„Nyní máme alianci mezi ruským prezidentem, který chce zničit Evropu, a americkým prezidentem, který chce také zničit Evropu,“ řekl deníku Politico na mnichovské bezpečnostní konferenci jeden diplomat. „Je to konec NATO?“ zamýšlí se proto Politico.

Americký prezident Donald Trump je dlouholetým fanouškem Winstona Churchilla. „Co by však ikonický válečný vůdce Británie udělal z Mnichovské bezpečnostní konference v roce 2025?“ řeší Politico.

„Byla vám dána volba mezi válkou a hanbou. Zvolili jste si potupu a budete mít válku.“ Těmito slovy hřímal Churchill, když tehdejší ministerský předseda Neville Chamberlain před 87 lety opouštěl toto bavorské město a v ruce svíral kus papíru, který se ukázal jako bezvýznamný.

Byla by to Churchillova reakce na Trumpovu snahu ukončit válku na Ukrajině s podmínkami, o kterých se Kyjev a jeho evropští spojenci obávají, že budou pro Moskvu výhodné a budou znamenat pouze další větší válku?

Mohlo by vás zajímat

Slovo „appeasement“ je zde na evropských rtech a pro historicky citlivější – jako je bývalý britský ministr obrany Ben Wallace – se ozvěna Mnichova kolem roku 1938 zdá být zřejmým referenčním bodem.

Když se dnes evropští představitelé sešli na summitu, byli stále otřeseni záznamem Trumpova 90minutového telefonátu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, stejně jako poznámkami amerického ministra obrany Petera Hegsetha v polovině týdne v Bruselu. Pro bývalého litevského ministra zahraničí Gabrieliuse Landsbergise bylo nejvíce přehlíženou a mrazivou větou, která od Hegsetha vzešla, jeho varování, že „realita“ zabrání USA stát se garantem bezpečnosti Evropy.

Jinými slovy – žádná americká pojistka.

Stejně jako ostatní, i Landsbergis cítí konec jedné éry. „Může to znamenat příchod soumraku NATO,“ řekl. „Zvláště když to zkombinujete s tím, co si myslím, že Washington brzy oznámí – stažení 20 000 amerických vojáků z Evropy.“

Když Litevec hovořil s Politico v Mnichově, Hegseth byl ve Varšavě, předpověděl snížení počtu vojáků a varoval již tak vyděšené Evropany, že „nyní je čas investovat, protože nemůžete předpokládat, že americká přítomnost bude trvat věčně“.

Stejně jako tomu bylo v USA, nepřetržitá, rychle se pohybující šokující a děsivá oznámení Trumpovy administrativy byla ohromující a dezorientující i v Evropě – jak je tato strategie bezpochyby navržena. Špatně našlapovat na oponenty a kritiky, dávat jim málo času na to, aby nabrali dech a znovu se zorientovali.

A američtí zákonodárci, kteří se summitu zúčastnili, se pokoušeli nabídnout určité uklidnění znepokojené Evropě – i když ne příliš bezvýsledně.

Mezi nimi byl senátor Roger Wicker, předseda mocného senátního panelu pro ozbrojené služby, který řekl Politico, že Hegseth udělal v Bruselu „nováčkovskou chybu“: „Nevím, kdo ten projev napsal – ale mohl ho napsat Tucker Carlson. Carlson je blázen,“ řekl a konejšivě ujistil, že kolem Trumpa je spousta seriózních lidí, kterým naslouchá.

Wicker také poznamenal, že Hegseth již odvolal některé ze svých ostřejších poznámek, ale připustil, že tak ještě neučinil, pokud jde o to, že Evropa ztratila americké bezpečnostní záruky – což podkopává článek 5 NATO, který zavazuje členy aliance ke kolektivní obraně.

A je to právě tato linie, více než kterákoli jiná, která Evropanům zatlouká zuby – spolu s drsnými liniemi jako: „Nenechte se mýlit, prezident Trump nedovolí nikomu, aby ze strýčka Sama udělal ‚strýčka Suckera‘.“

„Trumpův přímý přístup k Putinovi v kombinaci s tím, že ministr obrany Hegseth informoval spojence v Bruselu, že USA se preventivně podřizují některým klíčovým ruským požadavkům ještě předtím, než rozhovory vůbec začaly, je dvojitou ranou – nejen pro Ukrajinu, ale i pro budoucnost Evropy,“ poznamenal Keir Giles z Chatham House.

„Akceptujeme-li, že agresor si může ponechat území, které zabral, výměnou za prosbu o mír – paralely s rokem 1938 by mohly být jasnější pouze tehdy, kdyby Trump zvedl nótu a řekl, že ho Putin ujistil, že už nemá v Evropě žádné další územní ambice.“

Mezitím mnichovský projev viceprezidenta J. D. Vance, zaměřený na kritiku demokratické praxe v Evropě, nedělá nic, aby zmírnil rozpaky Evropanů – ani Američanů, kteří jsou nakloněni NATO.

Byl přijat chladně, jen s občasným potleskem a několika zdvořilými zavrtěními hlavami, když začal mluvit o migraci jako o hrozbě pro evropskou civilizaci. „Hrozbou, které se nejvíce obávám ve vztahu k Evropě, není Rusko. Není to Čína, není to žádný jiný vnější aktér. A čeho se obávám, je hrozba zevnitř,“ řekl.

„Zvažte drzost někoho, kdo kandidoval na kandidátce s mužem, který v roce 2020 inspiroval nepokoje proti našemu Kongresu, přijít do Evropy a říct: ‚Máte problémy s demokracií,'“ řekl akademik a bývalý americký diplomat Michael McFaul. „A právě teď tu máme ústavní krizi s překračováním pravomocí exekutivy a zdravím americké demokracie.“

Vance také ignoroval slona v místnosti – válku na Ukrajině. „Mohl ten projev využít k objasnění jejich vyjednávací pozice, ale rozhodl se, že to neudělá. Tento projev byl pro lidi doma, ne pro lidi na summitu,“ dodal McFaul. Ne že by McFaul dal evropské demokracii čisté vysvědčení – ale tohle nebyl ani čas, ani místo pro předvádění značného chucpe, řekl.

Před třemi lety se zdálo, že ruská invaze na Ukrajinu učinila NATO relevantnějším, než bylo dříve – pryč bylo hledání raison d’être ve světě po studené válce. Ale tady, první den summitu, bylo těžké zbavit se pocitu, že jsme svědky začátku štěpení. Jistě, summity během Trumpova prvního funkčního období měly také atmosféru „USA versus Evropa“, ale jeho bývalý národně-bezpečnostní tým by věci urovnal. „Peří by se rozcuchalo – ne škubalo,“ konstatuje deník Politico.

A pro Evropu zůstávají USA výjimečným národem, nepostradatelným národem, který je třeba povolat v dobách potíží. Na koho dalšího se nyní obrátit?

„Možná na samu sebe,“ míní Politico.

Bývalý německý diplomat Wolfgang Ischinger řekl serveru Politico, že „možná Evropa potřebovala být taserována“, aby byla šokována a stala se více prozíravou a soběstačnou.

Jeho postoj je takový, že evropští lídři nesou část viny za situaci, nad kterou nyní naříkají. Byli dostatečně varováni před tím, co by mohlo znamenat druhé funkční období amerického prezidenta, a přesto postupovali příliš pomalu na to, aby zvýšili své vlastní výdaje na obranu a podíl na transatlantickém břemenu.

Landsbergisův nástupce Kęstutis Budrys souhlasí, že Evropa zaostává. „Máme zpoždění, opravdu. Musíme zrychlit a ukázat, že máme skutečnou obranu a že jsme připraveni, schopni a vycvičeni bojovat,“ řekl pro Politico.

Budrys však doufá, že se nejedná o „mnichovský okamžik“ jako před 87 lety. „Skutečnost, že zmiňujeme rok 1938, ukazuje, že máme povědomí a je to znamení, že se tomu snažíme vyhnout. Ano, existuje riziko, že se některé prvky mohou opakovat, ale také vidíme, jak se tomu vyhnout,“ řekl. A to bude vyžadovat, aby všichni spojenci sdíleli „vážnost situace, které čelíme“, pokud chtějí zachovat NATO.

Jiní se však ptají, zda to není příliš pozdě, a obávají se, že Trumpova administrativa není přítel, ale nepřítel. Jeden vysoce postavený diplomat EU, kterému byla poskytnuta anonymita, aby mohl mluvit otevřeně, řekl: „Nyní máme alianci mezi ruským prezidentem, který chce zničit Evropu, a americkým prezidentem, který chce také zničit Evropu.“

„Transatlantické spojenectví skončilo,“ uzavřel deník Politico.

Zděšení Evropané

Na konferenci bylo o víkendu mezi evropskými delegáty cítit zděšení a nedůvěru – a závan paniky. Obávají se hlavně, že si již nemohou být jisti americkou vojenskou ochranou a toho, že Trump uzavře s ruským prezidentem Vladimirem Putinem mírovou dohodu o Ukrajině, která oslabí a celkovou evropskou bezpečnost, píše ČTK.

Tyto obavy podnítil americký viceprezident J. D. Vance v projevu na konferenci, v němž se zmínil o Ukrajině a evropské obraně jen okrajově a soustředil se na obviňování Evropy, že potlačuje svobodu projevu a nezvládá migraci.

Evropští představitelé prohlásili, že budou muset přijmout více odpovědnosti za vlastní obranu a zvýšit vojenské výdaje a výrobu zbraní. Ale ani po letech takových prohlášení během Trumpova prvního funkčního období v letech 2017 až 2021 a po ruské invazi Ukrajiny v roce 2022, se ještě nedohodli, jak takové úsilí organizovat a jak za ně zaplatit.

Evropané jsou také pod tlakem USA, aby přišli s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu, o kterých bude skupina evropských lídrů jednat na narychlo uspořádaném summitu v Paříži v pondělí.

Při setkání v Mnichově, který je synonymem pro pakt z roku 1938, který umožnil nacistickému Německu obsadit sudetské oblasti Československa, někteří evropští představitelé otevřeně řekli, že se obávají, že „appeasement“ je opět na pořadu dne.

„Když tu dnes večer stojím v Mnichově, nemohu si pomoci a musím se zeptat: Nezažili jsme to už jednou?“ řekla šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová v sobotu večer.

Polský premiér Donald Tusk si na dálku přisadil na síti X: „Jako historik a politik dnes mohu říci jen: MNICHOV. NIKDY VÍCE.“

Evropané se jen těžko vzpamatovávají ze smršti aktivit Trumpovy administrativy z posledních dní, i když Washington tvrdí, že i nadále platí jeho závazek vůči NATO, které je již 75 let základem evropské bezpečnosti.

Dva evropští představitelé v neděli rovněž vyzvali Evropskou unii, aby jmenovala zvláštního vyslance pro mírové rozhovory na Ukrajině – několik měsíců poté, co Trump jmenoval svého emisara.

Přesto byli mnozí evropští politici zmatení, když se snažili rozpoznat, zda má Trumpova administrativa detailní plán pro Ukrajinu a kdo jsou klíčoví hráči.

Někteří čerpali naději z diskusí s americkými představiteli v zákulisí, které byly podle nich střízlivější a konstruktivnější než přímočaré veřejné výroky Vance, Hegsetha a dalších.

Jiní ale uváděli, že se obávají o transatlantické spojenectví obecně a tvrdili, že Trumpova administrativa neprosazuje jen jinou politiku než Evropa, ale aktivně vystupuje proti evropskému hlavnímu politickému proudu.

V pátek se Vance setkal s lídry krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), které se mainstreamové strany před volbami 23. února vyhýbají.

„Nyní je jasné, že Spojené státy chtějí rozbít světový řád vzniklý po druhé světové válce, který samy vytvořily. A to zahrnuje zničení Evropské unie. Budeme na to muset být připraveni a naprosto změnit náš postoj,“ řekl jeden z evropských diplomatů, jak uvádí ČTK.