Ruský prezident Vladimir Vladimirovič Putin pobírá plat 10 milionů rublů ročně, což představuje cca 3 miliony českých korun. Na veřejnosti Putin, který vede válku na Ukrajině, nepůsobí jako mimořádně movitý či rozhazovačný člověk. Zainteresovaní znalci kremelského zákulisí ovšem tvrdí, že Putin je jedním z nejbohatších Rusů. Ostatně leccos naznačily už kauzy Panama Papers či Pandora Papers. Úniky interních dokumentů napověděly, že Rusové s vazbami na Vladimira Vladimiroviče drží majetky ve stamilionech dolarů. Kvůli válce na Ukrajině a s ní spojenými sankcemi se sice některé majetky ztenčily, ale i tak ruští oligarchové hlady trpět nebudou.
Ruský prezident Vladimir Putin v posledním majetkovém přiznání uvedl, že vlastní jeden byt, kromě toho má přístup k některým státním objektům. Web Russia Beyond, který má ke Kremlu blízko, zmiňuje osm adres.
Okolo ruských politiků a oligarchů však koexistuje řada firem se skrytými vlastníky a bílých koní. Spletité vlastnické struktury proto budou s drtivou pravděpodobností maskovat vlastnictví opulentních nemovitostí.
Ruský investigativní web Proekt zmiňuje, že Putin může takto vlastnit více než dvacet sídel po celém Rusku a na území anektovaného Krymu.
Web Proekt zveřejnil například příběh o tom, jak lidé z okolí Vladimira Putina koupili vilu bývalého sovětského prezidenta Leonida Brežněva u Černého moře, která se mu zalíbila.
Struktury banky Rossija, která formálně patří přátelům ruského prezidenta a jeho bývalé milenky, zakoupily další objekt elitních nemovitostí. Šlo o slavnou daču Leonida Brežněva na Krymu, o kterou Vladimir Putin usiloval dle serveru řadu let.
V 70. letech 20. století, navzdory všemocné KGB, ekonomické stagnaci a železné oponě, sovětský lid, a dokonce i cizinci, dobře znali místo, kde odpočíval tehdejší vůdce naší země Leonid Brežněv. Na slavné státní dače č. 1 na Krymu generální tajemník pózoval novinářům na lehátku, přijímal zahraniční představitele a pečoval o své zdraví.
Dača nesla středomořský název Glicinija – Vistárie, což v řečtině znamená sladká, i když název pravděpodobně pochází od jednoho z jižních druhů rostlin.
Na rozdíl od moderních paláců ruských vládců byla Vistárie poměrně skromná, ale hédonista Brežněv ji miloval pro její výhodnou polohu. K loveckým revírům v Krymské přírodní rezervaci a Ai-Petri je to asi půl hodiny jízdy autem a k moři jen šedesát kroků. Generální tajemník měl pověst prvotřídního plavce, který dokázal strávit na otevřeném moři dvě až tři hodiny v kuse. Často ho doprovázeli strážci a zvláštní skupina potápěčů.
Brežněv přijížděl na Krym až do svých posledních dnů: když se na podzim 1982 vracel z Jalty do Moskvy, doprovázel ho již specializovaný sanitní vůz. O dva měsíce později Brežněv zemřel a dača přestala být na mnoho let první.
Brežněvovi nástupci Jurij Andropov i Michail Gorbačov samozřejmě Vistárii také navštívili, ale jen zřídkakdy a zřejmě bez většího zájmu. Vistárie začala postupně chátrat, až se v polovině 90. let změnila v drahý, ale všeobecně dostupný penzion. Pravděpodobně by to tak pokračovalo, kdyby se Krym nestal v roce 2014 součástí Ruska.
V srpnu 2019 krymské úřady oznámily, že státní majetek č. 1, znárodněný po připojení Krymu k Rusku, byl prodán v dražbě na krymské nemovitosti za vysokou cenu – 1,2 miliardy rublů. Úřady kupce neuvedly.
Brzy vyšlo najevo jméno společnosti, která Vistárii koupila: byla to Oreanda-12, registrovaná osm měsíců před aukcí. Generálním ředitelem společnosti byl Janis Ermanis z Moskvy. Společnost neměla žádnou jinou obchodní činnost a Ermanis před dražbou ani po ní nezastával žádné vedoucí funkce v jiných společnostech. Podle všeho to ale vypadalo, že Ermanis musí být miliardář – z dokumentů vyplývá, že společnost koupila daču za vypůjčené peníze, které jí půjčil sám Ermanis.
Serveru Proekt se podařilo miliardáře Ermanise najít v chudé oblasti východně od Moskvy. Janis vyrůstal v obyčejném devítipatrovém domě v Goljanově a do školy chodil přes ulici. Vystudoval ekonomii a od mládí se zajímat o vietnamské bojové umění, v něm dnes dává soukromé lekce v hlavním městě. Podle jeho kolegů a rodiny vede skromný životní styl a nemá mnoho peněz.
Ermanis na dotaz Proektu nepopřel, že by daču koupil, ale odmítl se k transakci více vyjádřit. Krátce po koupi dači Ermanis odstoupil z funkce ředitele všech právnických osob spojených s Vistárií.
Neúspěšný první pokus
Abychom lépe pochopili, kdo by mohl stát za tajemným kupcem Brežněvovy dači, stojí za to prozkoumat poměrně nedávnou historii Vistárie.
V listopadu 2004 se uskutečnil pokus o privatizaci chaty; tehdy ruská státní banka VTB uzavřela smlouvu o koupi chaty za 77,9 milionu hřiven – podle tehdejšího kurzu asi 15 milionů dolarů.
Ačkoli formálním kupcem Vistárie byla ruská banka, podle serveru byla určena pro prezidenta Putina.
„Ve skutečnosti se tím nikdo příliš netajil. Od samého počátku se uvádělo, že dača byla zakoupena ´jako oficiální rezidence ruského prezidenta na Krymu´. Smlouva byla podepsána se Státním ředitelstvím pro záležitosti prezidenta Ruské federace. Později se kupcem stala ruská banka Vněštorgbank,“ vzpomíná ve své knize Po Majdanu bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma.
I smlouva o koupi dači byla podepsána během Putinovy cesty na Krym – 12. listopadu 2004. Toho dne Kučma a Putin otevřeli trajektový přechod v Kerči, který byl po dlouhé odstávce obnoven. Na krymském pobřeží je přivítal ukrajinský premiér Viktor Janukovyč, který vyhrál druhé kolo prezidentských voleb a měl nadšenou podporu Moskvy.
Po oslavách se Kučma a Putin vydali do dětského tábora Artěk. Teoreticky mohli navštívit i Vistárii – státní majetek v té době právně patřil dětskému táboru.
Z transakce ale sešlo. Skutečnost, že Putin nakonec o vytouženou daču přišel, mohla mít pravděpodobně také značné následky. Jak později prohlásil poslanec Nejvyšší rady Hennadij Moskal, který dříve vedl Bezpečnostní službu Ukrajiny, právě kvůli Vistárii začala první válka o plyn mezi Moskvou a Kyjevem.
„Putin nás požádal o rezidenci Vistárii a naše nejvyšší vedení ho odmítlo. Vladimír Vladimirovič má zjevně stále zášť. Říká se, že lakomec platí dvakrát, a Ukrajina za tento naprosto hloupý čin zaplatila už milionkrát,“ řekl Moskal v roce 2009.
Přítel bankéř
Ale vraťme se ale ke kupci z roku 2019. Janis Ermanis byl uváděn nejen jako ředitel, ale také jako jediný akcionář společnosti Oreanda-12.
Firma podle obchodního registru vznikla v roce 2014. Jejím formálním zakladatelem byla podle serveru Proekt banka Rossija, jejímž hlavním akcionářem je dávný přítel prezidenta Jurij Kovalčuk. Všichni ostatní akcionáři banky jsou rovněž Putinovi blízcí, zatímco minoritní akcionářka banky Světlana Krivonogichová byla prezidentovou milenkou a pravděpodobnou matkou jeho třetí dcery. Formálními spolumajiteli firmy bylo pět fyzických osob, a všechny byly spojeny s bankou.
Server popsal Kovalčukův majetek následovně:
Massandra JSC. Podnik, který v prosinci 2020 získal od státu, zahrnuje devět nezávislých vinařství s vybavením a starými sklepy a největší sbírku vín na světě čítající 1 milion lahví. Pronajímá si 4 000 hektarů krymských vinic.
Optima, která koupila od zahraničních vlastníků továrnu na výrobu archivních vín Inkerman v Sevastopolu, a společnost Agrofirma Černomorec, která vlastní vinice této továrny.
Vinařství Novy Svet Champagne, které v roce 2017 koupilo stejnojmenné vinařství od krymských úřadů.
Moye Vino, která spravuje nejen Inkerman, Massandru a Nový Svět, ale také Divnomorské panství v Krasnodarském kraji – stejné panství, kde se nachází nejznámější Putinův palác.
Společnost JSC Genbank je jednou ze tří velkých krymských bank působících na poloostrově pod sankcemi.
Jak odhalilo jedno z předchozích vyšetřování Proektu, Kovalčuk a lidé a firmy s ním spojené vlastní luxusní nemovitosti po celé zemi.
Kovalčuk, a lidé a společnosti s ním spojené, vlastní podle serveru pozemky a luxusní nemovitosti rozeseté po celé zemi a mnohé nasvědčuje tomu, že je využívá Vladimir Putin.
Vesnice Nižnjaja Oreanda je dnes pásem sanatorií podél moře, obehnaným nízkým tyčovým plotem s nataženým ostnatým drátem. Na kopci stojí dva staré dvoupatrové domy a několik desítek garáží a stodol, které byly v postsovětských letech přestavěny na levné minihotely.
Ulice k Vistárii je slepá. Na jejím okraji je skromná vrátnice bez označení, ale s kamerami. V budce je ochranka.
„Soukromé území, zákaz vstupu,“ říká.
Odmítá ale říct, kdo je majitelem, a odvolává se na to, že se do osady přistěhoval teprve nedávno.
Pergoly na venkovní terase internátu vypadají z dálky opotřebovaně, fasády se loupou a aleje parku za plotem jsou neupravené.
Zaměstnanec nedalekého kremelského sanatoria Nižnjaja Oreanda říká, že ve Vistárii probíhají stavební práce: „Občas tudy jezdí nákladní auta Kamaz“.
Za plotem dači ze strany Livadijského parku je skutečně slyšet rachot sbíječky a řezání pily.
„V Jaltě, nejbližším velkém městě, Vistárii nazývají Putinovou. Nikdo však s jistotou neví, kdy a kdo bude v Vistárii po rekonstrukci odpočívat,“ dodává server Proekt.
O pokračování pátrání se lze dočíst ZDE a ZDE.
Jan Hrbáček
