Digitální euro umožní občanům eurozóny převádět peníze ze svého běžného bankovního účtu do digitální peněženky přímo podporované Evropskou centrální bankou. Skupina sedmi desítek evropských ekonomů ale varuje, že Evropský parlament může schválit výrazně oslabenou verzi digitálního projektu, kvůli kterým nezbyde z původních ambicí nic.
V otevřeném dopise zveřejněném v deníku The Financial Times signatáři tvrdí, že politický kompromis a lobbování finančního sektoru postupně oslabily původní ambice projektu. Varují, že Evropa nakonec zavede digitální euro, které ale nebude mít původně plánovaný význam.
Konec mincí a bankovek?
Digitální euro je vlajkovým projektem Evropské centrální banky (ECB). Má fungovat jako digitální ekvivalent hotovosti. V praxi by občané mohli převádět peníze ze svého běžného bankovního účtu do digitální peněženky přímo podporované ECB. A poté ji používat k placení v celé eurozóně.
Systém má umožňovat také offline platby bez připojení k internetu. Tato funkce má zajistit kontinuitu plateb během krizí, jako jsou kybernetické útoky, přírodní katastrofy nebo závažné výpadky infrastruktury.
Přísná omezení
Podle evropských významných ekonomů, jako je Francouz Thomas Piketty, jsou základní cíle digitální měny vážně ohroženy. Evropský parlament totiž projednává právní rámec, který definuje konečnou podobu digitálního eura. Pozměňovací návrhy obsahují celou řadu omezení, která mohou výrazně omezit jeho funkce.
Ekonomové varují před zavedením přísných limitů na to, kolik peněz mohou mít občané ve svých digitálních peněženkách. Strop by měl být kolem čtyř tisíc eur (97 200 korun) na osobu, možná i méně. Digitální euro by také nebylo úročeno, což by ho činilo neatraktivním z pohledu uchování hodnoty. Zároveň by distribuce digitálních eur zůstala z velké části v rukou komerčních bank, místo aby je spravovaly přímo veřejné instituce.
Mohlo by vás zajímat
Technická omezení pro offline platby
Offline platby, které se prezentují jako jedna z klíčových inovací systému, by rovněž podléhaly přísným limitům a technickým omezením. Současné legislativní návrhy z per europoslanců navíc nezaručují plné a bezpodmínečné přijetí maloobchodníky. Obchodníci by za určitých podmínek mohli platby v digitálním euru odmítnout, což by dále snížilo praktický význam digitální evropské měny.
Podle autorů otevřeného dopisu hrozí, že rostoucí seznam výjimek, omezení a ochranných opatření promění digitální euro v pouhé symbolické gesto. Tvrdí, že digitální euro bude existovat z právního a technického hlediska, ale v každodenním životě bude hrát okrajovou roli. V takovém scénáři by většina občanů nadále spoléhala na stávající soukromé platební systémy, zatímco digitální euro by zůstalo z velké části nevyužito.
Zájmy bank a tlak lobbistů
Takový výsledek by vyhovoval komerčním bankám, protože zachovává jejich dominantní postavení v evropském platebním ekosystému. Silná, široce používaná veřejná digitální měna by mohla potenciálně konkurovat bankovním vkladům a soukromým platebním službám.
Autoři dopisu poukazují na roky intenzivního lobbování ze strany bankovního sektoru jako na klíčový faktor, který vedl k oslabení původního návrhu. Zatímco banky formulují své obavy z hlediska finanční stability a řízení rizik, akademici tvrdí, že tyto argumenty se používají k ospravedlnění nadměrné opatrnosti a k blokování ambicióznějších alternativ.
Závislost na Spojených státech
Hlavním tématem dopisu je rostoucí závislost Evropy na amerických platebních systémech. Digitální euro si klade za cíl snížit závislost Unie na platebních společnostech, jako jsou Visa, Mastercard, Apple Pay a Google Pay. V současné době je velká část každodenní platební infrastruktury v Evropě závislá na těchto soukromých hráčích.
To vyvolává obavy o suverenitu, hospodářskou soutěž a dlouhodobou kontrolu nad měnovým systémem. Ve třinácti zemích eurozóny jsou každodenní elektronické platby zpracovávány výhradně prostřednictvím systémů vlastněných mimoevropskými společnostmi. Vytváří to zranitelnost. Nejen z ekonomického hlediska, ale také z hlediska politického a strategického.
Evropský poslanec Fernando Navarrete Rojas (EPP/Španělsko), zpravodaj pro legislativní úpravu digitálního eura, již dříve argumentoval, že veřejné digitální euro není nutné, pokud se soukromým bankám podaří vyvinout účinnou evropskou alternativu. Kritici s tímto hodnocením nesouhlasí.
Podle novináře Thomase Bollena, který se řadu let zabývá tématem digitálního eura, by bylo zásadní chybou ponechat budoucnost evropské měny zcela v soukromých rukou. Digitální verze měny by měla zůstat pevně v rukou veřejného sektoru. Právě proto, aby se obnovila demokratická kontrola nad penězi a platbami, namísto posilování moci komerčních bank.
„Když veškerou tvorbu peněz svěříte komerčním subjektům – ať už soukromým bankám nebo technologickým a kryptoměnovým společnostem – společnost ztratí demokratickou kontrolu nad nejdůležitějším řídicím mechanismem ekonomiky,“ uvedl. „Vzhledem k tomu, že používání hotovostních peněz nadále klesá, je digitální forma veřejných peněz jediným způsobem, jak tomuto vývoji čelit.“
Co bude dál?
Evropská komise předložila svůj návrh týkající se digitálního eura v roce 2023. Od té doby se členské státy EU dohodly na společném vyjednávacím postoji. Evropský parlament by měl o svém vlastním postoji hlasovat na jaře.
Teprve až Evropský parlament a Rada EU dosáhnou kompromisu, mohou být nová pravidla formálně přijata. Pokud ale nedojde k politické dohodě, zavedení digitálního eura se může protáhnout o dalších několik let. ECB již dříve naznačila, že platby pomocí digitálního eura pravděpodobně nezačnou dříve než kolem roku 2029.
Unie zároveň pracuje na novém právním rámci, jenž má upravit budoucnost hotovostních peněz. Samostatná pravidla mají podle návrhu Komise zajistit, aby občané v celé eurozóně měli i nadále právo platit bankovkami a mincemi. Členské státy musí zajistit dostatečný přístup k hotovosti udržováním adekvátní sítě bankomatů. Vlády členských zemí se na těchto principech v zásadě shodují.
