Ekonomická nevýhodnost a hlavně přehnaně přísná legislativa Evropské unie. To jsou hlavní důvody, proč se zatím v Česku nedaří odstartovat výrobu vodíku s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů. Část dřívějších investorů do zeleného vodíku své plány vzdala, objevují se ale noví.
Podle zjištění Ekonomického deníku se jedná o známé energetické skupiny, ale také o prakticky neznámá jména. Mezi ty známé patří Veolia Energie ČR, která předložila Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje k posouzení záměr vyrábět zelený vodík v Teplárně Krnov. Vyplývá to z oznámení v Informačním systému EIA. Záměr je tedy v procesu posouzení vlivu stavby na životní prostředí.
Dvě teplárny s výrobou vodíku
Podle zveřejněného oznámení má Veolia Energie v plánu pořídit tři jednomegawattové elektrolyzéry. Při provozu po dobu 4800 hodin v roce mohou vyrobit až 270 tun vodíku za rok. Zdrojem energie budou kotle na biomasu v Teplárně Krnov a také odběr elektřiny z rozvodné sítě. Vyrobený vodík by mohl sloužit třeba k pohonu vlaků v Moravskoslezském kraji.
Krnovský projekt navazuje na již dříve představený pilotní projekt výroby zeleného vodíku v teplárně ve Frýdku-Místku. Také zde se počítá s využitím energie ze spalování biomasy. Shodný je také odhadovaný objem výroby vodíku, tedy 270 tun za rok. Využití by mohl najít v autobusové dopravě nebo metalurgii. Záměr ve Frýdku-Místku podpořil také Inovační fond EU, a to dotací ve výši 4,47 milionu eur.
Dotační motivace od státu
Také další projekty, které se v nedávné době objevily, spoléhají na dotační peníze. Zpravidla se jedná o dotaci z programu GreenGas v rámci Modernizačního fondu. Tu vůbec nejvyšší – v objemu 972,5 milionu korun – získala podle informací na webu Státního fondu životního prostředí (SFŽP) firma Hydrogen Production. Druhou největší pak firma Solar Property Quatro, jedná se o částku 305,7 milionu korun.
Zatímco o prvním projektu není prakticky nic známo, k druhému lze nějaké informace zjistit. Společnost Solar Property Quatro vlastní pět velkých fotovoltaik v průmyslové zóně u Chomutova o celkovém výkonu 5,7 megawattu. Vyrostly na vrcholu solárního boomu v roce 2010. Teď chce ve stejné lokalitě pořídit elektrolyzéry o výkonu 5 megawattů a rozjet výrobu zeleného vodíku.
Mohlo by vás zajímat
Zmíněná firma v minulých dnech vyhlásila předběžné tržní konzultace, aby zjistila zájem a možnosti potenciálních dodavatelů technologie. Podle oznámení ve Věstníku veřejných zakázek chce firma část elektrolyzérů provozovat minimálně 4000 hodin za rok pro místní potřebu. Další chce využít v rámci služeb výkonové rovnováhy pro společnost ČEPS s očekávaným provozem po dobu 800 hodin za rok.
Ze známějších společností získala dotaci z programu GreenGas skupina Solar Global. Stát podpoří částkou 142,4 milionu korun výrobu zeleného vodíku v Třemošnici na Chrudimsku, stejná částka je určena na podobný záměr v průmyslové zóně Ovčáry u Kolína. V obou lokalitách Solar Global počítá také s výstavbou solárních elektráren a bateriového úložiště energie.
Přepálená unijní regulace
Co se týká výroby a využití zeleného vodíku, střídají se „Cimrmanovské“ fáze očekávání a fáze zklamání. Silný odpor vyvolává záměr Evropské komise podporovat už jen „obnovitelný vodík nebiologického původu“ (zkratka RFNBO). Zároveň Komise prosadila přísné podmínky pro emise z výroby a přepravy vodíku. Požadovala také přímé propojení s výrobou solárních či větrných elektráren, což v podmínkách střední Evropy nevychází příznivě.
Evropská unie tím sama podkopala vlastní ambiciózní cíle představené v roce 2020. Podle nich měly být do roku 2030 v Evropě instalovány elektrolyzéry o celkovém výkonu asi 40 GW, vedle toho měly země EU dovážet zelený vodík ve velkém z nečlenských zemí. Nová regulace značně prodražuje výrobu vodíku s využitím elektrolyzérů. Oborové asociace včetně České vodíkové technologické platformy (HYTEP) nová pravidla kritizují a volají po jejich zmírnění.
Většina projektů na výrobu a využití zeleného vodíku mezitím skončila takříkajíc v šuplíku. Například Dopravní podnik města Ústí nad Labem vzdal projekt na pořízení autobusů s pohonem na vodík. Stalo se tak kvůli ekonomické nevýhodnosti i extrémně přísným požadavkům Evropské unie. Značně nejisté jsou i záměry firmy For H2energy na využití zeleného vodíku v průmyslové zóně Triangle u Žatce či plán skupiny Sev.en na výrobu vodíku v areálu lomu ČSA na Mostecku.
