Většina zaměstnanců musela odejít, vozový park je v podstatě neprodejný a na stojící autobusy padnou každý měsíc statisícové částky za leasing. Je jisté, že obor nepravidelné autobusové dopravy bez pomoci státu „umře“ o desítky procent, konstatují po roce marného vyjednávání se státem dopravci. Věří, že pomůže petice i podpora ze strany ředitelů školských zařízení. Žáci a studenti jsou totiž za běžných okolností stěžejními klienty nepravidelných autobusových dopravců. Zatím se však zdá, že tento obor nemá pro stát žádnou perspektivu.
Ještě v roce 2019 se díky službám nepravidelných autobusových dopravců ročně svezlo téměř 38 milionů lidí. Přestože to z celkového objemu autobusové dopravy v České republice představuje jen zhruba desetinu, jde o nezanedbatelné číslo. Podle dat ministerstva dopravy se loni počet cestujících propadl o více než 15 milionů. V první vlně loňské pomoci mohli dopravci požádat stát o takzvané sedačkovné. Tím ale podpora skončila. Většina z nich totiž na aktuální státní programy nedosáhne.
Obor na pokraji zájmu
V polovině února iniciativa vyjednávala s ministrem dopravy Karlem Havlíčkem o konkrétních možnostech státní pomoci. Pár dní na to však vláda přišla s novým řešením, které ale nepravidelní autobusoví dopravci označili za likvidační.
„Rozhodli jsme se podporu pro podnikatele zjednodušit tak, aby se týkala prakticky všech firem a OSVČ. Dosavadní specializované covid programy se převedou pod jeden. V něm se zaměstnavatelům ve všech oborech s poklesem tržeb minimálně o 50 % bude poskytovat podpora ve výši 500 Kč na jednoho zaměstnance a den bez ohledu na to, zda mají provozovny uzavřené či nikoliv,“ řekl tehdy Karel Havlíček.
Iniciativa se proto obrátila na náměstkyni ministra dopravy Lenku Hlubučkovou. „Dozvěděli jsme se, že jsme jako obor pro veřejnost nezajímaví, nemáme podporu veřejnosti, že kdyby nám bylo pomoženo, zadluží se tím naše děti a bude stávkovat železnice,“ shrnuje jednání Aleš Toufar z Iniciativy Za autobusy.
Na současnou pomoc nedosáhnou
Komerční obor nepravidelné autobusové dopravy, který však poskytuje řadu služeb státním či obecným organizacím, je velmi specifický. To je také jeden z důvodů, proč většina podnikatelů doposud nemohla podporu čerpat.
Absence zaměstnanců kvůli více než ročnímu odstavení autobusů je důvodem, proč nemohou využít program COVID 2021. „Kompenzační program COVID – Nepokryté náklady pro nás také není, a to z několika důvodů. Nevydržíme čekat měsíce na peníze z tohoto programu a nejsme schopni parametry plošné podpory využít. Chybí nám cash flow, nevygenerujeme ani rozdílových čtyřicet procent finančních prostředků na alespoň částečné úhrady fixních nákladů. Patří sem například statisícové leasingy, udržování chátrajících autobusů či pronájmy parkovacích ploch, na které se nevztahuje program COVID – nájemné,“ vysvětluje Aleš Toufar.
S problémy se potýkají i dopravci podnikající jako OSVČ. Do daňové evidence zahrnují skutečné příjmy a výdaje za rozhodné období vstupující do daňového základu z podnikání. A právě tady se podle iniciativy dotace nepotkávají se situací postižených firem. Pokud totiž takový podnikatel nemá skutečně uhrazené výdaje, nemá tak pro účely programu ani ztrátu.
„Nic to nemění na tom, že podnikatel má náklady, závazky ve splatnosti, hodně závazků po splatnosti, které ale v případě, kdy je dopravce již rok bez faktických příjmů, nemá z čeho platit. Jednoduše řečeno, podnikatel nemá příjmy, nemůže hradit závazky, nemá tedy výdaje. Nynější „odložené“ náklady mu však nikdo neodpustí, bude je muset zaplatit, až bude mít příjmy,“ doplňuje Aleš Toufar.
Další problémy generují samotné autobusy, které stojí řadu měsíců bez pohybu, a vznikají tak na nich škody. Ty ale dopravci nemají z čeho hradit a nemohou čerpat ani šedesátiprocentní dotaci z programu.
V úvahu pak nepřipadá ani prodej části vozového parku. Autobusy totiž ztratily asi polovinu své hodnoty a jsou tak v podstatě neprodejné. Pokud je leasingové společnosti kvůli neplacení zabaví, prodají je většinou na Balkán nebo do Polska za velmi nízkou cenu a rozdíl doúčtují dopravcům.
Další jednání s ministerstvem
Dopravci sdružení v iniciativě doufají, že poptávka po jejich službách v příštím roce opět poroste. Podle nich je ale nebude mít kdo nabízet a nové firmy s největší pravděpodobností nevzniknou v dostatečném množství.
„Jsme velmi důležitým faktorem dopravní obslužnosti. Nesmířili jsme se s šokujícím hodnocením ze strany ministerstva dopravy a rozhodli jsme se dokázat, že veřejnou podporu máme. Obrátili jsme se s veřejnou žádostí o záchranu na veřejnost a naše zákazníky,“ uvádí Aleš Toufar s tím, že výzvu zatím podepsalo zhruba osm set ředitelů školských zařízení a dalších organizací věnující se dětem. Celkem podpis připojilo 2051 státních i nestátních institucí a organizací.
Zároveň dodává, že ministerstvo dopravy požádali o program COVID BUS 2021, nicméně pouze v polovičním rozsahu předchozího programu. Celkem by se mělo jednat o částku pěti set milionů korun jako nadstavba plošného programu COVID – Nepokryté náklady. Prostředky nabídnuté ministerstvem financí jsou však nedostačující, proto iniciativa aktuálně žádá zbytek částky u ministerstva financí.
Společně se sdružením ČESMAD Iniciativa v tomto týdnu plánuje další jednání na ministerstvu dopravy. „Ve spolupráci s ČESMAD jsme připomínkovali parametry programu COVID – Nepokryté náklady a navrhli aktivaci programu COVID bus pro rok 2021. Očekáváme konstruktivní jednání a „obroušení hran“ z poněkud necitlivého hodnocení našeho oboru. A především věříme v rychlou a účinnou přímou pomoc, bez níž jako obor nepřežijeme,“ uzavírá Aleš Toufar.
Lucie Přinesdomová
