Čínský prezident Si Ťin-pching doufal, že s novou hedvábnou stezkou vytvoří životní deal. O deset let později ale Čína čelí úvěrovému fiasku. A stále více zemí, zejména v Africe, prokouklo plány Čínské lidové republiky, tvrdí v analýze německý týdeník Focus. Jde o stěžejní čínský projekt, jehož prostřednictvím měl být poskytnut bilion amerických dolarů ve formě úvěrů na investice po celém světě. Ještě před koronapandemií bylo jasné, že mnoho zemí, které jsou v Pekingu zadluženy, si již nemůže dovolit splácet úroky.
Na začátku Si Ťin-pchingovy vlády v roce 2013 byl s velkými fanfárami zahájen program s názvem Nová hedvábná stezka. Jde o stěžejní čínský projekt, jehož prostřednictvím měl být poskytnut bilion amerických dolarů ve formě úvěrů na investice po celém světě. Lidová republika se jím chtěla dvořit zemím, jejichž nedostatečná bonita jim ztěžovala získání peněz běžným způsobem.
Peking poskytl velké množství peněz na silnice, železnice, elektrárny, přehrady, letiště a námořní přístavy. Si Ťin-pching doufal v životní obchod, protože v případě poskytnutí půjček by čínští dělníci tyto projekty postavili levněji, což by zvýšilo celkový hospodářský výkon Číny.
Čína se potýká s vysokou mírou nesplácení půjček
„O deset let později Peking dostihla realita. Koneckonců je nejlepší neposkytovat půjčky podle politických kritérií, ale podle ekonomických kritérií. Protože tomu tak nebylo, hrozí Číně stále častěji vysoká neschopnost splácet úvěry. Ještě před koronapandemií bylo jasné, že mnoho zemí, které jsou v Pekingu zadluženy, si již nemůže dovolit splácet úroky. Pandemie a s ní spojený hospodářský pokles tuto krizi ještě prohloubily: v roce 2020 proto lidová republika povolila 77 ze 140 zemí, které jsou vůči ní zadluženy prostřednictvím Nové hedvábné stezky, odklad splátek,“ stojí v analýze týdeníku Focus.
Peking o dva roky odložil splátky silně zadlužené Srí Lance. Tam Peking vybudoval celé přístavní zařízení v Hambantotě. Nadějné obchody se však neuskutečnily a přístav je nyní opuštěný. Dluh za výstavbu však zůstává.
Předražená čínská železniční trať v Keni
Srí Lanka, která Číně dluží více než sedm miliard dolarů, sdílí stejný osud jako řada afrických zemí.
Například během lednové návštěvy čínského ministra zahraničí Qin Ganga bylo silně zadlužené Etiopii odpuštěno jen několik milionů dolarů z celkového dluhu. Addis Abeba ve skutečnosti doufala ve více.
Také v Keni to vře: tamní nově zvolený prezident William Ruto zveřejnil dohody o půjčkách s Čínou v rozporu s doložkou prosazovanou Pekingem, že se s nimi má zacházet tajně.
„Velké pobouření vyvolala skutečnost, že lidová republika hodlá postavit železniční trať mezi Nairobi a Mombasou za 3,6 miliardy dolarů, která je zcela předražená a financovaná z půjček. Stejně jako v případě mnoha jiných projektů Nové hedvábné stezky bude mít místní ekonomika z této dohody jen nepatrný prospěch, pokud vůbec nějaký,“ píše dále v textu týdeníku Focus.
Afrika se nechce dostat do pasti závislosti na Číně
Na mnoha místech afrického kontinentu se ozývají hlasy proti čínským krokům. V Tanzanii a Rwandě byli bez dalšího hledáni jiní partneři pro větší infrastrukturní projekty, aby se zabránilo pádu do pasti závislosti Pekingu. Osud Srí Lanky stojí jako předzvěst na zdi: Kolombo muselo poskytnout lidové republice pronájem zmíněného přístavu Hambantota a okolní oblasti na 99 let jako kompenzaci za ztrátu.
Tím se kritická infrastruktura dostává pod přímou kontrolu Pekingu. Rámcové podmínky Pekingu rovněž stanoví, že veškerá infrastruktura, na kterou Lidová republika poskytuje půjčky, musí být využitelná pro vojenské účely.
Odpor proti projektům Pekingu roste
Čína mezitím již nemůže tyto politické a vojenské záměry skrývat. Příliš mnoho míst na světě se stalo podezřelými. V poslední době dokonce i na odlehlých Šalamounových ostrovech, které chtěl Peking proměnit v novou základnu v boji proti USA a jejich partnerům Austrálii, Novému Zélandu a Japonsku, roste odpor proti projektům Pekingu.
„V samotné Číně se v současné době obávají především nesplácení půjček poskytnutých z politických důvodů a investice se omezují: v Africe ještě v roce 2016 činily téměř 30 miliard dolarů, v roce 2019 pak klesly na méně než deset miliard. Mezitím, co ekonomika v lidové republice v současnosti pokulhává, Peking nemůže půjčovat takové částky jako v minulosti, i kdyby chtěl,“ dodává Focus.
(nik)
