši miliardy eur. „Ty budou směřovat k inovativním firmám a jejich produkty pak především do obranného a armádního sektoru,” řekl s tím, že ale nestačí podle něho jít pouze cestou NATO, nicméně je potřeba se dívat také „dovnitř”, tedy na český průmysl, především startupy a technologické nováčky, kteří jsou v oblasti výzkumu a vývoje progresivní. Inspirací je podle něho několik. Co se týká právního rámce, tak se stačí podívat do roku 1927 – už tehdy existovaly prvorepublikové fondy na úrovni ministerstva obrany, připomněl.
„V roce 1926 byl založen takzvaný Fond pro věcné potřeby národní obrany určený především pro armádní nákupy a odděloval tak v podstatě provozní financování armády od investic. Něco, v čem se vláda inspirovala teď při zákoně o financování obrany. Já bych takovou inspirací ale chtěl pokračovat, protože si myslím, že to byl zárodek něčeho, co je dnes úplně aplikovatelné a použitelné,” uvedl.
Zdůraznil, že nakonec i ve státech, jako je třeba Izrael, existuje něco, čemu se říká jednotka 8200 – jednotka izraelské armády, která se specializuje na zpravodajské technologie a kybernetickou bezpečnost a je výjimečná v tom, že má vlastní investiční fond.
„Investuje do vybraných startupů prostřednictvím svého fondu pro technologické inovace. To je něco, co je na naše poměry velice nepředstavitelné, ale zároveň vzhledem k právnímu rámci a historii, kterou jsem zmínil, velmi blízké a něco, čím bychom se měli všichni zabývat,” řekl s tím, že právě takový fond může znamenat propojení soukromého a veřejného sektoru a dokáže pak velice rychle a inovativně posouvat technologii. Ať už se jedná třeba o strojové učení nebo umělou inteligenci, podotkl.
„Posouvat mnohem rychleji, efektivněji a operativněji právě i ve spolupráci se soukromým sektorem tak, jak se to děje například v Izraeli, kde se izraelská vláda podílí až 85 % kapitálu, zatímco 15% jde od soukromých investorů,” přiblížil. A připomněl, že něco podobného je i v USA, kde funguje Defence Innovation unit (DIU). Ta podle něho mezi lety 2019 a 2020 investovala více než 300 mililonů dolarů kapitálu do technologií a přilákala víc než 350 milionů dolarů od soukromých investorů. „Výsledkem je to, že se více než tisíc společností přidalo k americké průmyslové základně vyvíjející technologie v sektoru obrany. Nejedná se přitom jen o umělou inteligenci, nebo strojové učení, ale i bezpilotní letadla a další kritické komponenty, které se tímto způsobem podařilo vyvinout,” přiblížil.
Drnec také uvedl, že i v sousedním Německu funguje od roku 2017 Bundeswehr Cyber Innovation Hub, což je první jednotka digitálních inovací německého federálního ministerstva a jedná se o kybernetické IT rozhraní ozbrojených sil pro startupový systém. Opět velmi podobný systém díky kterému se daří vyvíjet technologie.
Mohlo by vás zajímat
„Tyto investiční fondy mají společné to, že se na nich podílí soukromý i veřejný sektor a dochází mezi nimi ke strategické spolupráci. Všechny výdaje jsou plánovány, konzultovány a v podstatě je tam jasná vize a strategie a finanční zdroje jsou různými poměry kombinovány,” zdůraznil.
Co však považuje kromě peněz za zásadní je i to, že současně na úrovni těchto fondů vznikají i takzvané inkubátory, díky kterým dochází směrem od podnikatelů a zkušenějších mentorů k mentoringu jednotlivých projektů. A tím i k lepší uplatnitelnosti, respektive k uvádění prototypu do reality a sériové výroby.
„Myslím, že to je dostatečná inspirace pro to, jak blízko stačí zajít a rozhlédnout se, abychom dokázali uvést v život alespoň zlomek projektů, které vy všichni vyvíjíte a které se s různou úspěšností snažíte dostat do obranného sektoru naší republiky,” uvedl směrem k českým firmám na závěr Drnec.
Monika Ginterová
