Veolia Energie ČR patří mezi zásadní hráče v české energetice, vedle výroby tepla a elektřiny dnes nabízí také dodávky energií, projekty energetických úspor nebo instalaci střešní fotovoltaiky. Hlavním oborem působnosti však zůstává teplárenství. Odklon od uhlí směrem k ekologicky přijatelnějším palivům jde podle plánu a hotovo bude roku 2030, potvrdil v rozhovoru pro Ekonomický deník obchodní ředitel skupiny Veolia Jakub Tobola.
Vedle ekologických faktorů je konec spalování uhlí nezbytný i s ohledem na vysokou cenu emisní povolenky. „Odchod od uhlí neděláme jen proto, abychom se zalíbili investorům, ale je to i ekonomická nutnost. V případě uhelných tepláren zvyšují platby za emise CO2 koncovou cenu tepla o zhruba 250 korun za gigajoule,“ upozornil Jakub Tobola. Platby za emise tak dnes tvoří víc než čtvrtinu celkové ceny tepla vyrobeného z uhlí.
ED: Veolia Energie ČR jako první velká teplárenská společnost oznámila, že chce do roku 2030 ukončit spalování uhlí. Jak postupuje ekologizace vašich tepláren?
Začali jsme dekarbonizací Teplárny Přerov, kterou jsme kompletně převedli z uhlí na zemní plyn, biomasu a tuhá alternativní paliva (TAP), což je vytříděná část komunálního odpadu, kterou už nelze dál recyklovat. Zařízení má brzy najet do plného provozu. Pracujeme na projektu v Olomouci, kde chceme ukončit spalování hnědého uhlí. V Karviné už máme hotovou plynovou část a v roce 2027 má zahájit provoz zdroj na využívání TAP. V Kolíně právě teď přecházíme z uhlí na kombinaci zemního plynu a biomasy. Plynofikace už je hotová také v Teplárně Ostrava-Přívoz, kde spalujeme koksárenský a zemní plyn. Postupujeme podle plánu, do ekologizace a transformace investujeme každý rok stamilionové částky, stanovený termín chceme splnit.
ED: Na uhlí stále běží váš největší zdroj, tepelná Elektrárna Ostrava-Třebovice. Už víte, jaké řešení zde zvolíte?
To bude nejtvrdší oříšek, je složité nahradit základní palivo u tak velkého zdroje, který vytápí třetí největší město v ČR. Pracujeme na analýzách, jak postupovat. Půjde o kombinaci všech dostupných zdrojů energie, ať již jde o TAP, zemní plyn, odpadní teplo ze zařízení pro energetickou likvidaci odpadů, nebo třeba čistírny odpadních vod. Zahájili jsme i delokalizaci výroby do vzdálenějších částí města, kdy část výkonu zajistíme kogeneračními jednotkami. Do Třebovic musíme také přivést velkokapacitní přípojku zemního plynu, který bude v areálu k dispozici v roce 2028.
ED: Zemní plyn ale také není řešením na dlouhou dobu…
Zemní plyn je přechodové palivo, všichni to tak v teplárenství vnímáme. Do budoucna je možnost jej zčásti nahrazovat bioplynem nebo vodíkem. Vodík je teď v celé Evropě velké téma a sami chystáme první projekt na jeho výrobu.
ED: Můžete přiblížit, o jaký projekt se jedná?
Jedná se o projekt ve Frýdku-Místku, na který jsme získali dotaci z Inovačního fondu Evropské unie. V místní teplárně nainstalujeme elektrolyzér o výkonu dvou megawatt, pohánět jej bude zelená elektřina vyrobená z biomasy a fotovoltaiky. Vodík bude sloužit k pohonu autobusů v Moravskoslezském kraji. Navíc kraj plánuje také pořízení vodíkových vlaků na některé linky, například z Krnova do Olomouce. Zeleného vodíku je málo, proto jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.
ED: Uvažujete také o možném pořízení modulárního jaderného bloku?
Zajímá nás to, ale teď řešíme prioritně, z čeho budeme vyrábět teplo v následujících patnácti letech. Během té doby snad bude s touto technologií víc zkušeností. Otázka je, zda jsou stávající teplárny vhodným místem pro umístění modulárních reaktorů.
ED: Jaké jsou perspektivy teplárenství do nejbližších let a desetiletí? Udrží se v dnešní podobě?
Je to služba, která funguje stabilně, bezpečně a ekologicky a byla by škoda teplárenské soustavy rozbít jen proto, že v některých případech dnes nákladově může vycházet o něco draž než alternativy, což je velkou mírou dáno nerovnými podmínkami na trhu. Čelíme konkurenci například malých plynových kotelen, které náklady na emisní povolenky platit nemusí, ale jsou zdrojem znečištění s výrazně větším dopadem v daném místě než centrální teplárna. Nezávislé studie v tomto ohledu hovoří jasně. Naopak v případě uhelných tepláren zvyšují tyto platby za emise koncovou cenu tepla o zhruba 250 korun za gigajoule. Odchod od uhlí neděláme jen proto, abychom se zalíbili investorům, ale je to ekonomická nutnost. Při využívání biomasy a TAP dnes za povolenky neplatíme, v případě zemního plynu je oproti uhlí tato zátěž zhruba poloviční.
Evropská ani česká legislativa přechod z dodávek tepla prostřednictvím teplárenských soustav na lokální zdroje znečištění neumožňuje. Teplárenské soustavy totiž často využívají obnovitelné zdroje energie a s neobnovitelnými zdroji zachází velmi úsporně, jsou takzvaně vysokoúčinné. Navíc je z dlouhodobého hlediska teplo z teplárenských soustav cenově nejpříznivější, to je ověřitelný fakt. Dálkové teplo má společenský význam a cení si ho i v zahraničí.
ED: Lze očekávat další výrazné změny v cenách tepla?
Cena tepla z uhlí se stále drží okolo hranice tisíce korun za gigajoule. Cena tepla z plynu v letech 2021 a 2022 skokově vzrostla, ale letos už klesá a dostává se na úroveň tepla z uhlí. Situace se uklidňuje a nemyslím si, že nás v dohledné době čekají podobné skoky jako v letech 2021 a 2022. Když se podíváte na vývoj cen tepla za posledních patnáct let, tak je nižší než celková inflace. Bylo to možné díky tomu, že jsme dokázali zvýšit efektivitu a snížit náklady a máme dlouhodobou strategii
ED: Je tedy dodávka z teplárenské soustavy cenově konkurenceschopná oproti malému, lokálnímu zdroji tepla?
Zatím jsme stále konkurenceschopní oproti tepelným čerpadlům. Pokud řádně zahrnete všechny náklady, tak tepelná čerpadla nákladově vycházejí výrazně více než tisíc korun za gigajoule. Lokální plynové kotelny mají oproti nám tu výhodu, že neplatí za emisí povolenky. Pokud plyn ještě zlevní, tak se nákladově mohou dostat pod úroveň cen z teplárenských soustav. Dlouhodobý výhled cen plynu je ale značně nejistý. Evropská legislativa od roku 2027 počítá s platbami za emise oxidu uhličitého i pro malé plynové kotle. A i u nás se vede debata o možném zavedení uhlíkové daně, což by dále srovnalo podmínky mezi velkými a malými zdroji.
ED: Setkáváte se s tím, že by se někdo odpojil od teplárenské soustavy a dal přednost vlastnímu „malému“ zdroji tepla?
Ano, máme ale pouze jednotky takových případů. V posledních letech nám konkurují hlavně tepelná čerpadla. Doporučujeme zákazníkům, aby si to dobře propočítali. Firmy, které tepelná čerpadla nabízejí, někdy do kalkulací nezahrnují všechny náklady, které je třeba. V ceně dálkového tepla je naopak zahrnuto vše a zákazník již navíc nezaplatí nic. Druhá věc je zákon, který stanovuje podmínky pro změnu zdroje tepla v budově a požaduje snížení primární spotřeby fosilních paliv. Lokální plynové kotelny vycházejí v těchto propočtech hůře než teplo z centralizovaného zdroje, za podmínky, že teplárna je efektivní, má kombinovanou výrobu elektřiny a tepla nebo vyrábí teplo z obnovitelného zdroje.
ED: Když už jsme u otázky odpojování – stále je tu riziko, že se od vaší teplárny v Karviné odpojí velká část města Havířova?
Dnes je situace taková, že do poloviny Havířova dodáváme teplo přímo my a druhou polovinu zásobuje Havířovská teplárenská společnost v majetku města. S ní máme smlouvu platnou do konce 2025. Víme o tom, že pracují na analýzách, zda by se jim vyplatilo odpojit se a pořídit si kogenerační jednotky na zemní plyn. Ale náš vztah není nijak vyhrocený, spíš čekáme na podmínky případné soutěže na řešení dodávek tepla pro zmíněnou polovinu města. S ohledem na probíhající ekologizaci naší teplárny, odchodu od uhlí a budoucího využívání lokálního a nákladově zajímavého paliva (TAP) si myslíme, že to dopadne dobře zejména pro naše koncové zákazníky, obyvatele města.
ED: Veolia Energie je také hlavním dodavatelem tepla v Praze. Chystáte zde nějaké zásadní změny?
Východní část Prahy zásobuje hlavně teplo z Elektrárny Mělník, kterou vlastní ČEZ a v menším objemu ze zařízení na energetické využití odpadů ve vlastnictví Prahy. Západní část má teplo vyrobené z plynových kotelen a kogeneračních jednotek, které vlastní naše dceřiná firma Veolia Energie Praha. Do budoucna dál počítáme s dodávkami z Mělníka, jen se změní palivová základna. Náš partner ČEZ už veřejně oznámil, že chce do roku 2030 nahradit uhelnou elektrárnu paroplynovým cyklem a zdrojem na energetické využití odpadu. My jsme za to rádi, bude to významný krok k dalšímu „ozelenění“ dodávek tepla do Prahy.
ED: Jak vnímáte projekt na využití odpadního tepla z pražské čistírny odpadních vod? Je to pro vás konkurence?
Není, my na projektu spolupracujeme. To, že někdo postaví na čistírně tepelná čerpadla, je jedna část řešení, která je v režii Prahy jakožto vlastníka infrastruktury. Nicméně k využití tepla a jeho distribuci k zákazníkům bude potřeba rozvodné sítě. My se té spolupráci nebráníme, naopak, vítáme ji. Tepla z tohoto zdroje by mělo být docela velké množství. Byl by to pěkný, a hlavně užitečný projekt, kterým by se dále podařila snížit závislost na zemním plynu, pokud se podaří.
(dtr)
