KOMENTÁŘ DAVIDA TRAMBY: Zdanění mimořádných zisků ve výši 60 procentních bodů nad běžnou úroveň daně ze zisku přestane brzy dávat smysl. Ceny energií se rychle vracejí na rozumnější hodnoty a všichni hlavní dodavatelé budou nejpozději od ledna 2024 s cenami hluboko pod stropem. Když už stát nebude muset cenu elektřiny a plynu dotovat, neměl by na tyto neexistující dotace vybírat mimořádné daně.
Když česká vláda loni na podzim na návrh ministra financí Zbyňka Stanjury zavedla windfall tax neboli zdanění mimořádných zisků energetických společností, ropných rafinerií a bank, nevypadal výhled cen na energetických burzách dobře. Vypadalo to, že přinejmenším v případě elektřiny bude stropování cen a jejich dotování zapotřebí ještě v roce 2024. Jenže od té doby šla cena dolů – na hodnoty, které jsou pohledem roku 2019 nepříjemně vysoké, avšak po cenovém šoku z loňského roku vypadají jako zázrak.
Tak například zemní plyn s dodávkou v roce 2024 vycházel v pátek na nizozemské burze TTF na zhruba 55 eur za megawatthodinu. Loni na podzim byla jeho cena dvojnásobná. Elektřina na příští rok vychází na 149 eur/MWh v základním pásmu a na 177,50 eura v denní špičce. Pro srovnání: stropové ceny vycházejí v přepočtu na zhruba 105 eur/MWh v případě zemního plynu a 210 eur/MWh u elektrické energie.
Krutý dopad na rafinerie
Šikovnější dodavatelé dokázali už během února a března srazit cenu elektřiny pro domácnosti pod úroveň vládního stropu. Další se k nim přidávají aspoň u produktů s delší cenovou fixací. Další fungování cenového stropu nebude od příštího ledna účelné. Fakticky by to byla už jen ochrana neschopných dodavatelů, kteří neumějí energii dobře nakoupit, a případně také motivace k pochybnému čerpání dotací.
Dostáváme se k otázce: má smysl od energetických společností, rafinerií a bank vybírat v příštím a přespříštím roce daň z mimořádných zisků ve výši 79 procent, když už dotování cen elektřiny a plynu pro koncové zákazníky nebude nutné? Nemá. Stát by měl zvážit konec winfall tax, nebo aspoň její snížení na rozumnější hodnotu. Tedy na nějakých 29 až 49 procent z „nadměrného“ zisku. Deficit veřejných financí je vysoký a každá miliarda příjmů navíc se bude hodit. Ale nesmí se to přehánět.
Ekonom může argumentovat Lafferovou křivkou; příliš vysoká sazba daně zvyšuje motivaci k daňovým optimalizacím a umělému snížení zisku. Takže stát stejně očekávané peníze na dani nevybere. Právník by mohl upozornit na riziko žalob. Je to podivná koincidence, že stát chystá odkup zbývajících 30 procent akcií společnosti ČEZ a současně uměle snižuje hodnotu ČEZ dodatečným zdaněním. Takový konflikt zájmů k podání žaloby na stát přímo vybízí.
Specifický dopad má windfall tax na firemní skupinu Orlen Unipetrol. Stát po ní na jedné straně požaduje, ať investuje miliardy korun do přechodu litvínovské rafinerie z ruské ropy na jinou surovinu. Případně ať za desítky miliard korun posílí výrobu nafty. Současně však rafineriím zabaví většinu zisku, protože běžnou sazbou 19 procent se bude danit jen základ odpovídající „hladovým“ ziskům let 2018 až 2021 plus 20 procent navíc. Z většiny zisku podniku Orlen Unipetrol RPA tak stát sebere 79 procent. To už není zdanění, ale spíš znárodnění zisku.
Zlozvyk daňové kreativity
Absurdit okolo zdanění mimořádných zisků se objevila celá řada. Postihuje šest největších bank, zatímco střední a menší banky, které vykazují největší procentuální růst zisku, ji neplatí. Pochybné je také dvojí zdanění velkých výrobců elektřiny, kteří vedle dodatečného zdanění mimořádného zisku v letošním roce odvádějí také tržby za elektřinu nad stanovený limit (podle typu elektrárny se jedná o limit 70 až 230 eur/MWh).
Ani mimořádná situace na trhu by neměla politiky svádět k rozhodnutím, která jsou v rozporu s právním státem a s férovým přístupem k lidem a firmám. Ostatně „daňová kreativita“ se už jednou státu nevydařila a prodražila. Ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska v roce 2011 zavedlo darovací daň na emisní povolenky, která nebyla v souladu s právem Evropské unie. Stát následné soudní spory prohrál a vybrané daně musel výrobcům elektřiny vrátit i s vysokým úrokem.
Je ironické, že oba tyto daňové úlety – zdanění emisních povolenek z roku 2011 a současné zdanění vysokých zisků sazbou 79 procent – prosadily vlády, které se označují za pravicové či pravo-středové.
David Tramba
