Spojování agend, větší prostor pro konflikty, posílení moci v rukou Ursuly von der Leyen. Představení nového složení Evropské komise (EK) neodhalilo jen to, jak budou rozdělená portfolia mezi kandidáty z jednotlivých členských zemí, ale také novou strukturu a politické rozložení sil.
„Celá Komise se zavázala ke konkurenceschopnosti. Každý člen Komise si je rovný – a každý komisař má stejnou zodpovědnost dostát našim prioritám.“ To jsou některé z vět, které zazněly z úst staronové předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen minulý týden na představení nového složení EK.
Von der Leyen tak uvedla strukturu exekutivního orgánu Evropské unie. Ta totiž od minulého období doznala změn. Jednotlivá portfolia jsou vytvořená tak, aby se navzájem prolínala. Zmizela také pozice běžných místopředsedů: namísto tří běžných a tří exekutivních místopředsedů má nová EK pět exekutivních místopředsedů. Kromě toho, že budou dohlížet na práci jim podřízených eurokomisařů, tak navíc dostali vlastní portfolio, na kterém mají pracovat.
Plusy i minusy
Co tyto změny znamenají v praxi? Podle Viktora Daňka z organizace Europeum otevírá nová struktura více prostoru pro boj o vliv mezi jednotlivými komisaři a současně znesnadňuje čitelnost Komise navenek. „V některých případech vnímám spojování agend dokonce jako rizikové, protože hrozí, že tématu nebude příslušný komisař věnovat dostatečnou pozornost,“ říká.
Typickým příkladem je španělská kandidátka na eurokomisařku Teresa Ribera. Její jmenování vyvolává v řadě evropských zemí včetně Česka značné obavy. Riberová je totiž zuřivou odpůrkyní jaderné energetiky. Je jednou z exekutivních místopředsedkyní a dostala portfolio nazvané čistá, spravedlivá a konkurenceschopná transformace. To v sobě skrývá již tak obsažnou agendu zelené tranzice, konkurenceschoposti a sociálních otázek. V takzvaném „mission letter“, který Von der Leyen jednotlivým kandidátům rozeslala, jí je navíc svěřena i politika hospodářské soutěže. Tedy téma, kterému se dosud věnovala dedikovaná eurokomisařka pro hospodářskou soutěž.
Prakticky má tato kandidátka na eurokomisařku – od samotného jmenování ji ještě dělí takzvané grilování v Evropském parlamentu, ve kterém zpravidla alespoň někdo vypadne – mít na starost celou řadu témat, která ale současně spadají i pod jiná portfolia. Ať už to je portfolium pro klima, které dostal Nizozemec Wopke Hoekstra, nebo třeba pro energetiku a bydlení dánského zástupce v Komisi Dana Jørgensena.
A zatímco Daněk poukazuje na rizika tohoto modelu, analytička Asociace pro mezinárodní otázky Vendula Kazlauskas zmiňuje i možná pozitiva rozsáhlých portfolií, jako je to pro čistou a konkurenceschopnou transformaci.
„Z příkladu USA a jejich Inflation Reduction Act vidíme, jak se tyto agendy prolínají. Rozsáhlé portfolio Theresy Ribery proto vidím jako logické – její post místopředsedkyně by měl zajistit, že agendy více komisařů a komisařek, které se dotýkají změny klimatu, se budou vhodně doplňovat. Zkušenosti Theresy Ribery jako (španělské) ministryně pro ekologickou tranzici navíc tomuto portfoliu odpovídají,“ míní.
Více moci v rukou von der Leyen
Celá věc má ještě druhý aspekt: změny koncentrují více moci v rukou von der Leyen. „Když veřejnosti odhalila 26 komisařů a jejich role, jeden bod byl hned jasný: bude mít neomezenou kontrolu nad politikou Evropské unie. Během několika minut představila velký titul s malou odpovědností pro jednu z nejmocnějších zemí Evropské unie, podepřela své kamarády a rozmělnila mocná portfolia tím, že je rozdělila mezi více lidí,“ napsal bruselský web Politico.
Zmíněnou zemí myslí Francii. Jen pár dní před odhalením nové Komise totiž došlo k výměně kandidátů. Exkomisaře pro vnitřní trh Thierry Bretona nahradil exministr zahraničí Stéphane Séjourné. Právě Breton patřil mezi kritiky von der Leyen, ta si proto dle jeho slov vyžádala jiného kandidáta výměnou za silnější portfolio. Séjourné následně dostal post výkonného místopředsedy pro prosperitu a průmyslovou strategii. Post, který sice zní dobře, podle komentátorů je ale v praxi slabší než portfolio, který zastával v dosluhující Komisi Breton. Lépe dopadl třeba slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič. Ten post zastává už od roku 2009 a dle médií patří mezi ty, kterým von der Leyen důvěřuje.
„S interpretací, že rozmělňování odpovědnosti za jednotlivé agendy mezi více komisařů může v důsledku posilovat moc Ursuly von der Leyen z části souhlasím. V důsledku to může být skutečně nakonec ona, kdo bude mít rozhodující slovo a kdo bude nejvíce viditelný směrem navenek. Jestli to tak skutečně bude, ukáže až praxe,“ říká Daněk. To však podle něj nic nemění na tom, že kolegium Evropské komise je kolektivní orgán a tím také zůstane.
„I z mission letterů je zřejmé, že Ursula von der Leyen zamýšlí řídit tuto Komisi výrazně centralizovaně. Při vyjednáváních o jednotlivých nominovaných se zbavila svých odpůrců, případně jim přiřadila nevýznamnou agendu. Na jednu stranu to může přispět k akceschopnosti Komise a zmírnit vnitřní spory – v minulých pěti letech někteří komisaři proti šéfce Komise otevřeně vystupovali. Jako velmi schopná politička chce Ursula von der Leyen hlavně dosáhnout svých politických cílů, což s tímto složením kolegia bude jednodušší. Na druhou stranu to ale může omezit vnitřní diskuzi,“ říká zase Kazlauskas.
Rovnováha mezi socialisty, lidovci a pravicí
Von der Leyen si musí pro svou Komisi zajistit většinu v Evropském parlamentu. A to ovlivnilo také rozložení sil. Patnáct z sedmadvaceti komisařů, včetně samotné předsedkyně, tvoří zástupci největší politické skupiny evropských lidovců. Silná portfolia ale získali také evropští socialisté nebo zástupce evropských konzervativců, Raffaele Fitto ze strany Bratři Itálie tamní premiérky Giorgie Meloni. Tedy strany, která je kritiky označovaná za krajně pravicovou.
„Z rozdělení portfolií je jasně patrné, že Ursula von der Leyen byla nucená významně ustupovat socialistům a naklonit si jejich podporu, bez které se vzhledem k rozdaným kartám v Evropském parlamentu neobejde. Významný post pro Raffaela Fitta vnímám jen jako symbolicky podanou ruku italské vládě,“ míní Daněk.
Zahraniční komentátoři si všímají toho, že ačkoliv třeba zmíněná Ribera ze socialistické frakce dostala do rukou silné portfolio, tematicky ji v Komisi „obklopují“ zástupci konzervativnějších stran. Von der Leyen si tak mohla zkusit zajistit rovnováhu, která bude přijatelná pro všechny klíčové frakce. Tedy pro lidovce, socialisty, liberály, ale také zelené, kteří sami zástupce v Komisi nemají.
„Tím, kdo bude reálně vyvažovat moc například Teresy Ribery bude spíše asi Stephan Sejourné,“ myslí si Daněk a poukazuje ještě na poslední věc. Tedy že rozdělení portfolií není šťastné pro region střední Evropy.
„S výjimkou migrační politiky pro názorově spřízněné Rakousko totiž bude ty nejcitlivější agendy z velké části kontrolovat jih nebo západ Evropy, ať už je to klimatická politika, koheze nebo dokončování vnitřního trhu a konkurenceschopnost. Komisaři s Česka a Slovenska nebo Pobaltí budou svou pozornost zaměřovat převážně spíše navenek do geopolitických témat, Polsko má na starosti rozpočet a Maďarsko skončí bez vlivu. Výsledkem tak může být výrazně oslabená středoevropská perspektiva v době implementace přelomových změn,“ vysvětluje.
Karolína Novotná
Článek původně vyšel na zpravodajském portálu Česká justice, který stejně jako Ekonomický deník patří pod vydavatelství Media Network s.r.o.
