Oxid uhličitý z průmyslových provozů nemusí nutně skončit v atmosféře a přispět svým dílem ke globální změně klimatu. Tento skleníkový plyn lze zachytit a využít jako surovinu v chemickém průmyslu, nebo bezpečně na dlouhou dobu uložit do vhodných geologických struktur v podzemí. Počítá s tím Akční plán pro rozvoj technologií zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého, který vypracovalo Ministerstvo životního prostředí ČR a který včera vláda schválila.

Akční plán se zabývá jak možnostmi geologického ukládání CO₂ na českém území, tak i přepravou zachyceného CO₂ pomocí produktovodů mimo území republiky. Materiál rovněž popisuje možnosti využití zachyceného CO₂ v rámci principů cirkulární ekonomiky, například při výrobě plastů, stavebních materiálů či syntetických paliv. Dokument dále zmiňuje potřebu podporovat i využívání materiálů s nižší emisní stopou, například zvýšením podílu dřeva ve stavebnictví nebo širším uplatněním recyklovaných stavebních materiálů.

„Schválení Akčního plánu je prvním krokem na dlouhé cestě k využívání technologií pro zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého. Doposud neexistovala žádná strategie, proto dnes vláda schválila tento plán, který pomůže firmám, jež technologicky nemají jiné řešení. Typicky jde o cementárny, pomůže ale také chemickému průmyslu. Technologie k zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého může být důležitým nástrojem pro snižování průmyslových emisí v sektorech, kde je obtížné dosáhnout nízkých emisí jinými prostředky,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

V podzemí lze uložit až 1,2 miliardy tun CO₂

Jak ministerstvo životního prostředí uvedlo v předkládací zprávě, dokument reaguje na poptávku ze strany českého průmyslu, ale také na nařízení Evropské komise č. 2024/1735 o průmyslu pro nulové čisté emise, jehož cílem je do roku 2030 umožnit v zemích EU geologické ukládání alespoň 50 milionů tun CO₂ ročně. Předchozí dokumenty, jako je například aktualizovaná Politika ochrany klimatu v ČR, sice hovoří o významu zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého (CCUS), avšak nenabízejí bližší podrobnosti či konkrétní opatření.

Jak Ekonomická deník informoval v prosinci po zveřejnění prvotního návrhu Akčního plánu pro CCUS, celkový objemový odhad potenciálu pro ukládání CO₂ v České republice dosahuje zhruba 1200 milionů tun, z toho na slané akvifery středočeských permokarbonských pánví a karpatské oblasti připadá 95 procent. Zbývajících 5 procent připadá na bývalá a současná ložiska uhlovodíků. Někdy zmiňovaná možnost ukládání CO₂ v uhelných slojích se nezdá být reálná.

Mohlo by vás zajímat

V přípravě je už přitom je projekt CCS Moravia, za kterým stojí společnost MND a Heidelberg Materials. Cílem je ukládat až 800 tisíc tun CO₂ ročně do akviferů na jihovýchodní Moravě. Záměr zatím naráží na vysoké investiční náklady, které se zřejmě budou pohybovat v řádu stovek milionů eur.

Druhou možností je další využití oxidu uhličitého, ať už v potravinářském průmyslu, při výrobě nápojů či stavebních materiálů. Další možností je s využitím přebytků elektřiny využít CO₂ jako surovinu pro výrobu vodíku, syntetického metanu či metanolu.