INZERCE

Co přinesla pracovní povinnost studentů LF? Kromě pomoci také nejasná pravidla, právní nejistotu a nedůstojné jednání

Přesně v polovině prosince skončila po dvou měsících pracovní povinnost studentů čtvrtých a pátých ročníků lékařských fakult. Tu v říjnu vyhlásila vláda letos již podruhé a nelze zcela vyloučit, že tak v příštím roce neučiní i potřetí. Chybějící zkušenosti a metodika působila velké zmatky a často i nepříjemnosti na všech stranách.  Vláda nechala praktickou realizaci povinnosti na krajích a neřešila okolnosti, za nichž byli studenti povoláváni. Zároveň se zdravotnická zařízení dostávala do stavu právní nejistoty. To jim, stejně jako jiné „covidové“ prohřešky vlády, může působit v budoucnu problémy.

 

V polovině prosince vláda letos již podruhé ukončila pracovní povinnost studentů čtvrtého a pátého ročníku lékařských fakult. Těch v nemocnicích vypomáhalo kolem 2.400, z toho zhruba 900 na základě povolávacího příkazu. Pracovní povinnost vláda vyhlásila 12. října, poprvé platila na jaře od 15. března do 11. května. S ohledem na současnou situaci přitom nelze s úplnou jistotou vyloučit, že se k ní neuchýlí znovu v příštím roce. Jaké zkušenosti tedy přinesla?

Veřejnost byla na jednou stranu na jaře i na podzim svědkem nevídaného zapojení vysokoškolských studentů a žáků středních zdravotnických škol na pomoc společnosti, a to ještě před vyhlášením pracovní povinnosti. Na druhou stranu nedostatek komunikace mezi studenty, kraji a nemocnicemi a chybějící metodika, která by popisovala, jak konkrétně institut pracovní povinnosti aplikovat v praxi, přinesly posléze velké množství mnohdy zbytečných zmatků, nepříjemností a rozladění. A otázku. Bylo to nutné? V rámci Evropy se podle odborníků jedná o poměrně ojedinělý institut, který v jiných zemích využit nebyl.

„Pracovní povinnost se řídí nikoli zákoníkem práce ale krizovým zákonem. A nikdo neví, co to znamená. To protíná celou situaci. Platilo to na jaře a, bohužel, stejně tak i na podzim. Každý kraj to dělal jinak, aplikoval jiné postupy a jiná pravidla. Bylo to neorganizované, nejednotné, a to mělo své důsledky,“ shrnula celou situaci advokátka Kateřina Fritzlová z advokátní kanceláře PRK Partners s.r.o. u příležitosti odborného panelu Stálé konference českého zdravotnictví Zdravotnického deníku k novele zákoníku práce.

Stát dodal lidi, ale co teď s nimi?

Již před vyhlášením pracovní povinnosti pracovalo v českých zdravotnických zařízeních značné množství studentů i žáků zdravotnických oborů středních a vysokých škol. Se svým zaměstnavatelem obvykle uzavřeli dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o provedení pracovní činnosti (DPČ). „To je zaběhnutý systém, tam jsou pravidla jasná. Ale co dělat s pracovním příkazem, který vydá hejtman kraje? Co to je z pohledu pracovněprávního vztahu?“ ptá se řečnicky advokátka Fritzlová. Podle ní stát nahrnul zdravotnickým zařízením velké množství lidí, a tedy i agendy, a pak je opustil. Neřešil, kde tito studenti žijí, zda a kde již pracují, co již umí a zda nebudou v případě povolání chybět někde jinde.

„Co je to za výkon činnosti, jak funguje mzda, kdo je za ty lidi odpovědný, kdo jim má poskytnout zdravotní pomůcky, kdo odpovídá za způsobené škody? Jak jsou zabezpečeni studenti, kteří žijí na jiném místě, než kam byli povoláni, a sami si tak musí hradit náklady na bydlení a dopravu? To jsou všechno klíčové otázky, ale těmi není zároveň čas se v době krize zabývat. To mělo být již všechno připraveno,“ pokračuje Fritzlová. Pracovní příkaz přináší také značnou finanční nejistotu. „U DPP a DPČ dostane student výplatu od svého zaměstnavatele hned další měsíc. U pracovní povinnosti jim náhrada má být vyplacena…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Helena Sedláčková