Na Ukrajině se vede válka i za bezpečnost střední Evropy včetně České republiky. Posíláním zbraní na Ukrajinu tak vlastně chráníme sami sebe. Ruští politici opakovaně veřejně prohlašují, že ambicí Ruska je obsadit prostor bývalé Varšavské smlouvy a po agresi vůči Ukrajině už to nelze považovat za vtip. Proto sílí volání po intenzivnější spolupráci státu a privátních zbrojních firem. Nejde jen o bezpečnost země, výroba zbraní je také významným ekonomickým stimulem. Obranný průmysl patří do segmentů medium až high-tech a působí v něm vysoce kvalifikovaná, a dobře placená, pracovní síla.

Česká republika má mezi státy pomáhajícími Ukrajině velmi vysokou pozici po stránce kvantity i kvality výzbroje.

Navíc díky geografické poloze může Slovensko a Česká republika poskytovat Ukrajincům další strategickou službu: opravu poškozené techniky.

České zbraně na Ukrajině zároveň prohlubují spojenectví s Ukrajinou a vytvářejí předpoklad, aby se český průmysl zapojil později do mírové obnovy země.

České firmy mohou nabídnout munici všeho druhu, dopravní prostředky, ruční palné zbraně i těžkou vojenskou techniku jako bojová vozidla pěchoty, tanky, houfnice či raketomety. 

Mohlo by vás zajímat

Výroba zbraní pro Ukrajinu je významný ekonomický stimul. Obranný průmysl patří do segmentů medium až high-tech, působí v něm vysoce kvalifikovaná dobře placená pracovní síla.

Domácí obranný průmysl je už několik posledních let nedílnou součástí jakéhokoliv strategického modernizačního projektu. Míra zapojení do jednotlivých zakázek se určuje na základě reálných schopností a kapacit podniků, platí však, že u významných zakázek resort vyžaduje zapojení českých zbrojařů v řádech desítek procent z ceny zakázky.

„U všech v poslední době uzavřených akvizic byly zároveň podepsány programy průmyslové spolupráce. Ať už se jedná o izraelské radiolokátory MADR, houfnice CAESAR, komplet SHORAD nebo americké vrtulníky Venom a Viper,“ řekla po nedávném setkání se zbrojaři ministryně obrany Jana Černochová (ODS) s tím, že účast domácích firem na zakázkách má také nezanedbatelný ekonomický efekt: Z každé investované koruny se státu vrací téměř polovina zpět ve formě daní.

Nejde ale jen o účast na kontraktech, které mají gró v zahraničí, a české zbrojařské firmy jsou parciálním subdodavatelem. Jde o vývoj a výrobu originálních českých zbraní a techniky, které mají potenciál získat uplatnění i mimo Českou republiku.

Zapojení privátu do obrany státu

„Vytvoření výkonného, robustního a technologicky vyspělého obranného průmyslu pro potřeby české armády a bezpečnostních složek – nutně vyžaduje změnu přístupu vlády ke zděděné situaci. Je třeba český obranný průmysl cíleně technologicky rozvíjet, zapojit pevně soukromé průmyslové firmy do bezpečnostního a obranného systému státu, konsolidovat obranný průmysl do průmyslově a kapitálově silnějších entit. Proto je potřebné opustit logiku 50. let 20. století, kdy stát (vláda) pohlíží na bezpečné a ve státním systému zakomponované jen to, co je plně státní jak z hlediska majetku a majitele, tak z hlediska managementu,“ napsal například bývalý náměstek ministra obrany Daniel Koštoval pro portál CZ Defence.

Cílem musí být podle Koštovala vytváření partnerství a kooperace mezi státním a soukromým sektorem a logika transformace přístupu ke státním podnikům ve prospěch nástroje coby právnické osoby, která státu zajistí potřebný vliv a kontrolu. 

„Stát nebude dělat, co neumí a nikdy umět nebude: řízení podniků na vysoce konkurenčním trhu a hledání byznysově úspěšných akcí a modelů,“ upozornil Koštoval.

Daniel Koštoval míní, že vláda Petra Fialy by měla s čísly a fakty v ruce zahájit proces konsolidace a propojování státního a soukromého sektoru obranného průmyslu.

„Stát by měl formulovat potřeby, motivovat a kontrolovat strategická rozhodnutí ohledně zajištění armády a případně spolurozhodovat ve společných podnicích či projektech pomocí akcií se zvláštními právy. Státní podniky by se měly stát úplně jiným nástrojem v rukou státu, nástrojem který bude zajišťovat legitimní vliv a kontrolu, nikoli výrobní, manažerské a byznysové výsledky. Vytváření partnerství mezi soukromým a státním sektorem je nutné pro pevné začlenění soukromého obranného průmyslu do bezpečnostního a obranného systému státu. Zároveň to přinese konsolidaci, tedy větší konkurenceschopnost a větší kapitálovou sílu. A v neposlední řadě také přínos pro Českou republiku v podobě daňových příspěvků, zaměstnanosti a budování technologické základny,“ akcentuje exnáměstek ministra obrany.

Zde je nutné připomenout, že navýšením výroby zbraní při Ukrajinu by se zároveň posílily kapacity, které by mohly v případě potřeby sloužit i k vyzbrojování české armády.

Vojenská pomoc Ukrajině, ČR je na špici

Po zahájení ruské agrese 24. února 2022 poskytla přibližně třetina zemí světa (celkem 70) pomoc Ukrajině ve formě humanitární pomoci, finanční podpory nebo vojenských dodávek a souvisejících služeb (pomoc při výcviku a logistice).

Klub zemí poskytujících vojenskou pomoc je omezenější (celkem 37 zemí) a tuto skupinu zemí lze obecně označit jako západní svět (země NATO, země EU + Austrálie, Nový Zéland).

Významnou výjimkou je Maďarsko, které se navzdory členství v NATO a EU snaží udržovat s Ruskem slušné vztahy kvůli dodávkám ruského plynu. Maďarsko zatím poskytlo pouze nevojenskou pomoc a nepovoluje přepravu vojenského materiálu pro Ukrajinu přes své území ani vzdušný prostor.

Nejčastějším typem vojenské pomoci jsou lehké zbraně (útočné pušky, protiletadlové MANPADS, protitankové zbraně) a osobní vybavení (přilby, neprůstřelné vesty atd.).

Těžké nebo sofistikovanější vybavení (tanky a další pozemní vozidla, dělostřelecké systémy, protiletadlové radary, protilodní střely, bezpilotní letouny, vrtulníky, proudové letouny) poskytlo 17 zemí.

Mezi země, které poskytly významnou vojenskou pomoc, a nejcennější vybavení, které poskytly Ukrajině, patří: Dánsko (protilodní střely RGM-84 Harpoon), Francie (dělostřelecké systémy Caesar), Německo (pozemní systémy protivzdušné obrany, dělostřelectvo), Itálie (dělostřelecké systémy), Litva (obrněné transportéry – APC), Nizozemsko (dělostřelectvo, protiletadlové radary), Norsko (dělostřelectvo), Polsko (více než 230 tanků), Portugalsko (APC, dělostřelectvo), Slovensko (systémy protivzdušné obrany S-300, dělostřelectvo), Turecko (drony Bayraktar TB2), Velká Británie (APC, dělostřelectvo, drony), USA (protiletadlové radary, drony, dělostřelectvo). Ve výčtu samozřejmě nelze zapomenout na Českou republiku.

Pomoc České republiky Ukrajině je mimořádná a patří k největším v poměru k velikosti země a její ekonomiky. Zahrnuje tanky T-72, obrněná vozidla ruského původu (BMP-1), samohybné dělostřelecké systémy DANA a Gvozdika, minomety, raketomety RM-70, bitevní vrtulníky Mi-24 a těžké terénní nákladní automobily.

Velmi důležitou pomocí je munice včetně munice malé, střední a velké ráže.

Seznam lehkých zbraní dodaných z České republiky zahrnuje pistole, útočné pušky, samopaly, odstřelovací pušky, MANPADS a v neposlední řadě munici včetně velmi důležitých 152mm dělostřeleckých granátů.

Pomoc poskytuje jak vláda, tak soukromé firmy českého obranného průmyslu.

Mimochodem, ukrajinské protilodní střely Neptun, které potopily křižník Moskva, vlajkovou loď ruské černomořské flotily, mohly být odpáleny z českého těžkého nákladního automobilu Tatra.

V České republice působí hned několik zbrojařských firem světového dosahu, například Česká zbrojovka Group (dnes Colt CZ), Omnipol, Meopta, Czechoslovak Group. Česká republika je ve světové extratřídě například také ve výrobě radarů.

Nejsilnějším hráčem mezi soukromými společnostmi je aktuálně holding Czechoslovak Group, který vyrábí nebo renovuje těžké nákladní automobily, tanky, BPC, dělostřelecké systémy a také dělostřeleckou munici.

Jan Hrbáček