Další z komunistických „papalášů“ unikl trestnímu stíhání kvůli úmrtím na československých hranicích před rokem 1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu minulý týden zkonstatoval, že u bývalého federálního ministra vnitra Františka Kincla nebyly dohledány žádné archivní dokumenty, které by prokazovaly skutečnost, že věděl o tom, že příslušníci Pohraniční stráže byli oprávněni použít střelnou zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dne 15. 2. 2022 shledal, že bývalý federální ministr vnitra Ing. František Kincl (nar. 1941) se nedopustil trestného činu, neboť nevěděl „o právu příslušníků Pohraniční stráže použít zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby“.
Trestní oznámení kvůli úmrtím na hranicích podala Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Na základě tohoto oznámení policie začala některé bývalé představitele KSČ a komunistické vlády stíhat.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ale začal postupně stíhání odkládat. Odůvodnil to především úmrtím bývalých komunistických potentátů.
Trestní stíhání bylo zastaveno u vícera zemřelých. Ale i u dvou žijících, protože podle policie a státního zastupitelství nejsou schopni vnímat smysl trestního stíhání. Jde o Lubomíra Štrougala (nar. 1924), a Vratislava Vajnara (nar. 1930).
Případem bývalých komunistických pohlavárů Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara v souvislosti se zraněnými a zabitými při přechodu státních hranic se po ústavní stížnosti musí žalobci znovu zabývat. Rozhodl tak na sklonku roku Ústavní soud. Ústavní stížnost proti zastavení trestního stíhání podalo šest německých občanů. Jedná se o zraněné a pozůstalé po zabitých na státních hranicích bývalého Československa.
Kincl uložen
Podle závěrů Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu o trestní odpovědnosti Františka Kincla nelze uvažovat.
„Když z hlediska subjektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329/1 c), 2 b), e) tr. z. ve znění účinném do 30.11.2011 je třeba úmyslného zavinění ke způsobení škody jinému nebo jiné závažné újmy tím, že opomine splnit povinnost – danou čl. 2/2 Paktu – vyplývající z jeho pravomoci federálního ministra vnitra. Ke splnění tohoto povinného znaku skutkové podstaty bylo zapotřebí prokázat, že Ing. František Kincl věděl o právu příslušníků Pohraniční stráže použít zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely státní hranice ČSSR překročit a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby, tedy že by alespoň byl srozuměn s tím, že k použití zbraně Pohraniční stráží proti těmto osobám může docházet. Šetřením ve shora uvedených archivních materiálech ani podáním vysvětlením Ing. Františka Kincla se tuto skutečnost nepodařilo prokázat,“ stojí v usnesení Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.
„S přihlédnutím k výše popsaným skutečnostem, kdy se ve věci nejedná o podezření z trestného
činu zneužití pravomoci úřední osoby ani jiného trestného činu a není na místě zahájit úkony
trestního řízení podle § 158/3 tr. ř., pol. orgán věc ukládá bez dalšího opatření,“ uzavřel policejní orgán.
Co věděl? A proč to nevěděl?
S rozhodnutím Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nesouhlasí právní zástupce poškozených a pozůstalých po tvrdých zásazích československých pohraničníků Lubomír Müller.
„Pokud jmenovaný uvedené skutečnosti neznal, pak vzniká otázka, co z hlediska své funkce vědět měl, a proč to nevěděl,“ klade si otázku Lubomír Müller.
Jakožto federální ministr vnitra totiž podle Müllera nesl odpovědnost za dodržování předpisů, které byly k ochraně státních hranic vydány, a za jejich soulad s Ústavou ČSSR a mezinárodními dohodami, jimiž bylo Československo vázáno.
„Viz například čl. 12 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, publikováno pod č. 120/1976 Sb.,“ odkazuje advokát Müller.
„Jestliže v době, kdy byl jmenovaný ministrem vnitra, docházelo na hranicích k zbytečným úmrtím či zraněním, a jmenovaný skutečně tehdy platné předpisy neznal, je to podobné, jako když strojvůdce způsobí vážnou vlakovou nehodu a pak se hájí tím, že neznal předpisy o tom, jak má správně vlak řídit. Prosím proto, aby bylo šetření doplněno a aby bylo jasně vyspecifikováno, co jmenovaný vědět měl, proč to nevěděl, a jaká jeho odpovědnost z toho pramení,“ uzavřel právní zástupce poškozených a obětí Lubomír Müller.
Případu se Ekonomický deník věnoval podrobně ji ZDE a ZDE.
Jan Hrbáček
