Neděle, 17. října, 2021

Co stojí za růstem cen elektřiny? Ideologie, výpadky v dodávkách plynu i slabý vítr

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Elektřina na příští rok na evropských burzách stojí přes 100 eur/MWh, dvojnásobek toho, co v na začátku ledna. Zemní plyn zdražil dokonce o 150 procent, základní pásmo na rok 2022 stojí přes 42 eur/MWh. Přichází doba, kdy se i ateisté začínají ptát: co se to proboha děje s cenami energií? Nabízíme odpověď na tuto nelehkou otázku.

Za růst cen není odpovědný jen jeden faktor. Nešťastně se potkalo několik vlivů ve stejnou dobu. Tím prvním je zdražení emisních povolenek; vysoká cena vyhovuje všem příznivcům rychlého odklonu Evropy od fosilních paliv. Dlouhá minulá zima a výpadky u dodavatelů způsobují růst cen plynu. Další problém – větrné elektrárny kvůli nepříznivým podmínkám vyrábějí málo.

  • Změna postoje Německa

Následující vysvětlení často zmiňuje energetický analytik a investor Michal Šnobr. Ještě před pěti lety Německo jako hlavní evropská ekonomika dělalo vše proto, aby platby za emise oxidu uhličitého byly co nejnižší. Nechtěli totiž ohrozit vlastní průmysl ani zavírání jaderných elektráren, což vedlo k dočasnému zvýšení výroby elektřiny z uhlí a plynu.

Ještě v létě roku 2017 stála povolenka k vypuštění jedné tuny emisí pouhých 5 eur a celý systém EU ETS byl doslova k smíchu. Jenže pak se „něco“ změnilo a cena povolenky začala skokově růst. Rostla a rosta, až se v posledních týdnech vyšplhala nad 60 eur za tunu CO2. Jenže množství uhelných a plynových elektráren nelze ze dne na den nahradit jinými zdroji. Proto se cena povolenek plně promítá do cen elektrické energie.

Co se tedy před čtyřmi lety změnilo? Podle Michala Šnobra se změnil přístup německé vlády. Ta byla zklamána poměrně pomalým přechodem k obnovitelným zdrojům, proto se rozhodla procesu ozelenění ekonomiky pomoct. Jak jinak než mohutným zdražením výroby energie z fosilních paliv prostřednictvím povolenek.

  • Necitlivý přístup Evropské komise

Za komentář stojí také přístup Evropské komise k otázce drahých energií. Emisních povolenek byl na trhu přebytek, a tak po velkém dohadování část z nich stáhla z oběhu do takzvané tržní stabilizační rezervy (Market Stability Reserve, MSR). Stalo se tak v lednu 2019. Předpoklad byl takový, že pokud ceny vylétnou nahoru, Komise povolenky z rezervy pošle opět na trh.

Nestalo se tak. Evropská komise zatím dává najevo nedostatek empatie. „Myslím, že potřebujeme zůstat v klidu i s trhem na 60 eurech,” řekla k ceně povolenky Beatriz Yordi Aguirre, šéfka klimatického ředitelství Evropské komise. Její úředníci sice chystají pomoc pro oběti „energetické chudoby“, ale pokud to tak půjde dal, budeme příspěvek na drahé energie brzy potřebovat skoro všichni.

  • Výpadky v dodávkách plynu

Velký dopad na ceny elektřiny má také zdražující zemní plyn. Spekuluje se o roli Ruska, které v posledních měsících omezilo dodávky plynu do zemí Evropské unie. Možná si šetří plyn pro právě dokončovaný plynovod Nord Stream 2, kdo ví. Dopad má také rostoucí spotřeba v Rusku – o to míně zbývá na export. Také v zemích EU spotřeba plynu roste, navíc je zapotřebí doplnit poloprázdné podzemní zásobníky po dlouhé zimě 2020/21.

Problém není jen na ruské straně. Nizozemsko cíleně omezuje vlastní těžbu zemního plynu, ložiska v britském sektoru Severního moře se vyčerpávají a dodávky z Norska klesly kvůli odstávkám za účelem oprav a údržby zařízení. Co se týká zkapalněného zemního plynu (LNG), Evropa se o tankery s plynem přetahuje s východní Asií a její rostoucí spotřebou.

  • Příliš slabý vítr

Aby těch problémů nebylo málo, letos jsou podle některých studií nejhorší podmínky pro větrné elektrárny za posledních dvacet let. Slabý vítr často nestačí na roztočení rotorů větrných farem na moři i na pevnině. Konkrétní příklad: zatímco v prvním pololetí loňského roku pokryly větrné elektrárny v Německu 29 procent spotřeby elektřiny, letos to bylo už jen 22 procent. Výpadek musely pokrýt hlavně neekologické uhelné elektrárny.

Nizozemský větrný park Borselle III/IV těsně před dokončením v listopadu 2020. Foto: MHI Vestas Offshore Wind

Podobné zkušenosti mají také v Británii. Třeba 4. května zde větrné elektrárny dodávaly do sítě 17 600 megawattů výkonu a pokryly 35 procent celkové spotřeby. Jenže padaly i jiné, opačné rekordy. Na začátku září výkon britských větrníků klesl až na zanedbatelných 409 megawattů. Výpadek musely dohnat plynové elektrárny a ve stavu nejvyšší nouze se do provozu vrátilo i několik téměř odstavených uhelných bloků.

  • Ideologicky škrtnuté jádro

Pátý vliv má sice relativně nejmenší podíl na růstu cen elektřiny, přesto není nevýznamný. Německo v letech 2015 až 2019 odstavilo z provozu tři provozuschopné jaderné bloky o celkovém výkonu 3951 megawattů, během tohoto a příštího roku vypne zbývajících šest reaktorů o celkovém výkonu 8113 MW. Němečtí politici prostě nemají odvahu čelit silným protijaderným náladám v zemi.

Belgie stále váhá, zda má svých sedm jaderných bloků (celkem 5930 MW) vypnout do konce roku 2025, nebo jim dát ještě šanci. Ve všech zmíněných případech se jedná o zařízení „středního věku“, která mohla zůstat v provozu dalších 15 nebo 20 let. Odstavování takových zařízení je nejen neekonomické, ale také neekologické. Fakticky jen zvýší závislost Evropy na zemním plynu a dál zdraží cenu elektřiny pro koncové spotřebitele.

David Tramba

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

FacebookTwitter