Summit, který měl omezit produkci plastů na globální úrovni, skončil patem. 184 zemí se v Ženevě nedokázalo shodnout na znění dohody, která by řešila krizi znečištění planety. Delegáti se rozešli bez finálního návrhu textu.
Stovky delegátů šestého kola jednání OSN o omezení plastů strávily deset dní – a jednu noc navíc – jednáním ve Švýcarsku. Výsledek je ale nulový. Jednání ztroskotala na zásadních rozdílech: zda omezit výrobu plastů nebo se zaměřit na nakládání s odpady. Sporným tématem bylo také to, jak přísně regulovat toxické chemikálie v plastech.
Dvě vize
Koalice zahrnující EU, Británii, Kanadu a africké a latinskoamerické státy prosazovala závazné omezení výroby a postupné vyřazování chemikálií v plastech. Naproti tomu skupina zemí jako Saúdská Arábie, Kuvajt, Rusko, Írán, Malajsie a další trvala na tom, aby se smlouva zaměřila spíše na recyklaci a opětovné použití výrobků, které se vyrábějí z ropy.
Předseda vyjednávacího výboru Luis Vayas Valdivieso z Ekvádoru navrhl dva návrhy textu, které měly překlenout rozdíly mezi oběma skupinami zemí. Oba byly zamítnuty.
Delegáti strávili poslední noc přepracováváním textu. V pátek revidovaný návrh vynechal omezení výroby a místo toho uznal „neudržitelné“ množství plastů, které „překračuje kapacity nakládání s odpady“ a vyžaduje „koordinovanou globální reakci“.
Evropská komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová připustila, že návrh není dostačující. Vyzvala k pragmatickému přístupu: „Planeta Země není jen naše. Jsme správci pro ty, kteří přijdou po nás.“
Mohlo by vás zajímat
Raději žádná dohoda, než špatná
Roswallová přijela do Švýcarska s nekompromisním postojem. „EU je zde, aby jednala, ale ne za každou cenu,“ řekla novinářům už na začátku týdne. „Pokud neexistuje dostatečně dobrá dohoda, má se vyjednávat,“ dodala.
Pozice Evropské unie byla oslabena nejednotností bloku na stejné frontě doma. Evropská komise prosadila během svého minulého mandátu ambiciózní Zelenou dohodu. Ale poté, co si tvůrci politik uvědomili, že ohrožuje evropskou ekonomiku, Komise ustoupila od mnoha ustanovení.
Dánský ministr životního prostředí Magnus Heunicke kritizoval příliš tvrdý přístup většiny zemí prezentovaný na summitu. Poznamenal, že všechny země přišly s „červenými čarami“, které je ale někdy nutné „ohnout“, aby bylo dosaženo dohody.
Zklamané malé ostrovní státy
Ropné země návrh odmítly jako nevyvážený. Saúdská Arábie a Kuvajt argumentovaly, že omezení produkce leží „mimo rámec smlouvy“. A tento postoj podpořily i průmyslové skupiny prosazující opatření v oblasti nakládání s odpady.
Malé ostrovní státy, na které znečištění dopadá nejvíce, vyjádřily ale rozhořčení. Palau, zastupující 39 malých ostrovních států, si postěžovalo, že „se opakovaně vrací domů s nedostatečným pokrokem, který by mohlo prezentovat svým občanům“.
Bez závazných cílů
Konečný návrh přeformuloval cíl smlouvy tak, aby se zabývala „celým životním cyklem“ plastů – což je sémantické vítězství pro environmentalisty. Vyhnul se však závazným cílům a ponechal klíčové spory nevyřešené. Jednání mohou být obnovena ještě během letošního roku.
Vědci zdůraznili, že se každý rok na celém světě vyprodukuje více než 400 milionů tun plastů, z čehož polovina připadá na jednorázové výrobky. Ačkoli se 15 % plastového odpadu sbírá k recyklaci, ve skutečnosti se recykluje pouze 9 %. Téměř polovina (46 %) končí na skládkách, 17 % se spaluje a 22 % se stává nezpracovaným odpadem.
Produkce plastů nekontrolovatelně stoupá a do roku 2060 se pravděpodobně ztrojnásobí, pokud nedojde k zásadní regulaci na globální úrovni.
