Už je jich patnáct a šestnáctá se možná brzy přidá. V Evropské unii je formuje blok projaderných zemí a postupně sílí. Po vítězství pravice v loňských parlamentních volbách nastal obrat ve prospěch jádra ve Švédsku a Itálii. Po předčasných volbách v červenci se něco podobného může odehrát také ve Španělsku.
O rostoucí podpoře jaderné energetiky v Evropě hovořil pověřený šéf sekce energetiky a jaderné energetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu Tomáš Ehler na sněmovním semináři v minulém týdnu. Konkrétní výsledky se již dostavily – v materiálech Evropské komise z posledních měsíců je jádro zmiňováno jako žádoucí technologie, která přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů.
Do čela projaderných zemí se postavila Francie. V polovině května sezvala ministryně energetiky Agnès Pannier-Runacherová do Paříže zástupce dalších projaderných zemí. Tento blok vedle Francie tvoří také Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Finsko, Chorvatsko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Švédsko. Plus tak napůl v roli pozorovatele ještě Itálie.
Přeběhlíci do projaderného bloku
Pozoruhodný je obrat ve Švédsku, kde dříve vládnoucí levicové vlády počítaly s odstavením jaderných bloků a orientaci výhradně na obnovitelné zdroje. Nová středopravicová koaliční vláda, která v září vyhrála ve volbách, je naopak projaderná. Krátce po nástupu vyzvala státní energetickou společnost Vattenfall, aby prověřila možnost opětovného spuštění bloků Ringhals 1 a 2 a připravila výstavbu nových reaktorů.
Hlavní cíl švédské energetické politiky se změnil „ze 100 procent energie z obnovitelných zdrojů“ na „100 procent z bezemisních zdrojů.“ Dnes už je to definitivní, úpravu schválil v minulém týdnu švédský parlament. Vattenfall přitom již na počátku roku oznámil záměr postavit nové jaderné bloky o výkonu až 2800 MW v areálu elektrárny Ringhals. Pokud si to nerozmyslí, jednalo by se o první nové jaderné bloky postavené po roce 1985.
Také Itálie přešla do projaderného bloku celkem nedávno, konkrétně po loňských podzimních volbách, které vyhrála pravice. Nová premiérka Georgia Meloniová se netají kladným postojem k jádru a hovoří o velmi ambiciózním plánu postavit do roku 2050 sedm jaderných elektráren o celkovém výkonu až 35 tisíc megawattů (pro srovnání: Francie má dnes v provozu reaktory o výkonu 61 370 MW). V Itálii již dříve bylo v provozu několik menších atomových elektráren, po výsledku referenda v roce 1987 se však země vydala bezjadernou cestou.
Protijaderný tábor dnes tvoří hlavně Německo, Španělsko, Rakousko a Lucembursko. Jak připomíná web Euractiv.com, jmenované země se ostře postavily proti francouzskému záměru podpořit prodlužování životnosti jaderných elektráren. Francie totiž chystá masivní modernizaci stárnoucího portfolia 56 jaderných reaktorů. Aby se to ekonomicky vyplatilo, tak chce i pro modernizované bloky zavést garantovanou cenu elektřiny v modulu Contract for Difference.
Podle odpůrců by však taková podpora jednostranně zvýhodnila Francii a narušila by rovné podmínky na jednotném evropském trhu s elektřinou. Navržená nová pravidla trhu s elektřinou, jejichž hlavních bodech informoval Ekonomický deník na konci května, počítala s garancí ceny jen v případě nově postavených jaderných bloků.
Odchod od jádra s otazníkem
Na druhou stranu to vypadá, že blok protijaderných zemí se brzy zmenší. Španělská socialistická vláda vyhlásila po ostudné porážce v regionálních volbách předčasné volby do parlamentu. Konat se mají 23. července. Vše nasvědčuje vítězství opoziční pravice, které je k jaderné energetice vstřícnější než současná vláda.
Zatím stále platí rozhodnutí vlády z roku 2019, které hovoří o postupném odstavení všech jaderných bloků z provozu mezi lety 2027 a 2035. Problém je v tom, že Španělsko by se tímto krokem připravilo o spoustu bezemisní, čisté elektřiny. Zmíněných sedm reaktorů loni vyrobilo 56 TWh elektřiny, což bylo lehce přes 20 procent celkové produkce elektřiny.
David Tramba
