Mario Draghi dnes bude před novináři obhajovat, proč se na posledním zasedání ECB rozhodla natáhnout “tisk peněz” (politiku QE) až do konce roku 2017. Čísla, která od té doby přišla, překvapovala vesměs výhradně pozitivně. Podle dat z průmyslu a maloobchodu ekonomika eurozóny ke konci roku 2016 zrychlila a podnikatelské nálady současně vystoupaly na nejvyšší úrovně za posledních pět let. Nezaměstnanost přitom spadla do blízkosti sedmiletých minim, úvěry zrychlují, euro výrazně oslabilo a především inflace se definitivně odpoutala od nuly a míří vzhůru (1,1 % – tříletá maxima). Až by člověka napadlo, k čemu vlastně eurozóna v tuto chvíli potřebuje QE?
Mario Draghi se dnes bude snažit z podobného typu otázek asi “utéct” a úspěchy eurozóny zlehčovat. Jak? Na jednu stranu může poukazovat na to, že inflace je stále pod cílem a především pak jádrová inflace (bez potravin a pohonných hmot) zůstává nízká (pod 0,9 %).Nevěříme, že ECB bude chtít byť jen připustit debatu o dalším útlumu QE dříve než v létě, až odezní první výrazné politické události tohoto roku – volby v Nizozemí a ve Francii, start vyjednávání o brexitu a první měsíce Donalda Trumpa v roli amerického prezidenta.
Politicky laděná ostatně může být i řada dalších dotazů na šéfa ECB, která je “ostřelována” politickou kritikou ze všech stran. Berlín si přeje utaženější měnovou politiku, Itálie a Francie naopak uvolněnější a v obou zemích sílí opoziční hnutí volající po znovu-zavedení národních měn. Na druhém břehu Atlantiku je zase nově zvolenému prezidentu Trumpovi trnem v oku slabé euro.
V takové situaci se šéf ECB Draghi bude snažit co nejméně měnit nastolený směr. Lehce holubičí vyznění tiskové konference by mohlo ve finále poslat eurové krátké výnosy mírně dolů a s nimi by mohlo ztrácet i euro.
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
