Pro většinu tuzemského průmyslu jsou nová evropská pravidla pro ekodesign, tedy prodloužení životnosti výrobků a jejich recyklaci, velkou neznámou. Ne tak pro textilní společnost Malfini. Její kreativní ředitelka Anna Tušková ví, že jen změny ve výrobě stačit nebudou: „Musíme lidem vysvětlit, proč má smysl koupit si dražší věc, která vydrží.“ Jak dále upozorňuje v podcastu České justice a Ekonomického deníku Perspektivy Česka, asijské továrny, považované za levnou konkurenci, dnes často udávají tempo ekologických inovací.
Přemýšlet nad ekologickým designem výrobků je pro Malfini samozřejmostí. Bez něj by firma na vyspělých zahraničních trzích neobstála. „Musíme se řídit pravidly západního trhu, kde je legislativa mílovými kroky před námi. Zaměřujeme se na to, abychom pro ekodesign vyvíjeli správné produkty – lehce opravitelné, jednoduše rozložitelné,“ vysvětluje Tušková.
O principech výroby šetrné k životnímu prostředí diskutovala v podcastu Perspektivy Česka s vedoucím oddělení volného pohybu služeb ministerstva průmyslu a obchodu Janem Porubou a zakladatelem odpadové platformy Cyrkl Cyrilem Klepkem.
Na celý podcast se podívejte zde:
Kromě Západu žene českou textilku vpřed i silná asijská konkurence. Ta se totiž na nová pravidla rychle adaptuje. „Asijské textilky vědí, že pravidla ekodesignu přijdou, a nechtějí přijít o zákazníky z Evropy. Jsou tak daleko před spoustou evropských textilek a výrobců staršího typu. Jsou napřed i s certifikacemi svých výrobků,“ vysvětluje Tušková.
Znovu hledáme, co dřív bylo samozřejmé
Nová evropská pravidla pro ekodesign jsou podle odborníků spíš návratem ke zdravému rozumu než revoluční změnou. „Jde o návrat k přístupům, které znaly už naše babičky. Jen za posledních několik desítek let jsme ale udělali exces, kdy vyrábíme produkty, které velmi rychle končí na skládkách nebo ve spalovnách,“ podotýká Cyril Klepek.
Poslechněte si celý díl na Spotify nebo Apple podcast:
Ekodesign zohledňuje už při navrhování výrobků jejich dopad na životní prostředí, a to během celého životního cyklu – od získávání surovin přes výrobu a užívání až po jejich likvidaci. Cílem je minimalizovat negativní ekologické stopy a zároveň zachovat funkčnost a kvalitu produktu.
Například při výrobě nábytku se preferují obnovitelné materiály, jako je certifikované dřevo, a používají ekologicky šetrné laky. U elektroniky se klade důraz na snadnou opravitelnost a recyklovatelnost komponentů. Z výrobků by také měla zmizet takzvaná „kurvítka“, kvůli nimž přestanou fungovat krátce po uplynutí záruční doby. To dosud pomáhalo podnikům držet ekonomiku výroby.
Mohlo by vás zajímat
Recyklace není zadarmo, s odpady je dál problém
Přestože tlak na ekologii sílí, firmy narážejí na tvrdé ekonomické limity. Investice do úpravy výroby jdou podle Tuškové do desítek milionů korun. „Nemůžeme je automaticky promítnout do cen výrobků. Pokud bychom zdražili jako první, ztratíme konkurenceschopnost,“ popisuje realitu.
Řešení podle Tuškové spočívá v edukaci zákazníků a podpoře inovací: „Musíme naučit novou generaci, že je správné připlatit si za výrobek, který vydrží déle.“ Stát by pak měl investovat hlavně do startupů a technologických hubů, které pomohou najít levnější a efektivnější cesty k recyklaci.
Textilní odpad totiž představuje specifický problém: ne každý materiál lze jednoduše přetavit opět v nový textil. „Musíme hledat nové způsoby, jak s materiálem pracovat,“ uzavírá Tušková. Spousta dobrý nápadů podle ní vzniká ve školách a půjde o to, jak je efektivně dostat do praxe.
