Na březnovém zasedání ECB představila nové zbraně k boji s nízkou inflací. V dubnu nic takového nečekáme. Počítáme ovšem s tím, že ECB bude muset řadu svých kroků dovysvětlit a zejména objasnit, na co se ještě můžeme těšit v dalším průběhu roku.
Trhy asi nejvíce trápí otázka, zda ještě ECB může jít se sazbami hlouběji do záporu. Prezident Draghi na minulé tiskové konferenci naznačil, že ne, avšak řada jeho kolegů (Praet, Constancio) později jeho výroky mírnila. Dá se čekat, že na tiskové konferenci na toto téma padne hodně zvídavých dotazů. Nečekáme ale, že by Draghi vrátil záporné sazby jako nástroj výrazněji do hry. I když se bude snažit, aby jeho komentáře vyzněly v holubičím duchu, pravděpodobně zopakuje, že ECB má na skladě i jiné zbraně než sazby.
Druhá zajímavá otázka, na kterou mohou padat dotazy, je nový verbální závazek ECB držet sazby beze změny ještě “dlouho” po ukončení politiky přímého tisku peněz (QE).Ta má skončit v březnu 2017, a pokud bude ECB čekat s prvním růstem sazeb alespoň tak dlouho jako americký Fed, odkládá se první možný růst sazeb až do roku 2018. To by ovšem znamenalo, že ECB bude mít čtyři roky v řadě záporné sazby. A to i řada velkých holubic v ECB, včetně hlavního ekonoma Praeta, považuje za možný problém pro zdravé fungování finančního systému.
ECB tak dnes stojí před nelehkým úkolem. Na jedné straně si přeje slabší euro, které by pomohlo inflaci alespoň kosmeticky vzhůru. Na druhé straně asi těžko trhům může slíbit, že sazby ještě půjdou výrazněji do záporu. Mario Draghi se tak bude snažit vytáhnout na stůl nové možné nástroje – jako je friedmanovské “vyhazování peněz z helikoptéry”. Otázka je, zda trhy uspokojí teoretická debata nad nástrojem, kterým se zatím pravděpodobně odborníci uvnitř ECB nezačali vážněji zabývat…
Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny
