Daniel Kurucz: Koronavirus posílí protekcionismus, EU může přikročit k ochraně některých odvětví

„Tuhle krizi jako stát zvládneme, ale bude to na přechodnou dobu bolet. Budeme se muset všichni, lidé, rodiny, firmy i stát, uskrovnit a pomáhat si navzájem," říká Daniel Kurucz, ředitel Kovosvit MAS. Foto: ED

Daniel Kurucz je zkušený krizový manažer. Do podzimu 2019 byl generálním ředitelem strojírny Vítkovice Heavy Machinery (VHM), kterou většinově vlastní podnikatel Jaroslav Strnad. Společnost se pod jeho vedením dostala z insolvence, obnovila výrobu a razantně zvýšila tržby. Do té se ale několik měsíců po jeho odchodu musela vrátit, protože nedokázala získat bankovní financování na investice, která by jí umožnily návrat do provozního zisku. V březnu nastoupil do funkce předsedy představenstva jihočeského výrobce obráběcích center Kovosvit MAS, kterého vlastní syn Jaroslava Strnada Michal. V rozhovoru pro Ekonomický deník Kurucz hodnotí dopady koronavirové krize na český i světový průmysl.

Jak se projevoval vliv koronavirové epidemie na fungování VHM?

Než se koronavirus rozšířil do Evropy, tak jsme v podstatě žádný velký negativní vliv nevnímali. VHM nic do Číny nevyváží, čínská metalurgie je naopak pro VHM konkurent. Určitým problémem byl fakt, že některé polotovary nebo komponenty, které používáme do našich kompletací, jsou dodavatelsky řešeny z Číny a vzhledem ke koronaviru v Číně se pozastavil anebo posunul tok dodávek do Evropy. Na druhou stranu to byla svým způsobem i příležitost, jak jako dodavatelé nahradit čínské dodávky. Jako příklad bych uvedl výrobu ocelových nebo litinových odlitků a výkovků, které se běžně do Evropy dovážejí z Číny nebo Indie, protože to vyjde levněji, než od českého výrobce. V prosinci a lednu se situace změnila a čeští, potažmo evropští výrobci se stali vyhledávanými.

Hlavním problémem VHM však nebyl nedostatek zakázek, ale hluboká a dlouhodobá podinvestovanost a z toho důvodu nízká produktivita práce, kvůli které se firma jen těžko dostávala do provozního zisku. Miliardové investice do VHM nejsou možné bez bankovního financování a banky nechtěly poskytnout peníze podniku, který se nedávno vyhrabal z insolvence a negeneroval zisk. Tento začarovaný kruh je podstatným důvodem, proč se VHM několik měsíců po mém odchodu muselo vrátit do insolvenčního režimu. Nástup epidemie koronaviru v Evropě tomu ale dal úplně novou dimenzi.

Co se tedy s příchodem nemoci do Evropy pro průmysl změnilo?

S příchodem nákazy do Evropy a jejím rychlým šířením nastal hluboký pokles poptávky v západní Evropě a jak se nákaza rychle šířila a dále šíří, dochází prakticky ke kolapsu zahraničního obchodu a následně průmyslové výroby ve většině oblastí, snad kromě farmacie, potravinářství a zdravotních pomůcek. Tradiční trhy pro český průmysl, jako jsou Německo, Rakousko, Francie a právě nejohroženější Itálie, prakticky stojí. Výrazně klesají tržby i kontraktace nových zakázek do zahraničí. V posledním týdnu začal klesat i tuzemský obchod, většinu naplánovaných schůzek zákazníci ruší a mnozí i zcela uzavírají svoje provozy. Někteří zákazníci v nejvíce postižených evropských zemích považují až za neetické, když bychom se jim snažili prodat naše výrobky v době, kdy řeší existenční starosti a uzavírají svoje firmy.

Nyní jste předsedou představenstva Kovosvitu MAS. Jak v této firmě, která provozuje výrobu obráběcích center i vlastní slévárnu, vypadá koronavirový režim?

Vzhledem k šíření nákazy koronaviru jsme museli přijmout celou řadu opatření, stejně jako asi všechny české průmyslové podniky. Jednak to jsou opatření vyplývající z nařízení vlády, tedy z vyhlášeného Stavu nouze a karantény pro celou Českou Republiku a jednak interní nařízení ochraňující zaměstnance před nákazou. Například nařízení vlády o povinném nošení ochranných roušek je bezesporu správné, ovšem to, že vláda nezajistila odpovídající množství a možnost nákupu těchto roušek a přesto je nařizuje nosit, mi přijde jako Potěmkinova vesnice

Tam, kde to bylo možné, umožňuje Kovosvit MAS zaměstnancům práci z domova. Tam, kde to možné není, se lidé v daném oddělení rozdělí na dvě až tři skupiny, které se v kanceláři nebo dílně střídají, aby se vzájemně nepotkaly. Tyto skupiny jsou tak malé, že hrozba nákazy je minimální. V závodní jídelně jsme například zajistili postupné stravování po 20 minutách tak, aby každý zaměstnanec měl pro sebe celý čtyřmístný stůl. Po zpřísnění opatření budeme postupně zavírat jednotlivé provozy tak, jak po sobě následují v procesu výroby, zatím na 14 resp. 21 dní. A pak je zase budeme takto postupně startovat, aby byl proces výroby plynule znovu rozběhnut. Postupné zastavování a rozjezd umožní dokončení nasmlouvaných zakázek v termínu jejich plnění dle smluv. Nové termíny již nasmlouváme s daným časovým posunem.

Nechci být příliš negativní, ale budeme mít plné ruce práce, abychom se z toho dostali.

Jaké budou ekonomické dopady?

Ty budou obrovské a pro firmy, které se výsledkově pohybovaly kolem nuly, mohou být katastrofální. Měsíční nebo dvouměsíční výpadek tržeb může znamenat bilion korun ztráty na HDP v ČR a mnoho bilionů EUR v Evropě a ve světě. Koronavirus uspíšil ekonomickou recesi, resp. ji přivolal a vyvolal. Před tím se o ní jenom mluvilo, že přijde, a tento živý-neživý „organismus“ ji s sebou přivlekl. Recese je možná slabé slovo, čeká nás krize. Sice hodně hluboká, ale zase možná relativně krátká a paradoxně ozdravující.

Které byznysy jsou koronavirem nejohroženější a které na něm naopak můžou vydělat?

Vydělat může bezesporu farmaceutický průmysl, výroba zdravotních pomůcek, provozovatelé nemocnic, ale také IT průmysl a provozovatelé sociálních sítí. Rozhodně může také vydělat lokální potravinářský průmysl a specifický chemický průmysl (čistidla, dezinfekce, mýdla atd.). Všichni ostatní, kteří nevyrábějí nezbytné zboží a produkty, jako jsou třeba automotive, móda, sport, kultura, asi dost prodělají. Stejně jako turistický ruch, hotely, restaurace atd.

Jak se projeví uzavření státních hranic pro osobní a částečně i nákladní dopravu?

To je hodně důležitý jev, nejen pro pocit omezení svobody, na který jsme byli zvyklí ze socialismu, ale především jde z ekonomického pohledu o to, že se uzavřením hranic vlastně posiluje domácí výroba a zemědělství. Záleží také na velikosti dané ekonomiky. Je-li daná ekonomika velká, jako je například americká, čínská či japonská, v evropském měřítku pak německá, francouzská nebo britská, tak tyto země mají velkou šanci nepropadnout tak hluboko, protože uzavření hranic podporuje lokální tuzemskou výrobu. Je-li k tomu ta daná velká ekonomika ekonomikou tzv. uzavřenou (tedy kde vnitřní obchod je výrazně větší než zahraniční obchod), nejsou její vyhlídky paradoxně nijak špatné. Po akutním období koronaviru se taková ekonomika rychle vzchopí, protože při uzavřených hranicích bude muset naplnit koupěschopnou poptávku svého domácího obyvatelstva sama, bez pomoci ze zahraničí. Naopak menší ekonomiky a k tomu ještě otevřené ekonomiky (kde velká část produkce jde na vývoz a některé zboží se v tuzemsku vyrábí minimálně nebo vůbec a musí se tedy dovážet) a ekonomiky založené na cestovním ruchu budou mít velký propad; tamní recese bude o dost dlouhodobější. Bohužel, z mého pohledu je české ekonomika právě tou ekonomikou sice poměrně rozvinutou, avšak menší, než mají hlavní evropští hráči a k tomu ekonomikou hodně otevřenou, kde navíc hraje velký podíl cestovní ruch a automotive. Nechci být příliš negativní, ale budeme mít plné ruce práce, abychom se z toho dostali.

Jan na to budou reagovat státy a vlády v rámci makroekonomické politiky?

Jednotlivé státy by se mohly po koronavirové krizi stát více protekcionistickými, tedy začaly by podporovat lokální průmysl a zemědělství zavedením různých dovozních cel, přirážek, daní i přímých zákazů dovozů výrobků, které produkují doma. Tím by se do určité míry a z určitého pohledu omezila i tzv. Globalizace, obzvlášť například při výrazném zdanění dividend odplouvajících do zahraničí. V rámci EU není klasická protekcionistická politika pro národní státy možná, ale připadá v úvahu uplatnění určitých celních bariér například vůči Číně. To by mohlo pomoci třeba evropskému ocelářství a těžkému průmyslu, v jeho rámci i ostravskému VHM.

A co fiskální a investiční stimuly?

Stát napumpuje v této chvíli do ekonomiky velké množství peněz, resp. provede takové legislativní úpravy, aby jednotlivé společnosti přežily (dočasné snížení nebo odsun platby odvodů, všech druhů daní, zavede účelové bezúročné úvěry, vypíše nové možnosti čerpání dotací atd.). Na druhou stranu, pokud se to přežene, hrozí raketový nárůst inflace i znehodnocení kursu národní měny, z čehož vznikne už skutečná ekonomická krize, která, pokud půjde o větší ekonomiku, může vyvolat krizi světovou, skutečnou, která bude trvat dlouho a bude také dost hluboká. Stát také bude chtít „své peníze“ zpět, tedy v určitou dobu nastane prudké zvýšení daní a odvodů, přijde čas na splácení úvěrů. To sice, pokud stát peníze dále „nerozfofruje“, povede k udržení inflace a kursu, ovšem ekonomika se zase nerozběhne a recese potrvá velmi dlouho. Určitě tedy dojde ke strukturálním změnám v průmyslu, posílení resp. oslabení jednotlivých národních ekonomik a k větší lokalizaci. Byť jsem spíše stoupencem tzv. monetaristického přístupu, podle Keynesiánských  ekonomických teorií by se měl stát rozhodně zaměřit na velké státní infrastrukturní a strukturální investice, jako je  výstavba silnic a dálnic a modernizace železničních tratí, energetika atd.  Jsem přesvědčen, že by se tím naše ekonomika výborně rozjela.

Dá se tedy říct, že současná epidemie koronaviru přinese do Česka největší ekonomickou krizi v 21. století?

Já bych se zatím vyhýbal podobně bombastickým prohlášením. Spíš si připomeňme, co musely vydržet česká ekonomika a společnost v minulém století. Proběhly dvě světové války a k tomu několik totálních změn společenských a vlastnických poměrů. Co se týče chorob, řádily nejen španělská, ale také například čínská chřipka, takže vlastně nezažíváme nic nového. Nic z toho nezastavilo společenský a hospodářský život. Tuhle krizi jako stát zvládneme, ale bude to na přechodnou dobu bolet. Budeme se muset všichni, lidé, rodiny, firmy i stát, uskrovnit a pomáhat si navzájem.

-red-