Policie v Liberci vede trestní řízení ve věci možné šikany a mobbingu na tamním úřadu práce. Na problém upozornilo hned několik zaměstnanců a týkat se má jednání bývalé ředitelky a dnes náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Kateřiny Sadílkové a její kolegyně Marcely Ottové. Věc šetřila i inspekce Úřadu práce, výsledky prověrky s vážnými zjištěními doputovaly na ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) ale svoji podřízenou drží a „nastoupil“ naopak na stávajícího generálního ředitele Úřadu práce České republiky Viktora Najmona, kterému vytýká. Podle něj není dost aktivní při organizaci úřadu, který čelí náporu žádostí.
Ekonomický deník se dostal k řadě informací z prošetřování dění na libereckém úřadu práce. Podnětů je skutečně hodně a nasvědčují tomu, že pracovní klima pod zmiňovanými manažerkami nebylo skutečně minimálně v pořádku.
„Kateřina Sadílková je náměstkyní ministra práce a sociálních věcí a má na starosti koordinaci činností směrem k Úřadu práce ČR vedoucích k procesu jeho transformace a zlepšení služeb v souvislosti s digitalizací sociálních dávek. To souvisí s trendem posledních několika měsíců, které přinesly revoluční postupy ve vyřizování některých sociálních dávek. Má na starosti koordinaci agend Úřadu práce a zavádění nových projektů a také způsobů práce, které směřují k proklientskému, efektivnímu a modernímu pojetí úřadu. Díky svému detailnímu vhledu a zkušenostem je schopná ze své pozice koordinovat zavádění nových postupů. Neuvažuje se o jejím přesunu na nejvyšší pozici v rámci Úřadu práce ČR, současný generální ředitel Viktor Najmon je v čele úřadu podle zákona o státní službě,“ zareagovala na otázky Ekonomického deníku mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Eva Davidová.
K policejnímu vyšetřování pak doplnila: „Takovými informacemi nedisponuje ministerstvo ani pan ministr. Policie se na ministerstvo v této věci neobrátila. I s ohledem na výše zmíněné nepovažujeme v tuto chvíli za vhodné veřejně komentovat tento případ.“
Což není pravda, informací o policejním vyšetřování ministerstvo v době, kdy Ekonomický deník posílal dotazy, disponovalo.
Policie se kvůli této kauze obrátila na úřad práce, který jí poskytuje součinnost.
Dlouhodobé nestandardní postupy
Co se tedy mělo na libereckém úřadu práce odehrávat?
Na Kateřinu Sadílkovou a její kolegyni Marcely Ottovou dorazilo hned několik anonymních stížností zaměstnanců kontaktních pracovišť v Jilemnici, Turnově a Semilech.
Stěžovatelé upozornili na „dlouhodobé nestandardní postupy ředitelky Krajské pobočky v Liberci a ředitelky Odboru zaměstnanosti a EU Krajské pobočky v Liberci ve věci personální politiky vyúsťující až v bossing, šikanu, bezdůvodnou dehonestaci a vyhrožování zaměstnancům uvedených pracovišť s tím, že jiní zaměstnanci jsou pak naopak zvýhodňování“.
Obsah stížností Úřad práce České republiky vyhodnotil jako závažné a zahájil kontrolu. K prošetření došlo také prostřednictvím anonymních dotazníků. Zareagovala necelá polovina zaměstnanců.
Z šetření vyplynulo, že zaměstnanci Kateřině Sadílkové vytýkají například tyto problémy: Neustálé přerušování při mluvení, nekomunikaci a ignoraci. Šikanu ze strany ředitelky vůči podřízeným, někteří byli nuceni ukončit pracovní poměr nebo jako experti na danou problematiku změnit pracovní pozici.
Zaměstnancům úřadu práce dále vadilo nadřazené chování Sadílkové nebo manipulace se zaměstnanci.
Zesměšňuje představné, dělá z nich hlupáky
„Ředitelka zesměšňuje veřejně představené a záměrně z nich dělala hlupáky. Chce mít vše pod kontrolou, následně pak vznikají situace, že jeden den platí něco a druhý den ve stejné věci něco jiného, ačkoliv daný úkol byl původně zpracován určeným zaměstnancem dle zákona a příslušných regulí. Ředitelka je svérázná, nepřipouští názory druhých, přestože si je vědoma toho, že pravdu nemá, nebo bohužel ani neví, o čem mluví,“ napsali zaměstnanci a vytýkají jí odbornou neznalost.
„Podřízení, kteří jí vyhoví osmnáct hodin denně, Bc. Ottová a Bc. Válek, si mohou dělat co chtějí. Nesmyslné příkazy, zákazy, neznalost problematiky a zákonů spadajících do našeho rezortu, špatné předávání informací, svalování vlastní neschopnosti na vedoucí pracovníky. Neprofesionální, mnohdy vulgární jednání doprovázené výhrůžkami, i s takovými projevy se setkali zaměstnanci, kteří podali výpověď. Více než dvě desítky zaměstnanců dalo v poslední době výpověď. Další mají výpověď připravenou a čekají jen na vhodnou pracovní příležitost. Většina z uvedených zaměstnanců, kteří odešli, či se chystají odejít, byli odborníky v dané agendě,“ vytýkají další a další problémy Sadílkové podřízení.
„Vyvíjí obrovský tlak na své podřízené a ředitele odborů, což přináší psychické vyčerpání. Zadávání úkolů v pozdních hodinách, během víkendů i během dočasné pracovní neschopnosti. Občas docházelo i k zesměšňování či ironickým poznámkám před ostatními zaměstnanci. Tlak vyvíjený ředitelkou na podřízené, se pak odráží i na požadavcích na podřízené. Důsledkem pak je stres na pracovištích, únava a strach. Mnoho kvalifikovaných zaměstnanců odešlo v důsledku výše uvedeného nebo mají psychické problémy. Pokud odejde kvalifikovaný zaměstnanec, pak takový odchod je náročný pro ostatní, a to i když jsou přijati zaměstnanci noví. Jejich zaškolení netrvá krátkou dobu a během této doby jsou kladeny zvýšené požadavky na ty zaměstnance, kteří pracují na Úřadu práce déle. Pod vedením ředitelky odcházejí dlouholetí, zkušení, odborně erudovaní zaměstnanci, kteří již nevydrželi chaotický a neefektivní styl vedení úřadu. Mnozí zaměstnanci odešli vůbec nebo přešli na jiné pracoviště. Některým bylo doporučeno odejít z funkce vedoucího na jinou pozici, i když důvodem nebylo neplnění pracovních povinností (případně na ně byl vyvíjen nátlak, který by bylo možné označit jako bossing). V některých případech bylo motivem pro jejich odstranění dosazení jiných osob, které paní ředitelce více vyhovovaly, např. Bc. Ottová. Prakticky ani zkušení a kvalitní vedoucí nemají jistotu, že nebudou nahrazeni někým jiným, sice méně schopným, ale o to akceptovatelnějším pro ředitelku,“ zní výsledky šetření.
Do práce až na 11 a „dlouhé prsty“
„Paní ředitelka na pracoviště přijíždí kolem 11,00 hod dopoledne. Není nic neobvyklého, že pak její podřízení musejí být v práci do večera, i když oni sami jsou již na pracovišti od ranních hodin, a nemají čas na rodinný život. V práci se ředitelka obklopuje svými oblíbenci – např. Bc. Válek, Bc. Polívka, jejichž pracovní náplň je poměrně nejasná. Bc. Válek řeší činnosti ohledně údržby, sekání trávy, opravy v budově apod, ačkoliv je zařazen jako odborný pracovník rozpočtů. Bc. Polívka místo řešení personální agendy řeší z nařízení paní ředitelky úkoly, k nimž není kompetentní. Bc. Polívka vystřídal řadu různých pracovních pozic (kontrolor, vedoucí oddělení specializovaných kontrol, vedoucí personálního) a nyní je pověřen řízením odboru kancelář ředitelky, na žádné z uvedených pozic se neosvědčil. Protežování určitých osob je patrné např. při určování parkovacích míst u budovy, které by mělo být umožněno pouze představeným, ale např. Bc. Válek (odborný pracovník rozpočtů) zde parkuje také. Z doložených podkladů pak vyplývá, že oslovení zaměstnanci jsou přesvědčení o tom, že ředitelka PhDr. Sadílková má tzv. ´dlouhé prsty´ a za přispění svých známostí je chráněna. Bc. Marcela Ottová – ironické poznámky, nekomunikace a ignorace. Příchodem paní Bc. Ottové se situaci ještě zhoršila, několik zaměstnanců ukončilo služební či pracovní poměr. Kolegyně Bc. Ottová pak zasahuje i do činnosti jiných odborů, vykonává různé činnosti, které nespadají do její kompetence. Její přehnaná angažovanost je leckdy kontraproduktivní, protože není nic dotaženo do konce. Navíc ji k řešení některých činností chybí odborné kompetence, např. znalost NSD (nepojistné sociální dávky – pozn. red.), možnosti aplikací při zpracování jednotlivých dávek. Z jejího oddělení zaznívají kritické hlasy, že pro
vytíženost mimo rámec pracovní náplně, nezvládá řídit vlastní oddělení,“ nakupily se další poznatky v rámci inspekce.
Co dále zaměstnanci Úřadu práce své bývalé šéfce a nyní náměstkyni ministra práce a sociálních věcí Kateřině Sadílkové vytýkají?
„Donášení jakýchkoliv informací na ministerstvo práce a sociálních věcí, i naprosto nesouvisejících informací bez souvislostí s pracovními činnostmi, informace ze soukromí. Tiché špehování a poslouchání za rohem. Na různých pracovištích nedůstojné podmínky k práci: zima, tma, nevyhovující prostory. Šikanózní jednání, zesměšňování zaměstnanců, pomluvy za účelem rozvracení kolektivu. Vedení požaduje po podřízených i plnění úkolů souvisejících s osobním životem: osobní nákupy, odvoz k lékařům a další nestandardní plnění úkolů. Vyžadováno poskytování informací o ostatních zaměstnancích, v případě nevyhovění je tento zaměstnanec špatný a nechtěný. Někteří zaměstnanci chtějí předat informace mediím.“
Nebo: „Nerovný přístup k zaměstnancům, protěžování, nespravedlnost, velké finanční rozdíly ne podle odvedené práce, ale podle známostí. Někteří zaměstnanci na vedoucích pozicích nesplňují vzdělání, což se následně odráží na kvalitě vedení. Výběrová řízení jsou sice vypisována dle zákona, ale vlastní výběr zaměstnanců ne podle znalostí, ale vždy podle známosti a oblíbenosti. Je již předem známo, kdo bude vybrán. Zájemci jsou upozorňováni, aby se nehlásili, že stejně nemají šanci nebo dokonce je jim doporučeno stáhnout přihlášku. Dohazování známých a příbuzných na pracovní pozice Úřadu práce. Na některá volná pracovní místa v rámci přesunu na Úřadu práce jsou vypisována výběrová řízení a na jiná nikoliv. Výběrová řízení jsou formalitou. Vlastnímu zaměstnanci, který se chtěl přihlásit do výběrového řízení bylo doporučeno, aby žádost nepodával. Například místo vedoucího ekonomického oddělení bylo obsazeno bez výběrového řízení. Pracovní pozice jsou dokonce obsazovány lidmi bez odpovídajícího vzdělání. Řízení úřadu je chaotické, často nedává smysl, vše se dělá na poslední chvíli. Příkazy, mnohdy na hraně zákona, se dávají pouze ústně, nikdy ne písemně. Kontroly pracovního prostoru zaměstnanců bez jejich přítomnosti, kontrola skříní, šuplíků.“
Není to první problém
Není to první případ, kdy se podřízení hromadně postavili proti své šéfové. Na podzim roku 2019, kdy byla generální ředitelkou Úřadu práce České republiky, odešly v dopisní formě dvě petice podepsané pracovníky kontaktního pracoviště Praha-západ a kontaktního pracoviště Praha-východ tehdejší ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové (ČSSD).
Petice obsahovaly detailní popis identických praktik: pracovních projevů, postupů, šikany a bossingu.
Podle zdrojů z ministerstva měly být tyto petice důvodem odchodu Sadílkové z postu generální ředitelky a jejího nástupu do Liberce.
„Originální text petice s podpisy se záhadně ztratil, a to jak na ministerstvu, tak na obou kontaktních pracovištích Úřadu práce. Nejde o jediné záhadné zmizení listin týkajících se Sadílkové. Všechny poznatky byly přitom věrohodně potvrzeny původci petic i zaměstnanci, kteří je podepisovali,“ dodává zdroj Ekonomického deníku z ministerstva práce a sociálních věcí.
Na rozdíl od Úřadu práce přistupuje podle zjištění Ekonomického deníku ministerstvo k vážným zjištěním laxně.
Naopak, ministr Marian Jurečka si došlápl na generálního ředitele Úřadu práce Viktora Najmona.
Podle Jurečky není Najmon dost aktivní při organizaci úřadu, který čelí náporu žádostí. Nespokojenost se podle Jurečky projeví v Najmanově hodnocení. Na dotaz ČTK, zda z toho vyvodí personální důsledky, ministr řekl, že je limitován služebním zákonem.
Jurečka to novinářům řekl v reakci na poslední jednání sněmovního sociálního výboru, který oba vyzval, aby okamžitě řešili zpožďování dávek a zajistili jejich rychlé vyplácení.
Jurečka řekl, že s Najmonem o potřebě změn opakovaně v posledních měsících vede debaty a vyzývá ho k větší aktivitě. Uvedl také, že se nespokojenost projeví v hodnocení generálního ředitele podle služebního zákona.
„Rozhodně spokojen nejsem, kroky nejsou činěny nejen v posledních měsících, ale dlouhodobě,“ uvedl Jurečka na adresu vedení Úřadu práce. Později dodal, že jeho názor se projeví v pravidelném služebním hodnocení generálního ředitele.
Podle členů sněmovního výboru je situace v úřadech neutěšená. Ostře ji na zasedání kritizovali opoziční zákonodárci z ANO a SPD. Poukazovali na stížnosti klientů na dlouhé vyřizování a čekání na dávky. Podle vedení úřadu i ministerstva výrazně přibylo žádostí i poskytovaných podpor. K řešení má přispět nové pracoviště v Libereckém kraji či pracovníci na dohodu.
Podle Najmona úřady práce loni v říjnu vyplácely 1,43 milionu příspěvků a podpor. Letos v říjnu jich bylo 1,75 milionu. Z toho přes 182 500 tvoří nově zavedené dávky. V pobočkách úřadu v zemi je zhruba 11 500 míst. Část z nich zůstává dlouhodobě neobsazená. Odbory si stěžují na přetížení pracovníků a nízké výdělky, žádají zvýšení platů.
Ekonomický deník dal kvůli výše popsané kauze prostor i jejím dvěma hlavním aktérkám: Kateřině Sadílkové a Marcele Ottové.
Sadílková prostor k reakci ignorovala.
„Vámi popsanou informaci o prověřování policie nic nevím. Je však překvapivé, že o údajném nařčení ve spojení s konkrétními jmény se dozvídám z médií,“ zareagovala pak na otázky Ekonomického deníku Marcela Ottová.
Jan Hrbáček
