Pokud chceme zachovat spolehlivou dodávku elektrické energie v době, kdy už nebudou v provozu uhelné elektrárny a většinu elektřiny budou vyrábět výkonově nestabilní obnovitelné zdroje, budeme vodík potřebovat. „Po vyřazení fosilních paliv nám bude v roce 2050 chybět 80 až 140 terawatthodin elektrické a tepelné energie,“ upozornil ředitel pro regulační a právní záležitosti plynárenské společnosti GasNet Pavel Dočekal během svého vystoupení na sympoziu Ekonomického deníku k Vodíkové strategii.
Dostáváme se k otázce: z čeho chybějících 80 až 140 TWh energie ročně vyrobíme? Vzhledem k tomu, že deficit bude soustředěn do zimních měsíců, nemůže být řešením pouze výstavba dalších solárních, větrných a jaderných elektráren. Budeme potřebovat zdroj energie s flexibilní výrobou, která reaguje na výši spotřeby. „Plynná paliva, například vodík, jsou určitě něco, co má z našeho pohledu perspektivu,“ zdůraznil Pavel Dočekal.
Očekávaná výše spotřeby plynných paliv se podle Pavla Dočekala bude v příštích desetiletích pohybovat od 90 do 106 TWh za rok. Do roku 2030 poroste, pak začne mírně klesat. Zatímco dnes se jedná téměř výhradně o „fosilní“ zemní plyn, v příštích letech poroste podíl biometanu a po roce 2030 se začne prosazovat vodík. Tato ekologická paliva mohou do roku 2050 zemní plyn v síti zcela nahradit.
Výhodou je, že česká plynovodní síť je již dnes připravena na distribuci směsi s až 20procentním podílem vodíku. „„Během období, kdy zde nebude dostatek vodíku na to, aby zde fungovaly čistě vodíkové sítě, budeme pracovat se směsí zemního plynu s vodíkem. Pokud bude vytvořen certifikační systém podobně jako je tomu dnes u zelené elektřiny, tak bude možné doručit vodík k zákazníkovi, který jej potřebuje. Je to však model, který ještě musí získat větší podporu na evropské úrovni,“ řekl Pavel Dočekal.
Adaptace plynárenské sítě na přepravu stoprocentního vodíku již bude vyžadovat dodatečné investice, podle Pavla Dočekala se však oproti ostatním odvětvím jedná o poměrně nízké částky. Jeho výrok potvrdil partner poradenské firmy PwC ČR Jan Brázda. Studie PwC odhaduje nutné kapitálové investice do využití vodíku v Česku do roku 2030 na 115 miliard korun, z toho pouze 5 miliard připadá na adaptaci přepravní a distribuční sítě. Polovina z této sumy peněz padne na stavbu dalších solárních a větrných elektráren, nákladné bude také pořízení elektrolyzérů a dopravních prostředků s pohonem na vodík.
Mohlo by vás zajímat
Účastníci sympozia Vodíková strategie se shodli na tom, že v první fázi bude vodík drahý a že s jeho širším využitím máme počkat na chvíli, až zlevní. Může se tak stát po roce 2030, kdy bude dostupný levnější vodík vyrobený na severu kontinentu nebo v zemích u Středozemního moře. Pavel Dočekal očekává, že již okolo roku 2030 bude vodík cenově konkurenceschopný v oblasti dopravy. O několik později může být jako palivo cenově přijatelný i k výrobě elektřiny a tepla.
Vedle dovozu může cenu vodíku na českém trhu snížit také použití jiných technologií, než je elektrolýza vody s využitím přebytků zelené elektřiny (tzv. RFNBO vodík). Pavel Dočekal zmínil technologii plazmové pyrolýzy zemního plynu, která kromě výroby vodíku umožňuje zachytávání uhlíku a jeho uložení v pevné, stabilní formě. „Ve srovnání s elektrolýzou potřebujete jen 20 procent elektřiny a nepotřebujete žádnou vodu,“ doplnil manažer společnosti GasNet.
Jak Ekonomický deník informoval na začátku dubna, společnost GasNet navázala spolupráci s německou společností Graforce, která se má týkat právě možné spolupráci v oblasti výroby vodíku prostřednictvím plazmové pyrolýzy zemního plynu. Zajímavou možností může být i výroba vodíku z důlního plynu.
Na závěr svého vystoupení Pavel Dočekal vyslovil přání, aby autoři legislativy a strategií vycházeli z principu technologické neutrality a dali šanci různým způsobům výroby nízkoemisního vodíku. Další nezbytnou podmínkou úspěchu budou předvídatelné podnikatelské prostředí a dostupné financování investic do vodíkové infrastruktury a využití vodíku v dopravě, průmyslu a energetice.
Dejme šanci všem druhům nízkoemisního vodíku
Technologickou neutralitu požadovali také další účastníci sympozia. „Nechceme, aby nízkouhlíkový vodík byl nějaká Popelka, která bude ve stínu obnovitelného vodíku. Chtěli bychom, aby všude, kde evropská pravidla umožňují započítat RFNBO, bylo možné započítat i nízkoemisní vodík. Takové jsou naše vyjednávací pozice a uvidíme, zda se nám je podaří prosadit,“ zmínil vedoucí oddělení analýz strategických projektů na ministerstvu průmyslu a obchodu Petr Mervart.
Náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák, upozornil, že do roku 2030 bychom měli v Česku nainstalovat elektrolyzéry o výkonu 300 až 400 megawattů. Později to budou už tisíce megawattů „Výkon větrných a solárních elektráren není v českých podmínkách optimální. Můj osobní názor je, že budeme muset využít elektřinu z jaderných elektráren v době, kdy bude elektřiny nadbytek,“ řekl Třešňák.
Příklad z praxe zmínil vrchní ředitel na ministerstvu životního prostředí Jan Kříž. Uvedl, že pilotní projekt na využití vodíku v dopravě v Ústí nad Labem, který zahrnuje nákup 20 vodíkových autobusů včetně související infrastruktury, bude využívat „šedý“ vodík ze Spolchemie, který vychází výrazně levněji než RFNBO. Spolchemie nakupuje certifikovanou elektřinu z jaderných elektráren, což emisní stopu výrazně snižuje.
Petr Mervart v úvodní části sympozia uvedl, že ministerstvo průmyslu a obchodu již dokončilo návrh aktualizace vodíkové strategie z roku 2021. Hlavní změnou ve tři roky starém dokumentu je stanovení tří etap, ve kterých bude využití vodíku v České republice probíhat. V první fázi mají vzniknout „ostrovy“ s lokální výrobou i spotřebou vodíku, v druhé etapě od roku 2030 ministerstvo počítá hlavně s dovozem vodíku (více se dočtete ve zprávě Aktualizace vodíkové strategie je hotová, vláda ji má schválit do prázdnin).
Ředitel strategie a business analýz společnosti Orlen Unipetrol Martin Gajdoš ve svém vystoupení upozornil na přísné požadavky, které na výrobu obnovitelného vodíku nebiologického původu (RFNBO) uvalila Evropská komise. „Výroba elektrolyzéru musí být spárována s výrobou příslušných obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 to bude na měsíční bázi, od roku 2030 tato korelace musí být na hodinové bázi,“ uvedl Gajdoš a dodal, že tato podmínka značně zkomplikuje využití solární energie bez akumulace k výrobě RFNBO.
Evropská pravidla jsou dost striktní i co se týká výpočtu emisní stopy RFNBO. Celkové emise nesmějí překročil 28,2 gramu CO2 na megajoule vodíku, což při dnešní úrovni emisní stopy elektřiny ze sítě a v dopravě bude těžké splnit. „Promítnou se zde nejen emise ze samotné výroby vodíku, ale také komprese a doprava vodíku k zákazníkům,“ upozornil Martin Gajdoš.
Další vystoupení řečníků se zaměřila na dotační podporu určenou na pilotní projekty a postupný náběh využití vodíku. Možnosti financování z Modernizačního fondu na sympoziu Vodíková strategie představili vrchní ředitel ministerstva životního prostředí Jan Kříž a ředitel odboru ředitel odboru Státního fondu životního prostředí Ivo Marcin. První náměstek ministra dopravy Tomáš Vrbík hovořil mimo jiné o dotacích na stavbu vodíkových plnicích stanic z Operačního programu Doprava. Další podporu nabídne Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OP TAK), jak doplnil vrchní ředitel ministerstva průmyslu a obchodu Marian Piecha.
David Tramba
Poděkování za podporu sympozia Vodíková strategie patří partnerům, společnostem ORLEN Unipetrol a GasNet.
